BLUE ÖYSTER CULT - Ghost Stories

70%

Zřejmě úplně poslední studiová deska amerických rockerů BLUE ÖYSTER CULT není zcela typickou kolekcí zbrusu nových písní, ačkoliv má podobný potenciál jako kterákoliv z řadovek. Jde totiž o skladby, které byly nahrány již v letech 1977-1983 a teprve nyní byly zveřejněny. Zajímavé, ani jsem netušil, že by tahle kapela vlastnila nějaký nepropustný trezor. Původní pásky byly tedy oprášeny a s citlivostí lehce poupraveny, respektive byly do nich přidány party aktuálního člena Richieho Castellana. Ve výsledku tyto věci oplývají feelingem starých časů a ctí skvělou tradici výtečného skladatelského řemesla dvou hlavních person - Erica Blooma a Bucka Dharmy Roesera, tedy muzikantů, jež kapelu BLUE ÖYSTER CULT vždy táhli, ať už skladatelsky či hlasově.

Jedna z nejpozoruhodnějších amerických hardrockových kapel sedmdesátých let se tak zřejmě rozloučí s více než padesátiletou kariérou songy, které vznikly v časech takřka vrcholných a nebyly po více než čtyři dekády nikomu známy. Je tudíž nesporné, že v nich byl uchován duch dávných dob a zakonzervován onen typicky melodický potenciál, jakým BLUE ÖYSTER CULT kdysi oplývali a měli na něj patent. Jak je však obvyklé u kolekcí tažených ze šuplíků, skladbám trochu schází semknutost a desce taktéž nápadná dramaturgie. Naopak je patrná trochu rozdílná úroveň kvality mezi jednotlivými songy (což vadí více) a i jejich ne zrovna sourodé stylové pojetí (což vadí méně). 

Je zde několik skutečně vynikajících a vrcholně zajímavých kusů, které se mohou měřit s tím pozoruhodným, co kariéra kapely kdysi nabízela. Na druhou stranu jsou zde rovněž položky, které mohu považovat spíše za B strany singlů nebo postradatelné zbytky. Třetí skupinou skladeb jsou poté předělávky jiných kapel, např. jako „Kick Out The Jam“ od MC5 nebo až v roce 2016 nahraná „If I Fell“ z repertoáru THE BEATLES, a tyto jednohubky, po pravdě, příliš věcí neřeší. Tipnul bych si, že nepůvodní skladbou může být i v pořadí druhá „Cherry“, při jejímž poslechu jsem si uvědomil svou nevelkou náklonost k rock´n´rollovým standardům evokujícím padesátá léta. Obdobné songy považuji totiž za halekačky nevalné originality, které v dnešní době působí vážně až moc přežitě a vzájemně si docela podobně.

Jednoznačně nejzdařilejším songem celé kolekce je singl „Don´t Come Running To Me“, skrz který se zračí opravdu velký skladatelský potenciál souboru z východního pobřeží USA. Jakkoliv si myslím, že refrén mohl být ještě o kousek rozvinutější, považuji tuhle skladbu za špičkovou ukázku skladatelského mistrovství BLUE ÖYSTER CULT a schopností napsat chytlavé AOR vypalovačky, svou atmosférou inklinující do časů okázalé melodiky a vrstevnatosti. Určitou konkurenci má tento song v dalších třech písních, reprezentujících hardrockovou tradici a poněkud zemitější ráz hudby této kapely, ať už jde o robustní úvod „Late Night Street Fight“, rockersky hutnou „So Supernatural“ s náznaky vesmírné psychedelie a v neposlední řadě také song „We Gotta Get Out Of This Place“, který stojí na tak trochu street-rockových základech velkoměstské kultury, jakou ctili v sedmdesátých letech třeba THE ROLLING STONES. 

Opakem těchto skladeb jsou zde méně charismatické kusy jako Jazzem/funkem lehce šmrnclá „Shot In The Dark“, která na desce působí hodně uvolněně až ležérně, jakoby byla prezentována v nějakém nočním baru, „Soul Jive“ s exotickým odleskem Motown soundu a nebo rozšafná skandovačka „Gun“. Špatnou skladbou se rozhodně nejeví být snová jemnůstka „The Only Thing“, věc, jaké se mě v repertoáru této kapely obvykle líbí, ani svým naturelem o poznání namotivovanější „Money Machine“.

I vzhledem k skutečnosti, že oběma hlavním členům této kapely je již dost před sedmdesát let, považuji jejich aktuální kolekci letitých, avšak poprvé zveřejněných hymen za obdivuhodnou. Člověk by totiž od těchto pánů prakticky nic nečekal. Oni však dokazují svou sounáležitost s děním a odměňují fanoušky sbírkou roky či dokonce celá desetiletí utajovaných písní. Po vynikající regulérní řadovce „The Symbol Remains“ z roku 2020 je tohle další úžasné připomenutí práce jedné neobyčejné hardrockové legendy z USA sedmdesátých let.

19.04.2024	Diskuse (16)	Stray janpibal@crazydiamond.cz