BLIND GUARDIAN - Imaginations From The Other Side

90%

Dnes je tomu přesně dvacet let od vydání tohoto díla, nebylo tedy vhodnějšího načasování k zveřejnění retrospektivy. Pokračování cesty krefeldských strážců vedlo na jaře roku 1995 přes temnější kraje, což se samozřejmě promítlo také do atmosféry a zvuku nových písní, které vyšly pod názvem „Imaginations From The Other Side“. Celé album se sice neslo na podobné vítězné vlně, na kterou se BLIND GUARDIAN dostali již na svých albech předchozích, přesto si sebou neslo i řadu nových prvků. Vybrušování svého typického stylu, kterému byla vlastní kytarová pestrost, melodické zpěvy a mohutné chorály, se ostatně dalo očekávat. Oproti předchůdcům však přibylo jisté natlakovanosti, za což mohl ponuře usazený sound, za který byl mimo jiné zodpovědný dánský specialista Flemming Rasmussen, který se k radosti mnohých německé metalové stálice ujal ve svém kodaňském studiu Sweet Silence a vybrousil diamant, kteří mnozí příznivci žánru řadí k úplně tomu nejlepšímu, co v devadesátých letech na melodické metalové scéně vyšlo. Na rozdíl od práce Kalleho Trappa na předchozím fantastickém albu „Somewhere Far Beyond“, které pečlivě vyvažovalo akustiku středověkého folklóru s dynamickými laufy, upřednostnil šikovný Dán silový ráz vyznění, což nebylo k přeslechnutí a to už od pomalu se rozjíždějící titulní skladby, která byla netradičně zařazena hned na úvod. Až po epickou suitu „…And The Story End“ v samotném závěru nosiče se nešlo zbavit dojmu, že máme znovu co do činění se zcela mimořádným dílem, které nás tentokrát zavedlo do nadpřirozeného světa zapovězených tužeb a fantasií, který od toho našeho reálného dělilo zrcadlo, jímž hlavní hrdina (malý chlapec) procházel tam a zase zpátky. Ačkoliv koncept se zde týkal pouze některých písní, celým albem procházela jakási tenká linka melancholie, takže měl už tenkrát posluchač neodbytný pocit nutného pokračování naznačeného příběhu. A toho se vlastně dočkal letos na novince „Beyond The Red Mirror“.

Hned vedle dvou albových předchůdců je právě tahle „Imaginace“ považována ještě dnes za pomyslný vrchol cesty BLIND GUARDIAN, protože k stávajícím standardům kapela přidala agresivnější výraz, hutný, vrstevnatý a celkově aranžérsky hodně promakaný zvuk vlastnící patřičně temnou atmosféru. Samozřejmě došlo i na stále dokonalejší hráčské výkony, které při udržení vrstevnatosti kytarových vyhrávek a všemožných sólíček, nebo i zpěvů – ať už se to týkalo samotného Hansiho zpěvu, nebo početnějšího chorálu, neměly prostě chybu. Deska obsahovala jak rychlé vypalovačky - „I´m Alive“ nebo „Another Holy War“, monumentální chorály „The Script For My Requiem“, nebo i dokonalou středověkou baladu „A Past And Future Secret“ budící dojem popěvku, jaký v dávných dobách na královských slavnostech zpívali potulní pěvci. Mnoho z těchto skladeb se zařadilo mezi to úplně nejlepší z portfolia BLIND GUARDIAN a dodnes se těmto písním kapela na koncertech nevyhýbá, právě naopak. Třeba zrovna ona zdejší jediná balada se postupem let stala jednou z vůbec nejoblíbenějších písní kapely a bravurně navázala na oba díly „Bard´s Song“ z minulého nosiče.

Je nezpochybnitelné, že BLIND GUARDIAN si postupem devadesátých let vytvořili velmi osobitý projev a styl, který byl naprosto nezaměnitelný s žádnou z německých powermetalových kapel, takže vždy stáli tak trochu stranou hlavního proudu. Jejich fanouškovská základna se však v té době začala hodně rozšiřovat, k čemuž přispělo i uveřejnění klipu k nejchytlavější skladbě a hitovce celé této desky - „Bright Eyes“. Zkrátka a dobře, i když doba podobné hudbě příliš nepřála a i když BLIND GUARDIAN stáli vždy stranou hlavního proudu speed metalu, díky své cílevědomosti a píli, a rovněž díky neobyčejnému talentu, platili už tenkrát za jednu z nejlepších a nejuznávanějších jednotek melodické metalové hudby, která se tehdejší (pro melodický metal) dobou temna prohnala ve vítězné fazóně a na vrcholu slávy.

05.04.2015	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz