BLACK LABEL SOCIETY - Doom Crew Inc.
Z kapely Zakka Wyldea BLACK LABEL SOCIETY se od jejich senzačního debutu „Sonic Brew“ (1999) stala poměrně stabilní instituce, od které každý ví co zhruba čekat. Je jedno, že tento band zrovna neoplývá překvapivostí. Nadžánrový vhled do dění totiž rovněž není silnou stránkou Jižanů. Tohle ovšem nikoho z fans nemusí vůbec pálit. Většina zájemců o bytelný hard rock (s vlivy metalových pionýrů BLACK SABBATH) i příznivců sedmdesátkového blues a southern rocku z USA může být s produkcí BLS stále spokojena, byť je po letech zjevné, že různorodost skladeb v jejich případě není valná.
Většinu nahrávek tohoto projektu sice nelze nazvat přelomovými, ale určitou stabilní kvalitu si všechny stále drží, neboť jsou upevňovány typickým kytarovým rukopisem značky Zakk Wylde a zemitým hudebním cítěním dotyčného. Stejně jako u předchozích počinů je i novinka poznamenána obdivem k hutnému zvuku výše zmíněných heavymetalových praotců a rovněž nabízí americkou zdomácnělost blues a jižanského rocku (LYNYRD SKYNYRD). Jako příznivec tvrdšího evropského cítění sedmdesátých let musím přiznat, že první inspirační zdroj miluji a druhý mě až tak moc netrápí. To se odráží i v hodnocení aktuální novinky, která nepatří ani k nejlepším, ani naopak k nejhorším kolekcím Zakkova portfolia. Musím potvrdit, že bylo hůře a „Doom Crew Inc.“ ve výsledku opravdu není ani náhodou špatnou Hard N´Heavy sadou.
Již šest let hraje tahle kapela ve stabilním složení a kromě hlavního aktéra, zastávajícího zde jednak roli zpívajícího frontmana, tak sólového kytaristy, ale i hráče na piáno a hlavního tahouna a skladatele, v projektu účinkuje kytarista Dario Lorina, baskytarista John DeServio a bubeník Jeff Fabb. Od novinky nečekejte nic jiného než poctivý a hutný hard rock, který vyvažuje Zakkovu lásku k blues a jižanskému rocku s říznějším Hard N´Heavy směrem sabbathovského ražení. Deska obsahuje minimálně šest velice slušných a na hutných riffech postavených hymen/sabbaťáren, bohužel nadstandardní oslavě brání i účast čtyř sladkobolných jižanských balad, jenž působí docela nudně a albu, z mého pohledu, nedovolí stát se dynamickou a temnou jízdou od začátku do konce.
Kdyby zde všechno probíhalo jako na úvodním trojlístku skladeb: „Set You Free“ - což je obstojně jedoucí hardrockový kus, kterému nechybí drive a houpavě rockový ráz, „Destroy And Conquer“ - úchvatně nabušené rifforama, kde by za stěžejní Sabbathovský riff model 1972-76 Wyldemu utrhl ruce snad i přísný Iron Man Tony Iommi, a konečně „You Made Me Want To Live“, která střídá mírnější slokové rozjezdy s majestátnějšími momenty, vůbec bych se nezdráhal materiál označit za vynikající. Bohužel je album posléze ředěno patetickými pomaláči, kde Zakk pěje v doprovodu svého piána a vše začne působit trochu unaveně, viz čtyři asi ne úplně špatné, ale přeci jen trochu rozcáplé balady „Forever And A Day“, „End Of Days“, „Love Reign Down“ a závěrečná suita „Farewell Ballad“.
Mimo výše zmíněných pólů typového spektra skladeb, postupující materiál nabízí i další želízka v ohni, ať už se jedná o vcelku příjemné zvláštnosti - svým feelingem grungeově nejednoznačnou „Ruins“, a nebo naopak jistoty dunivého hard rocku, jenž dokáží zrychlit tep nejednoho pravověrníka a srdcaře - „Forsaken“ nebo „Gospel Of Lies“, což jsou ve výsledku asi nejvíce vzrušující kompozice. Album je tedy namícháno z několika naprosto skvělých hymen reprezentujících sabbathovskou bouři a několika vláčnějších songů tradicionaličtějšího jižanského ražení. Dle mého jde o typickou tvorbu Zakka Wyldea, kde se fanoušci dočkají jeho typické feelingu a kytarového zvuku, stejně jako vokálu, který se nápadně tlačí do hlasové polohy obdivovaného Ozzyho Osbournea. Slušná deska, i když na hvězdu formátu Zakka bych si dovedl představit i výživnější matro… 70% je u mne pro podobné album maximem.
| 27.01.2022 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
