BLOOD INCANTATION - Hidden History Of The Human Race

80%

Hype, který se strhl kolem druhého plnohodnotného opusu death metalistů BLOOD INCANTATION, nebere konce. Snad žádný výroční žebříček se bez tohoto záseku neobešel a nejspíš jako jediný metalový zástupce září i v rámci Top 50 sestaveného hipstery z Pitchforku. Přišel tedy čas podívat se mu decentně na zoubek, a to z pozice nezatížené trendem ani hatem. Nabízím pohled člověka, který si death metal dokáže užít, pár žánrových milníků už kdysi slyšel a má je celkem dobře naposlouchané i dnes.

Když v roce 2016 vyšlo zmíněné americké grupě debutní album „Starspawn“, vyplatilo se být ve střehu. Klasické postupy, uchopené po svém a opatřené lákavou polevou decentní špíny, daly vzniknout poměrně originálnímu dílku s temnější atmosférou a solidním groovem. Chytrou variací na MORBID ANGEL nikdy nepohrdnu, a to ani v nabízené epičtější variantě, evokující staré desky MY DYING BRIDE, popř. sílu „Beyond Sanctorum“ od THERION. Debut zabodoval nejen u mě. Na poměry metalového undergroundu se dostavil velký úspěch, který přerostl až v onen hype. Nakolik uvedený ohlas ovlivnil sedmdesátkovou výtvarnou stránku, jakož i „kosmické“ (space) vyznění novinky a nakolik šlo o přirozený vývoj, asi zůstane otázkou, přičemž kombinaci obojího nelze vyloučit. Hudební kvalita naštěstí přetrvala a přes celkové zpřístupnění se aktuální tvorba BLOOD INCANTATION nachází stále ještě daleko za hranou toho, co odděluje death metal od běžné, resp. trendové metalové produkce.

Upřímně, nadšení z „Hidden History of the Human Race“ se nedivím ani trochu. Jeho kouzlu lze propadnout velmi snadno. Stačí jen zapomenout na totálně nepůvodní ingredience, kterými je poctivě vyspárován téměř každý moment, popř. si lze se znalostí věci maximálně užívat právě působení všech těchto ingrediencí v celé komplexnosti. Volím druhý přístup a opájím se nehitovými, čistě metalovými skladbami, plnými atraktivních nápadů. Všichni instrumentalisté excelují a v rámci žánru se derou až na absolutní špičku. Nechybí jim muzikálnost ani řemeslná poctivost. Závěr o paralele s posledními NOCTURNUS AD se nabízí, jakkoli jsou posledně jmenovaní o dost osobitější a méně přístupní.

Jak už jsem naznačil, BLOOD INCANTATION zhusta citují, a to i v některých kytarových sólech. Došlápnout by si na ně mohli především již zmínění MORBID ANGEL, správce pozůstalosti DEATH a možná i IMMOLATION. Jenže to by přišli o skvělé propagátory. V žádném případě totiž nejde o nějaké bohapusté seskládání ikonických pasáží, jaké předvádějí třeba GRUESOME, hudbě dominuje snaha o „zumělečtění“, lépe řečeno, úsilí o posun závažnější old school kvality na (nový) umělecký level. Nejde tedy o pouhé kopírování lety prověřeného materiálu, jehož přesvědčivá interpretace vede nanejvýš do klubu naplněného nostalgickými čtyřicátníky. Všichni muzikanti se evidentně snaží o něco víc. Cílem ovšem není ani další přírůstek do škatulky progresivního deathu, přetékající atletickým testosteronem valícím se z vydavatelství Unique Leader a nově např. The Artisan Era, ale natočení díla ve stylu, který bych se nebál nazvat art/prog deathem. Pozor, fúzi death metalu s MARILLION nečekejte, i když takový začátek „Inner Paths (To Outer Space)“ …, no znalci progové lahůdky „Brave“ si možná něčeho povšimnou. Jestliže chce náš kvartet zachovat věrnost žánru, z něhož vzešel, má každopádně k dispozici poměrně malé hřiště. Nestavět při tom na nápadech uvedených deathových veličin proto dost dobře nelze, rozhodně ne v této tvůrčí fázi. Co přinese jeho členům budoucnost, se teprve uvidí. Mohou sestoupit více pod povrch, mohou otočit kormidlem a zahájit výlov ve zcela odlišných vodách. Při jejich schopnostech a talentu mohou prakticky vše. Zatím onen relativně malý prostor ve stylu známém z Harryho Pottera kouzelně přifukují, zkrátka, dimenze sem dimenze tam, příběh má přednost.

Dostali se BLOOD INCANTATION ve své snaze aktuálně dál než kupříkladu OBSCURA? Možná ano, řekněme však, že spíš jinam. Jsou syrovější, daleko méně profesorští, a tudíž daleko více pocitovější. V tomto směru mají výrazně blíže k NILE nebo MITHRAS. Podstatné je, že kytary pánů Morrise Kolontyrskyho a Paula Riedla jsou neustálé v permanenci a ve slušné kadenci srší nápady, barvami, magicko-mystickými náladami, jimž znamenitě svědčí i hlubší Paulův growling. Nejde o cestu do nitra či hloub, naopak, posluchač se po známé stezce vydá do nezměrného prostoru plného záhad. Z monumentální „The Giza Power Plant“ zavane i Orient, aby poté nenuceně přešel do pravé anglicko-švédské doomové deprese. Přechod z jedné vznešené polohy do druhé nemá chybu. Věřte tomu, že tahle kapela doom skutečně umí, stejně tak i americký black.

K prostorovému dojmu přispívá též organický zvuk, představující pravé požehnání pro famózní hru bubeníka Isaaca Faulka a mazlivé podkresy baskytary Jeffa Barretta. Přestože samotné dynamické hodnoty nejsou kdovíjaké, faktem zůstává, že album „dýchá“ a zvuk nedrtí. Úvahy ohledně přínosu čistě analogového záznamu, který byl při nahrávání údajně využit, ponechám na povolanějších. Pro mě osobně je důležité, že jsem vyloženě pozitivní dojem stran zvukové stránky nabyl, aniž bych měl o způsobu nahrávání jakékoliv poznatky. Tak či onak, po zhruba devíti minutách závěrečné suity „Awakening From The Dream Of Existence To the Multidimensional Nature Of Our Reality (Mirror Of The Soul)“ se ozve taková „DEATH a spol. nádhera“, že popsané vyznění ocení snad všichni.

Dvojka BLOOD INCANTATION metal nespasí. Jde jen o další kamínek na cestě vedoucí k poznání, že tvrdá hudba dělaná talentovanými hudebníky má stále zajímavý potenciál. Pokud redaktoři Pitchforku v minulém roce preferovali právě tuto desku, nemají špatný vkus. My ostatní si díky jejich „objevu“ můžeme příjemně zkrátit podezřele dlouhé čekání na nové megadílo VEKTOR.

03.01.2020	Diskuse (15)	Pekárek hackl@volny.cz