BLIND GUARDIAN - The God Machine

80%

Sorry, že začínám malinko ze široka, ale poslední dobou se mi stává, že singly, klipy, prostě ochutnávky z připravovaných alb, vypouštěných klidně i několik měsíců před datem vydání, mě často nijak výrazně neoslovují. Nicméně později, už v kontextu celé desky, z nich mám dojem klidně i opačný. Příkladem z poslední doby by mohli být třeba ARCH ENEMY anebo právě BLIND GUARDIAN. Gaimanem inspirovanou „Secrets of the American Gods“ jsem v době jejího zveřejnění v podstatě odzívl a nijak zvlášť mě vlastně neoslovila. A hele, třetí skladba z novinky „The God Machine“ a asi i její vrchol se teď najednou jmenuje jak?:-) Jasný důvod k poslechu jednotlivých písní v rámci tohoto kterého alba, nikoli jako solitérních kousků, ať si popíkáři říkají co chtějí. Setkáváte se s tím taky, nebo jsem zase „divnej“ jenom já?:-)

Mezitím však už dávno hoří těla a z hranic v Salemu stoupá dým. Otevírák „Deliver Us from Evil“ šlehne jak bič, kytary „vyjou“ jak staří psi, Hansi Kürsch polkl nějaké pilule mládí a duch „Imaginations from the Other Side“ klepe na dveře obrněnou pěstí. Takhle má vypadat rána do zubů. Ohlášený návrat k heavy vyznění, jednodušším orchestracím a rychlosti je tak potvrzen. A ve stejném duchu se jede dál. Žádné uhýbání, jen rychlé sloky, vystavěné refrény, kytarové hody a zdobení. André Olbrich si konečně odpouští permanentní kudrlinkování napříč celými skladbami. Kytarový dvojzápřah maká s invencí a táhne celý kolotoč správným směrem. Vrstev šesti strun je přehršel, zvukově sice podobných už dobrých 30 let, ale víc se u nich tentokrát přemýšlelo; řekl bych... Výsledek se příjemně poslouchá a orchestrální části pak vkusně doplňují celkový obraz; spíš jen jako koření, a ne další, paralelně podávaný hlavní chod.

Velký kus práce si tentokrát opět ukously sbory, které sólistovi pomáhají v refrénech co to jde. Výsledek je barevný a harmonický. Parta zpěváků, která se společně s Hansim motá primárně kolem AYREON (Marcela Bovio, J. J. Cuijpers, a další), přidává potřebné pozlátko a na výsledku je to znát. Živě zřejmě budou muset vypomoci nějaké samply. Nu což, poslední dobou se kapely nerozpakují pouštět z podkladů div ne polovinu produkce – fuj! Čest výjimkám. Na desce každopádně funguje vše skvěle, jednotlivé party jsou vycizelované do posledního detailu. Škoda jen(?), že zvukově se nepodařilo podchytit některé současné možnosti. Na druhou stranu zůstává přítomný ten semknutý duch starých časů, což byl také asi záměr. Napadá mě jedna lehce kontroverzní otázka, jak by materiál vyzněl třeba se zvukem nových MEGADETH. Jestli by to bylo na vykloubení sanice, nebo by podobný sound připravil onu typickou jízdu o kus výkonu a kompaktnosti příznačných pro klasickou éru. V klipu již zmíněné „Secrets of the American Gods“ se navíc okatě operuje s nahrávacími pásy, což je sympatické a leccos by se tím vysvětlovalo.

Nebudu tady popisovat jednotlivé songy, album „The God Machine“ má opravdu podobnou strukturu jako jeho předobraz „Imaginations“. Jednou věcí je vyznění s převahou středních temp, většinou se však jedná o rychlejší kusy (nebo aspoň tím dojmem působí) a sem tam dostanete rovnou pumelici. Celek každopádně ubíhá dostatečně rychle, což musí fanoušci zmíněné klasické éry kvitovat. Konečně se nahrávka vešla pod 60 minut, což mi přijde ideální. Chybí ale magnum opus typu titulky z „Imaginations“, a také vysloveně múzou požehnané melodie. Jasně, skladby z druhé poloviny desky se možná malinko více slévají dohromady a jejich nápady jsou o kousek méně nosné, resp. vypiplané. Každý ale podle svého gusta. Jde především o názor a „kdo ví, kde je pravda“, že?:-)

Jasně, jsem fanoušek. BLIND GUARDIAN byli vždy tak trochu moje srdcovka a měli z toho skvělého zástupu německých metalových mašin možná o fous výsadnější postavení. Proč? Nevím, možná i proto, že „Imaginations From The Other Side“ bylo vlastně úplně první album, které jsem si kdy koupil na cd nosiči, který velmi záhy natočil tolik otáček jako motor závodní formule. Každopádně lineární růst kapely už od výborného debutu stoupal bez zaváhání vzhůru a vyvrcholil právě nepřekonatelnou peckou „Imaginations...“ a následnou opulentní žranicí „Nightfall In Middle-Earth“, po které se prostě něco, snad i zákonitě, zlomilo. V podstatě už nebylo kam stoupat (z tvůrčího hlediska), genialita kapely se vepsala do těchto dvou monumentů a její zásoby zkrátka nejsou nevyčerpatelné. Procesní stránka zůstala v pořádku, ale nápady prostě začaly být tak nějak „průsvitnější“ „obyčejnější“. Orchestrace a „podružný balast“ zahnaly špinavé metalové jádro postupně do kouta, a přestože následující desky nikdy laťku solidní kvality nepodlezly (tedy snad až na symfonickou šílenost „Legacy of the Dark Lands“, ale tu jsem jako prostý bigbíťák dalek soudit), z tvůrčího hlediska představuje následující období ústup ze slávy.

Přiznávám, že už jsem ani nevěřil, že by mě Krefeldští ještě někdy dokázali drapnout pořádně pod krkem. Stalo se, už to sice není zdaleka tak drtivé a blyštivé jako dříve, ale i tak. Pokud je „Imaginations From the Other Side“ s „Nightfall In Middle-Earth“ za 100 % a „Somewhere Far Beyond“ s „Tales From The Twilight World“ za 90 %, pak je novinka schopná v mých očích a uších dostat 80 %. Rozhodně nejde o dokonalou desku, ne všechny skladby jsou úplně skvělé, žádná však není průměrná, nebo snad dokonce špatná. Snaha a zápal kapely si ocenění určitě zaslouží. Ono je taky skoro nemožné přijít skoro po čtyřiceti letech fungování s něčím skutečně odzbrojujícím. A proto sláva kapelám jako BLIND GUARDIAN, které ještě dokáží zatopit pod kotlem a pozvat vás na další poutavou jízdu.

12.09.2022	Diskuse (13)	Majk