BOHEMYST - Čerň a smrt

80%

Kde se v nich pořád bere ta autentická černota? Myslím v AVENGER, resp. v nástupnických BOHEMYST. Když jsem po jednom z posledních koncertů jihočeského kultu krátce pohovořil s Honzou Kapákem a Rámusem, bavil jsem se především s pohodovými fanoušky tvrdé muziky. Nicméně prostým fandovstvím se dá jen těžko vysvětlit, proč každé jejich společné album přináší temnotu v míře, kterou by jim mohly závidět daleko známější black/deathové spolky. Třeba snaživí BEHEMOTH? Bezesporu! Mluvili tehdy i o novém začátku pod novou značkou, tj. o BOHEMYST. Obavy jsem neměl, těšil jsem se. Po opětovných posleších jejich debutu mi nezbývá, než si pomoci klasickou frází: „Král je mrtev, ať žije král.“

Přiznám se, že pohnutky zmíněného přerodu mi nejsou stále příliš jasné. O kontinuitě nemám pochybnosti, na „Čerň a smrt“ ji totiž slyším, což je nejdůležitější. Personální obsazení je rovněž stabilní. Takže zbývá důvod marketingový, tedy pakliže lze od určitého undergroundového stupně o něčem podobném vůbec uvažovat. Kouzlo AVENGER se prostě mohlo vyčerpat, a to nejen navenek, ale i dovnitř. Nový název, nová událost a silnější promo rovná se noví posluchači? Proč ne? Přes všechny uznalé recenze a nabytý respekt zůstávali léta spíše na okraji undergroundové scény. Nepodceňoval bych ovšem ani prostou dynamiku života a touhu po razantnější změně. Ta nakonec mohla přinést více pozitiv než ztrát, zvlášť když dotyční nedokáží natočit propadák. Debut BOHEMYST je tedy už nějaký ten pátek na světě a zdá se, že sázka na odvržení jména vyšla. Máme tu kompetentního vydavatele se slušnou distribuční sítí, který příslušné vydání evidentně podpořil. Množství recenzí na netu je ostatně výmluvné. Větší zájem na domácí scéně pak určitě probudila změna samotná a samozřejmě i stále ještě vzácná kooperace s nikoli nevýznamným „západním“ labelem – Petrichor, zastřešeným firemní matkou Hammerheart Records.

Ke stylové proměně nedošlo. K decentnímu posunu ano. Kapela nezní zastarale ani příliš moderně, nerezignovala na písně. Občas si pohrává s disonancí, aniž by se vyhýbávala chytlavosti, která vyvěrá z kvalitních nápadů, dobré kompozice a maximálního nasazení všech(!). Jednotlivé skladby proto nemají tendenci splývat, byť na sebe někdy navazují. Plynulé přechody mezi nimi vedou k efektu ponuré symfonie nedopřávající oddechu. Provázanost hudební složky s textovou náplní je dokonalá, a vyznění nahrávky tak ještě více posouvá do náruče všeobjímající smrti. Máme tu extrémní chvíle, kupř. děsivou pohřební hitovku „Na umrlčích prknech“, pak zase blackově laděnou jízdu typu „Do chřtánu smrti“, a ještě mnohem více.

Všemu kraluje výborný vokál Radka Popela. Čeština naštěstí všechny změny přežila. V jeho podání nemá chybu. Skutečně by mě zajímalo, jak takový projev působí třeba na anglicky mluvící posluchače. Krutě? To doufám:-), každopádně asi dost exoticky a tajemně. Už chápu, s tak kvalitním zpěvákem lze bez problémů oslovit zahraničního vydavatele i tehdy, když chcete zůstat u rodného jazyka. Ve výsledku jde o přidanou hodnotu. V závěsu Radkovy vokální black/deathové exhibice se pohybují chvílemi vrstvené, chvílemi autonomní kytary Rámuse (zde Ramus) a Jirky Kociána, hodně kytar. Zpěv si hýčkají, v pravou chvíli mu ustupují. Mají příjemný, „měkko-tvrdý“ symfo zvuk, který citelně zakaluje brutální baskytara Infernitse. Občasné synth podmazy, a motivy, jako např. v dark popových „Kostech“, atmosféru hlavně dotváří. Chválit bicí Honzy Kapáka znamená nosit dříví do lesa. Skvělý bubeník s neuvěřitelným citem pro metal. Nikam se nerve, je dostatečně pestrý i dynamický a ve vztahu k ostatním opravdu „altruistický“, čemuž odpovídá i nazvučení jeho nástroje. Zvuk, resp. vyznění nahrávky mi bezesporu sedlo. Od vycizelovaného townsedovsko-tägtgrenovského rázu, preferovaného na minulé nahrávce „Mír v harému smrti“, se posouvá k syrovějším, krutějším a také progresivnějším polohám, jejichž bohatou škálu nádherně odhaluje „Paní lesa“.

Pánové tedy po čtyřech letech překvapili a nepřekvapili. Neudivují konstantní kvalitou, spíše pojetím metalu, s jakým se rozhodli prorazit. Čekal jsem o něco přístupnější, jednodušší a v prvním plánu hitovější materiál. I ten se na novince sem tam nalézá (slyš zmíněné „Kosti“), nicméně celek je i nadále poměrně komplexní a enormně metalový. Přesně v souladu se svým názvem vzývá temnotu a smrt; velice přesvědčivě, podotýkám, což muselo holandskému vydavateli imponovat. Zvlášť v dnešní době. Tím se zas dostávám na začátek. Holt komu je dáno, nemusí sázet na hráčské extrémy ani „se zle mračit“ či neustále využívat a obnovovat rekvizitář, aby své hudbě dodal „něco“. Černota mu do ní vniká přirozeně, s ladností dravce vracejícího se na ruku zkušeného sokolníka. Czech made!

01.08.2022	Diskuse (4)	Pekárek hackl@volny.cz