BLACK SABBATH - Black Sabbath
Vím, že je zcela zbytečné opisovat po tisícídvaasedmdesáté okolnosti vzniku BLACK SABBATH, kapely z Birminghamu, která spolu s dalšími rockovými titány své doby položila základy heavy metalu, nicméně pokud zde chci mít zmapovánu celou jejich diskografii, nemohu se připomínce událostí konce šedesátých let vyhnout. Z dnešního pohledu je velmi dobře, že tehdy v roce 1968 dvacetiletý kytarista Tony Iommi dlouhodobě nevyužil nabídky JETHRO TULL na post jejich kytaristy a dělal všechno pro to, aby postavil na nohy vlastní hodně hlasitě a originálně se prezentující bluesový band, pod tíhou jejichž zvuku tehdy praskaly okenice v nejednom sále či hospodě průmyslové střední Anglie. Kluci z dělnického prostředí v době nástupu blues rocku toužili po všem možném jen ne po konformním životě a navštěvování nějaké, v lepším případě hodně nudné, v tom horším fyzicky namáhavé, práce, tak jak tomu bylo ostatně v případě jejich rodičů. I Tony Iommi patřil k rebelům, kteří toužili především po rockovém pódiu. Díky zranění v birminghamské strojírně, ke kterému došlo v jeho devatenácti, přišel o několik článků u několika prostředních prstů své levé ruky. Pomocí nástavce, který si na zkrácené prsty pořídil a navlékl, zaplašil depresivní myšlenky na předčasný konec kariéry muzikanta, právě naopak, se zanícením začal trénovat ještě o něco intenzivněji.
Spolu s bubeníkem Billem Wardem působil v kapele THE POLKA TULK, která se hned krátce po připojení dalších dvou kluků – byli jimi samozřejmě zpěvák John Osbourne přezdívaný Ozzy a baskytarista a vynikající textař Terry „Geezer“ Butler - přejmenovala na EARTH. V Anglii však tou dobou již jedna kapela totožného jména existovala, a tak došlo za krátko na další změnu, nicméně hudba, kterou čtyřčlenná sebranka dlouhovlasých hejsků provozovala, nepostrádala hutnost osvědčených bluesrockových značek své doby. Nové jméno bylo zvoleno pod vlivem hororu s Borisem Carloffem v hlavní roli – BLACK SABBATH.
Zatímco si skupina získávala fanoušky prostřednictvím vystoupení po domácích klubech a jejich styl ještě stále bojoval s tradičními prvky bluesrocku a skladby na koncertech mnohokráte přecházely do více než desetiminutových hlukových jamů, měl Tony Iommi už jasnou představu o další podobě jejich hudby. K usnadnění hry nechával struny podlazené, tak aby k jejich rozezvučení bylo zapotřebí mnohem menší námahy. Došlo tak na zrození typického soundu, který na mnoho dalších dekád charakterizoval heavy metal.
Debutová deska vydaná 13.února roku 1970 byla nahrána během jednoho pouhého dne a vyšla v naprosté tichosti, nicméně za krátko se začaly dít velké věci, nejenom, že temná a sugestivní hudba s naprosto děsivým zvukem začala lákat podivínské jedince z periferií větších měst, o kapele si začali povídat i zkušení fajnšmekři, hudební publicisté a samozvaní objevitelé čehosi nového. Už charismatický obal vlastnící kolorovanou fotografii s postavou záhadně působící ženy v černém, jenž stojí v podzimní krajině před jakýmsi staroanglickým sídlem (snad mlýnem) hodně zapůsobil, když se však v úvodu titulní skladby „Black Sabbath“ ozvala bouřka s hromy a blesky a v dálce se rozezvučel kostelní zvon, aby celou scenérii brzy rozetnul děsuplný zvuk Tonyho kytary, mělo mnoho tehdejší náctiletých jasnou představu o tom, jakou hudbou se začnou v nejbližších letech zabývat. Kapela tou dobou hrála na strašidelnou atmosféru a z pomalu nabývané image poslů zla a temnoty dokázala těžit. Satanistickou podstatu BLACK SABBATH však od té doby čtveřice mnohokrát zamítla, nicméně v té době bylo i pro vydavatelství výhodné zařadit BLACK SABBATH mezi kapely spjaté s těmito tématy, každopádně aura čehosi dosud neslyšeného, až zakázaného, znamenitě zabodovala, zbytek je pak dávnou historií.
Ze skladeb se stalo (kromě titulního valivého songu) ještě několik dalších naprostou klasikou, která je stále hraná na koncertech. Za zmínku stojí zejména „N.I.B.“ s jedním z notoricky známých Tonyho riffů, dále pak „The Wizard“ obsahující scenérie Sword and Sorcery, předělávka „Evil Woman“ nebo mysteriózní inferno „Sleeping Village“. Ve všech těchto skladbách všichni členové prokázali svoji osobitost, dost možná největší právě frontman Ozzy Osbourne, jehož charakteristicky vysoký a tenký hlas způsoboval mnohým husí kůži. BLACK SABBATH se hned se svou první deskou stali tou nejtvrdší a nejděsivější kapelou planety.
30.05.2015 | Diskuse (16) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
DarthArt | 09.12.2015 12:25 |
666 %. Všechno v jednu vteřinu, blesk z čistého nebe! Nová kapela, nový styl, nová epocha! Kapela Black Sabbath, deska Black Sabbath, skladba Black Sabbath! Chtěl bych být na místě tehdejších fans, kteří si museli po položení na gramofon totálně sednout na prdel! Téměř všechny skladby geniální, nahraný za den (!!!) a je v tom nehorázně víc temnoty než dnes dokáže zplodit celý Norsko, Florida, Stockholm a Polsko dohromady! Za mě (i vhledem k okolnostem doby) jeden z nejsilnějších okamžiků v hudbě vůbec! |
Stray | 01.06.2015 22:11 |
Imothep: Však já to neberu jako buzeraci, podobnou účast v diskusi vítám. |
Valič | 01.06.2015 16:36 |
Na vzniku toho jejich typického zvuku měl možná v začátcích trochu podíl i Geezer Butler: "Back then the bass player was supposed to do all these melodic runs, but I didn´t know how to do that because I´d been a guitarist, so all I did was follow Tony´s riff. That made the sound heavier." |
Imothep | 01.06.2015 16:24 |
Valič / Trey: coz v podstate neodporuje ani Strayove, ani moji verzi. Debut a Paranoid byly ve standard ladeni a nasledna podladeni byla spis zalezitost jednotlivych skladeb nez celych desek jako celku(ale nebudu se hadat, nemam osobne overeno). Kazdopadne at bylo driv vejce nebo slepice, tak se mu podarilo vytvorit novej hutnej sound a zaroven se mu o dost lehceji hralo(protoze stale pouziva(l) slabsti tloustky strun). |
Trey | 01.06.2015 16:17 |
No dlouho je silné slovo, ale pokud mě paměť neklame tak podladili u Master Of Reality a do standartu už se pak nikdy nevrátili (ikdyž s příchodem Dia se opět přiblížili).Ale přesně jak píšeš, to je jenom detail. |
Valič | 01.06.2015 16:10 |
"In 1974, Iommi told Guitar Player magazine that the thimbles "helped (him) with his technique" because he had to use his pinky finger more than he had to before the accident. Later, HE ALSO BEGAN TUNING HIS GUITAR STRINGS TO LOWER PITCHES, sometimes as far as THREE SEMITONES BELOW STANDARD GUITAR TUNING (e.g., on "Children of the Grave," "Lord of this World," and "Into the Void," all on Master of Reality). Although Iommi states that THE MAIN PURPOSE OF DOING SO WAS TO CREATE A "BIGGER, HEAVIER SOUND," SLACKENING THE STRINGS MAKES IT EASIER TO BEND THEM." (z Wikipedie, jsou tam samozřejmě i odkazy na zdroje) |
Imothep | 01.06.2015 16:00 |
Stray: vsak ja te za to neprcam, to neni myslene jako vytka. Jen jsem doplnil info. Ve finale je to asi jedno, ale kdyz uz jsi v clanku nakousnul to Tonyho zraneni . . . |
Stray | 01.06.2015 15:44 |
Imothep: A mám to tedy přepsat nebo myslíš, že je to jedno? :-) |
Imothep | 01.06.2015 15:42 |
Jen pro upresneni ohledne soundu Tonyho Iommiho viz clanek:"K usnadnění hry nechával struny podlazené, tak aby k jejich rozezvučení bylo zapotřebí mnohem menší námahy."To bude asi nejakej hype nebo mytus, pokud je mi dobre znamo(ano, muzika BS se poji i k mym hudebnim zacatkum), tak BS dlouho pouzivali standardni ladeni. Tony pouze natahoval slabsi struny, m.j. i diky zminenemu zraneni leve ruky. Takze ten typicky sound, ktery pak definoval heavy metal byl spis druhotny produkt. |
Geronimo | 01.06.2015 09:51 |
Valič: jo Středozem v textech a foukačka nejdou moc dohromady :) já jsem ten text vlastně nikdy neposlouchal a to jak zvuk té harmoniky poletuje nad rachotem kytar je naprosto boží :) |