BEWITCHER - Cursed Be Thy Kingdom

60%

Spojení umění s temnými magickými silami provází člověka už od první jeskynní malby ohořelým klackem nebo od primitivních tónů kostěné píšťalky. V průběhu staletí byla taková tvorba z různých důvodů odsunutá na okraj společnosti a provozována vesměs tajně – tedy doslova okultně. Ve středověké hudbě se dokonce objevuje církví zapovězený interval označovaný termínem „diabolus in musica“ (co mi to jen připomíná?!), který obsahuje tři celé tóny, díky čemuž zní disonantně a tvoří protiklad libozvučným melodiím z posvátných kancionálů. Pokud zůstaneme v rámci hudby, tak čertík začal vystrkovat růžky z hlubin na povrch třeba v dílech Camilla Saint-Saënse („Danse Macabre“), Ference Liszta („První Mefistofelův valčík“) nebo v houslových extázích Niccola Paganiniho. Ryzím žánrem ocejchovaným jako „ďábelský“ se ovšem (ne zcela oprávněně a spíše nevinně) stává až černošské blues. Od blues je pouze krůček k rock and rollu, hard rocku a metalu, v jehož mnoha odnožích se cítí pantáta Lucifer jako doma. Tuhle historii už koneckonců všichni dobře známe.

Nuže, a dalšími z mnoha zatracenců, kteří upsali duši pánu pekel za slávu a mrzký peníz, jsou BEWITCHER z amerického Portlandu. Pod tímto názvem se skrývá relativně mladá rebelská krev, přicházející se svým třetím rouhačským zářezem pojmenovaným „Cursed Be Thy Kingdom“. Stylový pekelný obal od Paola Girardiho nasvědčuje, že k žádnému zázračnému obrácení u kapely nedošlo a že i nadále máme tu čest s oslavováním čarodějnic, démonů a podobné sebranky. Všechny dosavadní indicie svádí k předpokládaným asociacím s black metalem, ale to není tak docela přesné. Textová náplň a celková prezentace je určitě do blackové symboliky laděná, ale se samotnou hudební produkcí to zdaleka tak jednoduché není. Ne snad, že by skladby nebyly načichlé sírou a satanášský odér nebyl jasně patrný, ale černé kompozice BEWITCHER se kují především v tradiční heavymetalové kovárně a kalené jsou ve speedových lázních.

Novinka „Cursed Be Thy Kingdom“ značně těží z temného odkazu VENOM i z impulzivní dynamiky MOTÖRHEAD, ovšem zároveň se do jednotlivých songů vkrádá paradoxní heavy metalová rozvernost, typická třeba pro piráty RUNNING WILD nebo jejich krajany GRAVE DIGGER. BEWITCHER tak navzdory chraplavému vokálu a špinavějšímu zvuku získávají nečekaně pozitivní náboj, který působí jako čertovský energeťák. Sestavu sice tvoří klasické power trio, ale na studiové nahrávce jsou kytary vrstvené a sound je tedy plnější a ráznější. Scénář neoživují žádné dokreslovací samply a za celou desku zazní pouze jediné intro; jede se prostě metal, žádná zbytečná zátěž. Nekomplikované, ale pádné rytmy bicích a kytarové hoblování s občasným sólem útočí na první signální a chvíli to také funguje. Jenže s ubíhajícími minutami se ukazuje rozdíl mezi BEWITCHER a zmíněnými inspiračními vzory. Skupině chybí charisma Cronosova formátu nebo instrumentální zručnost a skladatelský talent Rolfa Kasparka. Album trochu řídne a neudrží si stabilní kvalitu po celou dobu trvání.

Deska začíná skvělou instrumentální záležitostí „Ashe“, která westernovou atmosférou připravuje půdu pro úprk kytar a bicích v navazující nekompromisní punkové jízdě „Death Returns...“. Následuje naspeedovaný soundtrack pro osmdesátkový horor „Satanick Magick Attack“ a motorheadovská „Electric Phantoms“ s příjemným atmosférickým zvolněním ve střední části. Skladba „Mystifier (White Night City)“ naznačuje odbočku k nadýchanějšímu hard rocku s chytlavým ústředním riffem a zapamatovatelným refrénem. Titulka „Cursed Be Thy Kingdom“ naopak silně přitvrzuje vydařeným immortalovským úvodem a proto-blackovými riffy připomíná drsnější podoby předchozích alb BEWITCHER.

Zbylá část nahrávky je jakostně o něco níž, přibývá na ní vata a bohužel i okatější neoriginalita. Atraktivní klipový tahák „Valley Of The Ravens“ byl možná zvolený jako největší trumf, ale na můj vkus příliš nepokrytě vykrádá postupy a nálady švédských TRIBULATION, včetně výrazného pochodového rytmu a kytarových gotických tónů. Další kousek „Metal Burner“ je jen tuctovější metalový rokenrol, který prosviští bez většího povšimnutí. Přísnější měřítko snese aspoň píseň „The Widows Blade“ rozvíjející zpočátku téměř baladickou hru, která přechází v rychlou a našlapanou heavy pasáž zakončenou asi nejlepším sólem z celé placky. Představení uzavírá cover od letitých klasiků PENTAGRAM s titulem „Sign Of The Wolf“, který je podle očekávání výrazně agresivnější a tvrdší než původní verze, ale jinak nic zásadního nepřidává. Jako s bonusem nebo B-stranou singlu bych se Znamením vlka neměl problém, ale na řadovce je to jen položka do počtu.

BEWITCHER se aktuální formou řadí do dlouhého zástupu retro spolků, jakými jsou třeba NIGHT DEMON, DIABOLIC NIGHT nebo vampírské divy MYSTIK. Na festivalu můžou být příjemným půlhodinovým zpestřením a na letní pivní párty také odvedou svou poctivou práci. Na opakovaný domácí poslech ale „Cursed Be Thy Kingdom“ není zrovna nejlepší kandidát. Snad tedy příště…

02.06.2021	Diskuse (6)	Hivris riha.kamil@gmail.com