BLACK FOXXES - Praha, Chapeau Rouge, 17.února 2024

Britští alternativní rockeři BLACK FOXXES se po několika letech vrátili do Prahy v rámci turné k novému albu, které sice ještě nestihli vydat, ale stejně jsem na ně byl zvědavý. Měl jsem čas, akce se navíc konala v malém klubu za relativně mrzký peníz. Prostě samá pozitiva a sociální jistoty. BLACK FOXXES sleduji od jejich druhého alba „Reiði“- není to překlep, je to výraz pro „hněv“ v islandském jazyce. Jestli se ptáte, jestli to má nějaký hlubší význam, nebo je to jen módní výstřelek, tak A je správně. Zpěvák Mark Holley napsal většinu písniček v průběhu pobytu na tomto studeném, liduprázdném, dalo by se snad říct temném místě. On samotný taky není žádný vyklidněný pohodář a dloudobě bojuje se svými démony, což je jasně slyšet v textech písní.

A co takový BLACK FOXXES hrajou, říkate si. Na každém ze tří alb trochu něco jiného. Nebo můžeme taky říct, že se „kapela se vyvíjí“. Každopádně základem je moderní britský alternativní rock, různě promícháván, zahušťován, ředěn indie rockem, noise rockem, shoegazem, a aktuálně hlavně psychadelií. Výrazným poznávacím prvkem je samotný zpěvákův hlas, který často používá falzet, a nebojí se ani pořádně zařvat alá screamo. K čemu bych to přirovnal? Slyším tam třeba ranné PLACEBO, Jeffa Buckleyho v souvislosti s falzety, bohužel dnes už téměř zapomenuté irské JJ72, Američany SILVERUN PICKUPS, nebo BIFFY CLYRO z jejich (nejlepšího) středního období kolem roku 2010.

Koncert byl umístěn do malého pražského klubu Chapeau Rouge, co by člověk kamenem (nebo plechovkou piva) na Staromák dohodil. Byla to moje první zkušenost s tímto prostorem. Už se tam občas vyskytly i kapely, které bych rád zhlédnul, ale z různých příčin to klaplo až dnes. Klub je to vyloženě malý, odhaduji návštěvnost kolem 100 duší a to byl slušně zaplněn. Velice příjemně mě překvapila akustika samotného prostoru. A pak taky nealko Krušovice, které ani nepamatuji, jestli jsem už někdy vůbec ochutnal.

Roli předskokana se zhostila pražská formace „KAFKA.“ (pozor, neplést s KAFKA BAND). Bylo to příjemné screamo, lehce připomínající třeba HANBU, ale pomalejší, nebo THE.SWITCH, ale ne tak tvrdé. Kapelu jsem neznal, ale asi budou mít zajímavé pozadí, protože kromě češtiny měli 3-4 písničky ve francoužštině. Tu moc nemusím, ale domorodé písničky byly fajn i po textové stránce. Ano, texty byly velice dobře rozumět, právě díky slušné akustice. Celkově zvuk setu byl na předskokana nadstandardní, líbil se mi hlavně nápaditý basák s krásně nazvučenou basou mastící skvělé motivy. Kluci byli i celkem vtipný mezi písničkami, které se držely v úderné délce 2-3 minut a tak zhruba 30 minutový set utekl rychle a byl veskrze příjemný.

Hlavní účinkující nastoupil v sestavě posílené o nového člena – klávesáka/saxofonistu. Jinak je to klasické rockové powertrio – kytara/zpěv, basa, bicí. Set byl postavený hlavně na zatím posledním, třetím albu „Black Foxxes“. To znamená delší písničky, méně popových melodií, více psychedelie. Překvapilo mě, jak může saxofon, který mám spojený spíše s veselejšími hudebními směry, být strůjcem zajímavého temného atmosférického pozadí v písních, u kterých na albu ještě nefiguroval. Zazněly tuším 2 nové písně z chystaného alba, a evidentně se v aktuálním hudebním směřování kapely velké změny neplánují. Řekněme si na rovinu – žádný radostný koncert to rozhodně nebyl. Na druhou stranu, i díky dobrému zvuku, to nebyla žádná neidentifikovatelná hluková směs. Všechny nástroje byly slyšet jasně a čitelně. Dobře, možná bych dal kapánek víc ještě ten saxofon, ale co já vím, možná to kluci měli přesně takhle vymyšlený. Už originálně dlouhé písničky byly ještě víc prodloužené o atmosférické, někdy téměř post rockové pasáže, které možná zaváněly až lehkým jamováním. Hraní si s náladami, přitvrzováním, snové mezihry, pak zase tvrdé rubání. Bylo to pestré, bylo to hlučné, bylo to intimní, bylo to naštvané, bylo to klidné, bylo to smířlivé. A hlavně to přesně sedlo do tohoto konkrétního prostoru – temného, malého klubu, pro pár lidí, kteří to chtěli slyšet a kteří si to přišli užít. Nebudu lhát, chybělo mi více písniček z prvních dvou alb. V rámci přípravy na koncert jsem mrknul na koncert z anglického festivalu z roku 2018, což je právě období druhé alba, a člověk by až řekl, že to byla jiná kapela. Ale rozhodně nelituju, že jsem je viděl dnes a v aktuální konstelaci.

Každý bojujeme s nějakými démony, já nejsem výjimka. Moje koncertní mánie – merchandise. No nepotěšili mě kapely, já je taky nepotěším. K předskokanům budu ještě milostivý, neznám je, nevím jak moc zaběhnutí jsou, takže úplnou absenci merche tady nebudu řešit. Ale Černé Liššky, kapela se třemi alby, s už vybudovaným renomé (minimálně v UK celkem slušným) a aby přišli jen s pár triky a nějakými plakáty... Jak já tu kapelu mám podporovat, když mi ty hudební nosiče nechtějí prodat?

20.02.2024	Diskuse (3)	Tomáš