BILLY BARMAN - Praha, Lucerna Music Bar, 9.dubna 2024

Lucerna Music Bar zažil v úterý 9. dubna krásný slovensko-český hudební večer. Schválně píšu toto pořadí národností – nehledejte v tom nic provokativního, jen suché konstatování faktů. Protože ač jsou BILLY BARMAN na scéně už 15 let, a na Slovensku jsou považovaní (v rámci žánru) za velké hvězdy indie scény, prorazit na český trh se jim zatím nepovedlo. Takže i tentokrát bylo mezi návštěvníky hrubým odhadem minimálně 80% slovensky mluvících krajanů. Letos ale mají v plánu po delší době návrat i na velké české festivaly jako Rock For People a Colours of Ostrava, tak budu držet palce v jejich tažení na západ.

BILLY BARMAN začínali jako indie rocková kytarovka, která přinesla svěží vítr do mírně zatuchlého slovenského rockového rybníku. Moderní zvuk, lehce experimentální přístup, slušné slovenské texty, drive, výrazná melodika. A hned první album „Noční jazdci“ z roku 2010 bylo koncepční. Neměli co ztratit, tak proč se toho bát. Přitom to ale nebyli žádní zajíčci, spíše už docela vyzrálé osobnosti, jak hudebně, tak věkově. Všichni kolem 30-ti, v životopisech fungování ve více nebo méně známých alternativních kapelách – zpěvák a kytarista Juraj Podmanický původem z CLICHÉ, druhý zpěvák a hlavní kytarista Jozef Vrábel z kapely VETROPLACH, basák Juraj Labaj z TALKSHOW, bubeník Peter „Teo“ Heriban ve skupině AUTODROM a hrál i s Dorotou Nvotovou, a klávesák Jakub Tvrdík. Velice rychle si vybudovali silnou pozici na slovenské nezávislé hudební scéně, kterou potvrdili druhým albem „Modrý jazyk“ v roce 2013. Nebáli se přiznat obdiv k slavným slovenským hudebníkům 80-tých let, když třeba skladba „Traja“ je moderní hold Robovi Grigorovi a fenoménu muzikálu „Fontána pre Zuzanu“. A další specifikum jejich tvorby – odkazy ke slovenskému folklóru a tradiční lidové hudbě obecně. Renesance a znovuobjevování kulturních kořenů v posledních 10-15 letech na Slovensku jede skutečně intenzivně a vkusné propojení s modernou může přinést pozoruhodné výsledky. Třeba jako když spolupracovali s folklórním souborem SĽUK (Slovenský ľudový umelecký kolektív), se kterým odjeli nejedno klubové turné. A řeknu vám, krásná děvčata v krojích ve spojení s kytarovou muzikou, to je teda něco!

Třetí album „Dýchajúce obrazy“ v roce 2016 znamenal určitý přelom – jednak zvážněli v textech, skladby se staly komplexnější, některé až téměř experimentální a zejména začal být cítit postupný odklon od primárně kytarového indie rocku k více elektronicky saturovanému obecnému indie stylu. Toto album zároveň nastavilo novou laťku ohledně kvality zvuku – doteď si pamatuji, když jsem si ho pustil poprvé, akustický zážitek par excellence. Samozřejmě spolu se špičkovou produkcí byl výsledek naprosto perfektní. Čtvrtý počin „Zlatý věk“ měl trochu smůlu, trefil se v roce 2020 přesně do prvních lockdownů. Každopádně vytyčený směr k elektronizaci byl potvrzen, a s aktuálním počinem „Galéria duševného zdravia“ víceméně i završen. Tohle už je spíše elektronické, téměř až taneční album, naředěné kytarami.

Lucerna Music Bar je už tradiční cíl BILLY BARMAN při jejich pražských návštěvách. Dle info od kapely dorazilo necelých 500 platících diváků, což znamenalo zhruba poloviční kapacitu klubu, a slušně zaplněný hlavní prostor před pódiem. A i těchto 500 lidí bohatě stačilo na jeden z jejich nejlepších koncertů, co jsem zažil (včetně domovských bratislavských). Předskokanem byl mladý slovenský interpret THE CURLY SIMON, alias Simon Štubniak. Takhle nějak si představuji moderní indie hudbu Generace Z – trochu kytar, trochu elektroniky, trochu rapu, trochu zpěvu. Dal jsem pár klipů v rámci přípravy na koncert, nijak zvlášť mě to nezaujalo, není to moje kafe. Plusové body má za slovenské texty, které rozhodně nejsou špatné. Naživo mě to ale vůbec neiritovalo – jednak kromě samplů a podmazů měl živého bubeníka a kytaristu, kterým byl překvapivě Matej Turcer z FROM OUR HANDS, jednak jim to slušně odsýpalo, zvuk byl fajn, mládežníci v obecenstvu to evidentně znali a žrali, hezky se vzájemně rozhýbali, takže všichni byli spokojení.

Na hlavní hvězdu večera pak už příjemně nastartovaní fanoušci čekali v pozoru, aby v podstatě od prvních tónů zpívali všechny písně spolu s kapelou. Atmosféra byla skutečně elektrizující, vzájemná propojenost na hranici dokonalosti, spontánní, živelná, nespoutaná. Celý set byl postavený kolem nového alba, z kterého zahráli většinu písní. Fascinující bylo, jak už jsem zmiňoval, že lidi ty písně znali. Jasně, 3 singly už postupně začali vypouštět od loňského podzimu, ale album samotné je venku druhým týdnem. To epicky dokumentuje fakt, jak rychle se dnes nová hudba šíří. Za našich Boomer/ Generation X časů si člověk musel sehnat CD/MC a doufat, že turné bude projíždět kolem až za pár týdnů, aby si to stihl naposlouchat (a zkopírovat pro kamarády a kamarády kamarádů). Dnes je to hned na různých Spotify apod. platformách a za pár dnů jsou fanoušci připravení na přezkoušení kapelou. Každopádně, dobrá zpráva na začátek (a v to jsem upřímně i doufal) – skladby naživo znějí celkem dobře. Živá kapela tomu dává šťávu, a pár nejvíc elektronických věcí se nese ve středním tempu v lehce trip-hopové atmosféře.

Od začátku setu byl výborný zvuk (byl jsem na balkóně). Všechny nástroje krásně čitelné, harmonicky vyvážené, jednolitý, jasný a ostrý zvuk. Zpěv do toho všeho ideálně zakomponován, jak hlavní, tak vokální harmonie. Novou energii kapele dodala i předloňská změna na pozici basáka – mladičká Laura Jašková je sice drobná, stydlivá a vypadá na 15, ale na basu je to ďábel. Generační talent. Už jen její držení nástroje napovídá, že tohle nebude žádný amatér. Původně byla plánovaná jen na pár koncertů jako záskok, no a už jí nepustili. A musím zmínit i bubeníka Mateja Rumana, který je v kapele od třetího alba a má velice specifický styl hraní – v podstatě používá dva rytmičáky, v rámci sestavy má i menší set perkusií a celé pojímání rytmiky z jeho strany je řekněme lehce netradiční. Došlo i na hosty. KATARZIA, s kterou v minulosti jeli i společné turné, si s nimi zazpívala a pak pokřtila novou desku. THE CURLY SIMON se taky přidal v jedné z nových skladeb, kterou společně složili a nahráli na album. Mě jako konzervativního old school posluchače samozřejmě nejvíc potěšili starší, více kytarové skladby – fantastická byla „Sloboda“, zmiňovaná „Traja“ nebo vážnější „Doba doba“. V přídavcích pak přišli ještě další dvě velké hitovky a zároveň mé oblíbené písně – „Strmá voda“, která je díky dvěma kytarám poctivý nářez, a pak epická „Mladým chýba vojna“, která se ve své druhé polovině přehoupne do parádního chorálu. No a úplný závěr patří už tradičně vypalováku z debutu s názvem „Cigánska“, kterou prezentují jako lidovou svatební, ale uživila by se i jako punková pogovačka. Ač teda nakonec starších věcí hráli relativně málo, přesto byl koncert fantastický – vlny energie od kapely narážely na vlny energie od zpívajícího a tancujícího davu a vytvářely ryzí potěšení z muziky. Relativně minimalistické světelné efekty, pár sloupových světel zahalujících pódium střídavě do výrazných emotivních barevných odstínů, výborně dotvářelo atmosféru.

Moje oblíbené téma – merch. Tady jsou BARMANI profíci. Už od svých začátků se tomu věnovali, a stejně tak dnes byly k dispozici CD i LP, trika, plakáty a pro mě i jeden překvapivě úspěšný produkt – ponožky. Nová doba. Byl to skvělý koncert po všech stránkách, odposlechl jsem superlativy v hodnocení večera i od dalších lidí kolem. A zjevně i aktuální hudební poloha kapely stále oslovuje nové mladé posluchače.

Fotografie: FB kapely, autor @certiktomas

13.04.2024	Diskuse (0)	Tomáš