BENEDICTION - Scriptures

80%

Mocná old-school deathmetalová jízda od začátku do konce a možná také jedno z nejlepších návratových žánrových alb posledních let, tak nějak by se dalo jednou větou tohle album charakterizovat. Myslím, že se anglickým smrtonošům BENEDICTION podařilo na „Scriptures“ dokonale reinkarnovat vlastní odkaz z první poloviny devadesátých let. Deska totiž ctí všechna žánrová pravidla, jakými si kapela vydobyla své někdejší postavení na scéně, tedy hlavně v časech největšího žánrového boomu. Může se tak směle měřit s doposud nejoslavovanějšími alby jejich portfolia: „The Grand Leveller“ a „Transcend The Rubicon“.

BENEDICTION se svým albovým návratem dlouho otáleli, nakonec se však čekání na realizaci a výtečné načasování tohoto, ve svém vyznění přímočarého materiálu, po všech stránkách vyplatilo, neboť s osobou staronového growlera Davea Ingrama získalo dílo punc skutečné klasiky a to již od okamžiku vydání. Není to však jen návrat vysoce ceněného grave-voicera, co dělá ze současných BENEDICTION aktuální senzaci na poli dlouhověkého extrémního metalu, ale je to hlavně entuziasmus prýštící z každé jedné skladby. Brodění se mrtvolnou hlínou zvané „Scriptures“ je zkrátka hodně nabušenou a jadrně znějící nahrávkou, ze které přímo tryskají hektolitry chuti po death metalu.

Kapela postavená okolo velezkušené a v podstatě původní kytarové dvojice Darren Brookes a Peter Rew totiž oslňuje špičkovou aktuální fazónou. Deska poutá dynamikou skladeb, výtečnými nápady přispívajícími k její vitalitě a rovněž, v neposlední řadě, k velmi kvalitnímu mohutnému vyznění. Spolu se zkušenými borci od šestistrunek za výsledný dynamit  mohou také nováčkové, jmenovitě baskytarista Dan Bate a bubeník Giovanni Durst. Jde skutečně o mistrovskou rytmickou dvojici. Souhra mezi všemi posty se u BENEDICTION ukázala doslova dokonalá a ani nápadnější inklinace určitých částí skladeb k punkové náklepovosti nehatí důstojné vyznění díla, udržovaného v temných parametrech závažnosti slovutným hlasovým projevem Davea Ingrama.

Tesknou kytarovou vyhrávkou začínající „Iterations Of I“ se záhy zlomí v nekompromisní tempo a hlomozící masa se řítí na posluchače udržována v mantinelech extrémní, ale stále tak nějak kultivované metalové hudby a její technické vyspělosti. Vály jako „The Crooked Man“ či „Stormcrow“ mají charisma velkých hymen, stejně jako je tomu u „Rabid Carnality“ reprezentující na novince to přímočařejší a chytlavější. Vlastně ona nekomplikovanost a přímý tah na branku svědčí desce významným způsobem, neboť jsou to právě svižnější náklepovky, díky kterým získává hudba BENEDICTION na pořádně životodárné energii. Fakt, že v „Progenitors Of a New Paradigm“ hlasově zahostuje i Kam Lee (MASSACRE) není z celkového pohledu zas až tolik podstatnou informací, neboť v deathmetalovém terénu by song vyzněl přesvědčivě i bez obdobné hostovačky.

Kvapík „In Our Hands, The Scars“ rozjitří myšlenky na blízkost deathmetalového nalazení těchto Angličanů k hardcore a grindcore scéně. Ona i následná, houpavým riffem startující „Tear Off These Wings“ má vlastně, po zlomu do rychlého tempa, sakra blízko k punkové skočnosti. Tajemné vyhrávky v „Neverwhen“ přidávají skvěle upalujícímu dílu na barvitosti a okouzlujícím vyznění. V závěru mé tvrzení ještě podtrhuje rozmáchlá jízda „We Are Legion“, jakýsi pomník old-schoolovým pravidlům poctivého death metalu. Tahle novinka je totiž velmi upřímným dílem od zkušených borců, kteří cítili velkou chuť do realizace čehosi, co je kdysi dávno dobře reprezentovalo.

28.10.2020	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz