BEHEMOTH - I Loved You At Your Darkest
Čekaly se věci, které snad nebylo možné naplnit ani kapelou opulentnější než IRON MAIDEN, vražednější než SLAYER a umělečtější než OPETH, ovšem pomořanští BEHEMOTH nejsou žádnými ďáblovými vyslanci, byť si na mocichtivé vládce metalového universa velmi rádi hrají, stejně jako jim to jejich posluchači tak rádi baští. Nergal a spol. jsou cílevědomými muzikanty a svým způsobem i obyčejnými lidmi, kteří se, tak nějak souhlasně s hladkým průběhem všech pramínků rozhýbávajících metalový byznys, prostě nebrání navýšené míře pozornosti a pro svou kariéru ochotně odvádějí značnější míru práce než kdokoliv jiný. Už jejich polský původ by se mohl zdát leckomu jako jistý handicap. A to, jak v rámci koloritu oněch cílevědomých metalových uskupení, tak i v očích hudebních médií sledujících dané téma, kde jsou stále přirozeně více domestikované, západoevropské, severoevropské a severoamerické smečky. BEHEMOTH však za jejich životním snem žene touha a ta, jak známo, značí zázrak a proto jim úspěch přeji, ať už novinka dopadne jakkoliv.
Ačkoliv se o jejich kariéře dalo vždy mluvit jako o dlouhé a po krůčcích se úspěšně rozvíjející, teprve jejich minulá deska „The Satanist“ byla tím skutečným zlomovým bodem, kdy se na kapelu upřela opravdu velká pozornost metalového mainstreamu. Z alba byl nakonec zasloužený úspěch, protože podobná transformace chladně black/death-metalového tělesa v cosi pohybující se nad subžánrovou mapou, se jen tak neviděla. BEHEMOTH rozehráli velkolepé scenérie a vzhlíželi k úhlavnímu nepříteli Boha. To album rozdělilo jejich fans na dvě skupiny, jak už to tak bývá u všeho, co slaví úspěch. Zatímco jedni vychvalují starou tvorbu a aktuální věci považují za projev podbízivosti, ti druzí (početnější, neboť celá řada z nich se k polské kapele dostala až prostřednictvím Satanisty) BEHEMOTH bezmezně oslavují. Osobně to album stále považuji za čerstvou krev temného metalu a kapela se prostřednictvím něho vyprofilovala v cosi dokonalejšího (dokázala svůj styl sice zpomalit, ale zároveň i novými nápady vyšperkovat a zvýraznit celkovou atmosféru skladeb).
Před novinkou tudíž vězel úkol, jenž nebylo zas až tak snadné naplnit. Album vyšlo 5.října 2018 a dostalo osudový název „I Loved You At Your Darkest“. BEHEMOTH prostřednictvím této desky jednoznačně navazují na předchozí počin, ale na druhou stranu mě přijde, že moc tlačí na pilu a působí až příliš teatrálně. Je to poznat hlavně vzhledem k tomu, že materiál neobsahuje až tak velký počet instinktivní bezskrupulóznosti a přirozené animality. Tak schválně: zkuste dělat, že máte hroznej hlad, když jej ve skutečnosti už nějakou dobu nemáte. Rozumíte mi?
BEHEMOTH letos působí, jako by se chytali každé okázalé zvláštnosti, či detailu, který posléze povyšují na něco ústředního, co by mohlo desku někam posunout. Při tom všem vlastně Poláci trochu ztrácí vlastní zvuk. Jejich nové písně jsou mobilně použitelné v souvislosti s čímkoliv metalovým. Jednou jsem se při poslechu dokonce přistihl u myšlenky, že by takhle klidně mohli znít portugalští MOONSPELL, kdyby chtěli nahrát fakt tvrdou a temnou věc. Přes jistou neoriginalitu a metalovou obecnost novinky, jde v podstatě o mistrovsky zvládnutou a studiově ošetřenou desku. Všechny ty vícehlasé chóry, atmosférické kvílení sólových kytar nebo nebezpečně jadrná akustika mají své kouzlo a kvalitu. Nergal je skvělý lídr, ale zde už je poznat ( a to právě díky jalovějším motivům), že trochu přehrává. Třeba to budete slyšet jinak, osobně mě přijde, že na to, s jakou do toho jde vervou, těch opravdu důležitých a závratných momentů deska moc nemá.
Takže ještě jednou - řemeslně skvěle zhotovené dílo, v druhém plánu však jde o směsku patosu, přehrávaného hněvu a jakoby zanícených anti-religiózních postojů. Songy vlastně nepřináší nic, na co bychom nebyli zvyklí od kohokoliv jiného z předních kapel scény. Ne, „I Loved You At Your Darkest“ určitě není špatnou deskou, ale nároky a očekávání, které na dílo byly od počátku kladeny, nakonec materiál spíše neustál. Výsledek vyznívá jako univerzální vzorek nazlobeného, temného a uhrančivého metalu, jaký by, s přívalem peněz na kvalitní produkci a všechny další složky úspěchu, určitě zvládlo i několik dalších prověřených souborů. Asi bych byl naivní, kdybych čekal, že deska bude otevírat brány poznání do mezopotámských hrobek starověkých vládců, nebo že bude přinášet nové pravdy do metafyzických zákonitostí pohybu světa vyvažovaného nekonečnými silami dobra i zla.
Jsou zde věci nápadnější, zdařilé, v mnohých případech i uhrančivé (za všechny mohu jmenovat jedovatý hlen „God=Dog“, který vlastní v refrénových částech chrámově tajemnou mnohohlasou pasáž, nebo atmosférickou „Bartzabel“ s akustickým rozjezdem a znovu náboženským chórem, dost možná komusi připomínající spjatost polského národa s ortodoxní formou křesťanství), ale o ani jedné písni nelze bez přehánění říct, že by byla nezpochybnitelnou lahůdkou a naprostou vypalovačkou. Z toho důvodu mě dílo přijde jako, sice zručně a draze sestrojené, ale postrádající nějaké výraznější klenoty. Ano, dále zde jsou temné momenty vyzdvihující ponurou atmosféru šero-světa BEHEMOTH, což platí už od zlovolné „Wolves Ov Siberia“, což je black metal na dvanáct způsobů použitelnosti, přes monumentální „Ecclesia Diabolica Catholica“, o které by mohli v mnohých povrchnějších metalových časopisech psát konec konců i jako o progresivní skladbě, byť je to věc plně reprezentující album, kde forma dalece přebíjí obsah, až po song z příchutí karpatského mrazu „Havohej Pantocrator“ nebo další z četné řády anti-křesťanských sloganů „Sabbath Mater“. Na hodně z těchto skladeb ostatně jde použít právě již výše uvedenou značku - nasranější obdoba MOONSPELL.
Přes všechnu tu uhrančivost a přehrávanou vážnost (zde většinově hozenou do pozvolnějších temp), se zde nacházejí i neurvalé vánice generující zdravou zlobu a pozitivní energii, jako příklad může posloužit skladba „We Are The Next 1000 Years“, kde se Nergal a jeho kumpáni vyznávají z vlastní potřeby ovlivňovat chod věcí příštích. BEHEMOTH však nejsou nejlepší, ani nejsou jednou z pěti nejlepších současných metalových kapel Evropy, jsou prostě jen velmi dobří a dopracovali se vlastní pílí k možnostem, o kterých nemá celá řada stejně zajímavých a stejně ambiciózních a talentovaných bandů zdání, a tak prostě dělají to nejlepší, co mohou… já osobně jim to přeji, ale novinka rozhodně není dílem, které by mělo atakovat Top pětku metalových alb roku 2018.
| 15.10.2018 | Diskuse (7) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
Stray | 25.03.2019 06:03 |
zdenos 23.11.2018 12:22
| |
Stray | 25.03.2019 06:02 |
Pekárek 16.10.2018 16:42
| |
Stray | 25.03.2019 06:02 |
DarthArt 16.10.2018 09:24
| |
Stray | 25.03.2019 06:01 |
Grin 15.10.2018 18:30
| |
Stray | 25.03.2019 06:01 |
DarthArt 15.10.2018 12:45
| |
Stray | 25.03.2019 06:00 |
zdenos 15.10.2018 09:22
| |
Stray | 25.03.2019 05:57 |
Subeer 15.10.2018 05:50
| |
