BLOODBATH - The Arrow Of Satan Is Drawn

80%

V časech, kdy se ENTOMBED nachází ve stavu prapodivného rozklížení na dvě nesmiřitelné frakce, DISMEMBER již nějakou dobu neexistují a UNLEASHED si jedou stále ty samé kolovrátky pro své věrné, představují právě BLOODBATH jednu z mála jistot nekompromisního švédského death metalu, stylu, který zažíval svůj největší boom na počátku devadesátých let a vešel ve známost především díky neobvykle podlazenému zurčivému kytarovému zvuku ze stockholmského studia Sunlight Tomase Skogsberga. Zvláštní, že čest žánru dnes dělá především seskupení, které vždy platilo jen za občasně fungující projekt členů mnohonásobně známějších kapel. Oprávněnost své dlouhé existence dokládají BLOODBATH právě prostřednictvím nového alba „The Arrow Of Satan Is Drawn“, které nezapře skutečnost, že většina členů je již dávno zkušenými a na scéně protřelými muzikanty. Svým způsobem se zdá, že s příchodem Nicka Holmese se dostavilo nové tvůrčí nadšení, protože, jak minulé album „Grand Morbid Funeral“, tak letošní novinka, vykazují obrovské zaujetí a kvalitu.

Abych se přiznal, tak letos jsem se s nástupem úvodní skladby „Fleischmann“ onoho roje rozzuřených vos doslova lekl. Ano, nová deska vlastní naprosto strašidelný, zabijácký sound, pod jehož hutností se otevírají všechny hroby světa. Navíc zdejší skladby vesměs působí svižně a dynamicky a jsou plné onoho old-schoolově metalového nadšení, které přistupuje k výsledku poctivě a bez všelijakých berliček a zkrášlovatel. Jde zkrátka o ryzí materiál, jakých není nikdy dost, zvlášť pak v dnešní době poznamenané nadbytkem produkce a přetechnizovaností. 

Když jsem výše mluvil o onom old-schoolovém feelingu, tak je to právě ta věc, která se mě na novince hodně líbí a dodává výsledku na autenticitě. BLOODBATH jako by se chtěli vrátit ke kořenům death metalu, osekali skladby na kost až někam k prvním deskám VENOM, oprášili postupy heavy metalu a vetkli je do podoby stylu mnohem extrémnějšího, jakým death metal každopádně je. Prostě něco na způsob novější tvorby SATYRICON, kdy tahle norská harpie rovněž vybrousila a zpřehlednila svůj black metal způsobem, že přímočaré hymny hrají prim. Přešlapování na místě se zkrátka nekoná a s tímto materiálem dostáváme velmi kvalitní sadu. Svědčí o tom neotesané pravěké hymny jako „Bloodicide“ nebo „Wayward Samaritan“, za kterými je znát ona touha po návratu ke kořenům i opravdovosti. Svým způsobem je tomuto přístupu blízká i zdrcující smršť „Deader“, snad jedna z nejchytlavějších a nejstrašidelnějších skladeb, jakou jsem v poslední době v tomto stylovém ranku zaslechl. Ta vpadne na scénu po poměrně táhlé „Levitator“ a přinese do materiálu patřičný švih. Temnota se valí na světlo i skrze běsnící skladby jako je „March Of the Crucifiers“. Nemůžu si pomoc, ale mě tahle deska prostě baví právě svou strašidelností a rovněž díky tomu, že je plně uvěřitelná a v rámci tak trochu vyčpělého stylu vlastně i dost přínosná.

Letos BLOODBATH zkrátka prožívají skvělé období, neboť „The Arrow Of Satan Is Drawn“ je vynikající metalovou deskou, které nemám, ani po několikanásobném poslechu, co bych vytknul. Dříve poměrně dost střídající své složení (členy BLOODBATH byli dokonce Michael Akerfeldt nebo Peter Tägtgren), nyní fungují stabilně a bez závažnějších slabin. Kromě výše zmíněného Nicka Holmese z PARADISE LOST, který zde předvádí opravdu úžasné výkony, jsou v sestavě ještě kytaristé Anders Nyström (KATATONIA) a Joakim Carlsson, baskytarista Jonas Renkse (v KATATONII zastávající post zpěváka) a bubeník od OPETH Martin Axenrot. Výtečná záležitost!

22.11.2018	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz