BENEDICTION - Ravage Of Empires

70%

Když birminghamským před pěti lety vyšla comebacková deska „Scriptures“, skvěle se trefila do potřeb deathmetalových fans prahnoucích tehdy po stabilitě starých časů. Navrátivší se kapela s nezaměnitelným Davem Ingramem u mikrofonu tehdy servírovala poctivou mrtvolnou flákotu s celou řadou obvyklých ingrediencí, příznačných pro zvuk těchto klasiků devadesátých let.

Kytarové duo Peter Rew a Darren Brooks, které je v řadách smečky z Midlands od samotných počátků, nikdy nemělo ambice přesahující deathmetalové mantinely, takže i „Scriptures“ byla deskou, která přinesla konzervativní přístup k žánrovému old-schoolu. Šlo ve všech směrech o energický a živelný nářez, splňující do puntíku očekávání letitých fanoušků death metalu. Nositele tradic britské deathmetalové školy tam akorát zaktualizovali zvuk a v plné síle šli na zteč. O skvělé formě svědčil rovněž mocný hlas Davea Ingrama, připomínají řev pravěké obludy, zjevně právě vylezlé z nějaké skalní neandrtálské jeskyně v jižní Francii, ale také nově postavená rytmika Nik Sampson a Giovanni Durst, která zvuk Anglánů zdárně nakopla.

Novinka „Ravage Of Empires“ je v podstatě mladším vydáním předchozího díla a čerpá znovu pouze z tradičních hodnot zvuku BENEDICTION. Jestliže „Scriptures“ představovalo vysekanou, precizní a přímočarou jízdu stavící na jasně srozumitelných strukturách a energii, pak to samé lze říci i o novince, ovšem s jedním malým rozdílem, a sice, že mne „Ravage Of Empires“ přijde jako ještě o něco jednodušší a přímočařeji koncipované album. Prakticky když do svižného náklepového tempa najede hned úvodní vál  „A Carrion Harvest“, samotné kapele pak nějakou dobu trvá, než z tohoto „deathmetalového punku“ vyskočí. Zvuk je znovu čistý, plný a songy kladou důraz na tlak a srozumitelnost. Jestliže měli BENEDICTION v půlce devadesátých let v sobě touhu zpomalovat a jejich riffy začaly působit jaksi houpavěji, pak tohle se zde rozhodně neděje a songy v solidních tempech upalují.

Kytarový tandem má v zásobě znovu nemalou porci pozoruhodně hutných riffů, dunivých struktur a klenutých sól, takže se dost často stává, že posluchač cítí spokojenost a povědomý charakter zvuku tohoto díla jej může uchlácholit. Z té smrtící old schoolové masy se rozhodně nějaké hymny vyjímají, to je dobré vědět. Přeci jen monotónnost novodobějších smeček se této kapely až tolik netýká. u BENEDICTION je všechno tak nějak lidštější, živé či živelné - dle přírodních zákonů, bez využití umělých doplňků zvuku. Mezi ty nejzdařilejší skladby zde řadím třeba „Engines Of War“ a pak samozřejmě také vrcholnou „Crawling Over Corpses“, obě jízdy vlastní pozoruhodně klenuté a dobře zapamatovatelné motivy a nepostrádající tolik potřebné charisma.

Celkově se deska jeví jako o něco méně nápaditá než „Scriptures“, ale zas ne o tak moc, abych byl z ní zklamán, nebo hovořil o zcela průměrném díle. Naopak zde slyším stabilně slušnou práci, kterou umocňují spíše ty rozmáchlejší a kytarově barvitější jízdy, třeba jako závěrečná titulní věc „Ravage Of Empires“, která zde mírně ční nad vyloženými klepačkami. Znovu solidní porce deathmetalového old schoolu v jeho konzervativním pojetí, příběh pokračuje!

14.04.2025	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz