BLOODBATH - Survival Of the Sickest

70%

Jak co nejpřesněji popsat novou kolekci BLOODBATH? Asi jako skandinávský death metal podněcující rozzuřené hejno zombíků nikoliv k postupnému rozkladu, ale vyloženě k tanci. Pokud v případě tohoto gore mluvím o nemrtvých, nemyslím tím ony mátožně se potácející látra, ale opravdu mrštné bestie, které mohou leckomu znepříjemnit noční vycházku neprobádaným terénem na odloučené městské periférii. Skrz oblaka prachu čelit divoké kadenci úderů od zdvihajících se lopat bránících se nešťastníků může být totiž pro tyto masožravé oživlé mrtvoly jenom kratochvilnou hrou mezi kočkou a myší. I youtuber Eduard Birke by se nestačil divit.

Ať už na tento švédský band budete hledět jako na občasně fungující all stars projekt a nebo jej přijmete za běžný, stabilně a nepřetržitě aktivní deathmetalový artikl, ve výsledku vás BLOODBATH ani zklamat nemohou. Dnes totiž platí za jedny z nejpřesvědčivějších a nejaktivnějších představitelů poctivé staré školy svého žánru. BLOODBATH zůstali mezi puristy a živí se zápalem odkaz původních deathmetalových odrůd - na novince je zjevné propojení mezi skandinávskou školou reprezentovanou inspiracemi u raných DISMEMBER a ENTOMBED (špinavý zvuk, divoká tempa, kvílivá sóla, velká spousta energie) s floridským náhledem na věc, především třeba u MORBID ANGEL inspirovaná závěrečná věc „No God Before Me“, a sice svou dominantní valivostí, pomalejším tempem a bahenním naturelem.

Fakt, že u BLOODBATH účinkují dva členové švédské náladotvorné kapely KATATONIA a za mikrofonem trápí hlasivky Nick Holmes (jinak samozřejmě frontman od PARADISE LOST), nehraje naprosto žádnou roli ve vývoji této dravé, ortodoxní hydry. Puritánsky nastavený death metal s poctivými riffy, a taktéž bezchybnou a mohutně působící rytmikou, budí dojem záležitosti, se kterou se nespekuluje. Kytary mnohdy vycházejí z odkazů SLAYER, ale často přecházejí k extrémnějším fázím - ostatně tak jako je tomu dobrým zvykem nejen u MORBID ANGEL, ale i u VADER a mnohých dalších. Přes veškerou narubanost, mohutný sound a old-schoolový projev je tahle deska vlastně vcelku perfekcionalistickou záležitostí, prostřednictvím které se muzikanti skvěle baví. Dokonce byla do studia vpuštěna i nějaká ta návštěva - myslel jsem si, že v „To Die“ registruji hlas Johna Tardyho z OBITUARY , ale nakonec, jak mne upozornil čtenář, se jednalo o Marca Greweho (ex-MORGOTH).

Novinka „Survival Of the Sickest“ na mne dělá dojem pečlivě připravené desky s mohutným old-school soundem, který nenaskočí jen tak nějakému experimentátorovi, ale je důsledkem delšího vyladění parametrů. BLOODBATH letos přesně věděli, co chtějí svým příznivcům předložit, neboť zvuk je cizelovaný a vynikne na něm každý detail. Tohle u podobné hudby nebývá pravidlem. Patrné je to třeba na kytarových sólech, které jsou do skladeb umístěny v citlivé sounáležitosti s onou natlakovanou masou. Skladby jako „Malignant Maggot Therapy“ oscilují na hranici velmi rychlého extrému, naproti tomu zde máme i valivější kusy jako „Dead Parade“, ty podněcují variabilnost a strukturálnější dojem z desky. Startovní vypalovačka „Zombie Inferno“ se ukázala být povedeným nalazením na více než půlhodinu trvající hororovou řezničinu. S vrcholnou jízdou „Putrefying Corpse“ zas mohou všichni pamětníci mručet spokojeností, neboť tahle přehlídka chorobných riffů nabídne nejeden povznášející moment. Novinka BLOODBATH není sice úplně dechberoucí a dosud neslyšenou bombou, ale stabilní žánrovou kvalitu příslušící první lize rozhodně má.

17.09.2022	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz