BLACK SABBATH - Forbidden

50%

Dojezd ze setrvačnosti a věc která se skutečně nemusela vůbec realizovat. Dodnes mám album v rámci tvorby této kapely někde hodně vzadu. Snad měl Tony Iommi plnou hlavu starostí ohledně dlouho dopředu plánovaného velkého comebacku s Ozzym, který stejně nakonec skončil jen u koncertní podoby, snad chtěl v horečkách reagovat na řadu moderních vlivů, každopádně to celé nedopadlo dobře a podobně vyčerpaně a křečovitě BLACK SABBATH za celou éru působili snad jen na desce „Never Say Die“. Přejděme tedy k albu „Forbidden“ nahrávaném v průběhu celoroční periody střídavě v Liverpoolu a Los Angeles. Jeho emise z parného léta roku 1995 se však jednoznačně minula účinkem. Na hodně dlouhou dobu poslední řadovka BLACK SABBATH, která vyšla jen šestnáct měsíců po předchozím „Cross Purposes“, což bylo zjevně způsobeno nutností dostát posledním smluvním závazkům vůči vydavatelství I.R.S., ale možná i díky Iommiho touze ukázat, že jeho kapela ještě stále nepatří do starého železa a dokáže se vypořádat s početnou konkurencí, kterou sebou přinesla měnící se doba a celkové klima v hudebním průmyslu.

V době kdy klasický heavy metal platil za sprosté slovo (zvlášť pak ten melodický vycházející z hardrockové podstaty), doznalo právě album „Forbidden“ podoby ne úplně dodělaného projektu a nikomu z letitých věrných příliš nechutnalo. K mnohým trendy ústupkům docházelo u celé řady známých firem a k těmto proměnám bylo ze strany hudebníků přistupováno jako k něčemu, co se prostě nosí, takže si i BLACK SABBATH zjevně před návštěvou studia řekli - k čemu nějaký horlivý perfekcionismus? Vše se zkrátka ukuchtilo, tak jak tvůrcům přišlo pod ruku. Kuriózní to z dnešního pohledu je zejména díky skvělé sestavě, ve které znovu nechyběla rytmická sekce Neil Murray/ Cozy Powell (oba ex-WHITESNAKE), platící tou dobou už asi patnáct sezón za jednu z nejlepších na světě.

I když nešlo jenom o diskutabilní produkci díla od černého gangstera Ernieho C., člena projektu BODY COUNT, protože těch nedostatků bylo nakonec vyrobeno pro celý paklík lejster. Je však pravdou, že volba podobného producenta stále platí za jeden z nejvýraznějších přešlapů v historii BLACK SABBATH. Zvuková stránka sice nebyla závratná a nahrávce chyběla dynamika a výrazný ksicht, ale za největší nedostatek považuji absenci zapamatovatelných momentů a želízek v ohni (jestli v souvislosti s ohněm lze vůbec podobné dílo zmiňovat?). Celkově bych album „Forbidden“ shrnul jako dílo vyrobené z nutnosti, výsledek totiž působí od prvních okamžiků nudně, nezajímavě a jaksi nedodělaně. Divím se tak velmi, že si něco podobného Tony Iommi nedokázal ohlídat.

Samotné skladby budily dojem, že vznikly jen pár dnů nebo dokonce hodin před tím než byly zaznamenány na výsledný pás. V dobových rozhovorech se sice kytarista rozplýval nad tím, jak kapele práce šla od ruky, a že si pro tentokrát nedával s ničím moc velkou práci a to z důvodu zachycení původního feelingu a spontánnosti skladeb, ale nejsem si opravdu jistý, zdali se hodil podobný ležérní přístup právě k muzikantům, jenž za celým projektem stáli. Vždyť onen výše zmiňovaný návrat rytmické sekce z období alba „Tyr“ určitě vyžadoval daleko větší péči, než kapele kdy mohl poskytnout dozor nějakého hip-hopového muzikanta Ernieho. Ten dokonce přesvědčil Iommiho, aby do úvodní skladby „The Illusion Of Power“ nechal rapovat jeho kámoše Ice T. Ani s dalšími skladbami to nebylo valné, ať už zmíním nedomyšlenou baladu „I Won´t Cry For You“, ležérní „Sick And Tired“, nebo naprosto trapnou úlitbu módě grunge „Can´t Get Close Enough“, ze které mne ještě dnes na hlavě vstávají všechny vlasy. O čest hardrockových legend tak bojují pouze skladby jako „Get A Grip“, „Rusty Angels“ nebo zdařilý závěr v podobě „Kiss Of Death“. Znepokojující byl i vklad Tonyho Martina, který se zjevně nenalézal v životní formě a do výkonů z předcházejících děl měl asi stejně daleko, jako současná česká hudební scéna k po všech stránkách fenomenální nahrávce, jenž se dočká široké obliby stáda. Album, které nikdy nemuselo vyjít, ale když už se tak stalo, alespoň mám na čem trénovat dolní práh toho, co lze ještě akceptovat jako album BLACK SABBATH.

28.07.2015	Diskuse (17)	Stray janpibal@crazydiamond.cz