BORKNAGAR - Urd

90%

Tahle severská kohorta, fungující již skoro dvacet let pod zástavou epického pagan metalu, v loňském roce nesmírně zabodovala. Jejich poslední album „Urd“ překonalo s naprostou lehkostí několik svých předchůdců. Šlo o materiál, který zvládl  čelit nejpřísnějším kritériím kvality napříč mnoha metalovými subžánry a kapele se zde podařilo vykutat ze symfonicky nazdobeného black metalu (což je vždy velké nebezpečí spadnutí mezi prachsprostý kýč) mimořádně krásnou epickou báseň. Mám pocit, že právě pověstná nazdobenost jejich dřívějších skladeb dostala právě s novinkovým albem pořádně čerstvý impuls, a tak Norové i přes tradiční vrstevnatost rázem působí jako kapela, která je schopna tvořit hitové a dobře poslouchatelné skladby. Album představuje východisko ze stagnace, která se již pár let nazpět nad BORKNAGAR vznášela. Oni však našli recept, jak spojit své silné stránky ve velmi příjemně poslouchatelný a zároveň mnoha aranžemi nazdobený výsledek.

Novinku rozhodně ovlivnila opětovná spolupráce s osobou zpívajícího baskytaristy a kultovní postavičky severské metalové scény – s ICS Vortexem, známým jak z minulosti BORKNAGAR, kdy se vydatně podílel na jejich tvorbě v období alb jako „Archaic Course“ nebo „Quintessence“, tak z jiných kapel - ARCTURUS nebo DIMMU BORGIR. Jeho sofistikovanější pěvecký projev zacházející často do vyšších poloh, působí v kombinaci s agresivnějším hlasem Vintersorga hodně zajímavě. „Urd“ tak oplývá nemalou rozmanitostí a celkově působí jako mnohohlasá temně metalová opera, překypující čarokrásnými motivy. K mému potěšení se zde BORKNAGAR vyvarovali bezútěšným songům, obsahujícím početné, avšak nepříliš přehledné a nepříliš výrazné motivy. Pokud předchozí dvě alba byla označována jako ta, díky kterým BORKNAGAR pomalu ale jistě ustupují z čelních příček a v iluzi art-rockově chápané progrese stagnují, pak  „Urd“ značí sebevědomý návrat na piedestal severské metalové scény. Parta okolo Oystena G.Bruna se zde opravdu vyšvihla a vysekala zde diamant, který vládne specifickou atmosférou, neotřelými nápady a nástrojovou nazdobeností. Stejně tak platí za velmi dobře poslouchatelný a výrazně hitový album.

Zatímco úvod v podobě zběsilé fujavice „Epochalypse“, stejně jako mohutná suita „The Winter Eclipse“, působí jako srdnaté sympho-blackmetalové hymny, mající schopnost uhranout svou atmosférou a razancí, pak skladby jako „Roots“ nebo „The Earthling“ zacházejí v aranžérské propracovanosti o nějaký kus dál. Střídají se v nich totiž folk-metalové nápěvy a poloakustické pasáže se  zemitějšími fázemi, aby to celé majestátně gradovalo prostřednictvím mohutných chórů. Celé album je díky množství zajímavých motivů velmi rozmanité, ale zároveň ve svém konečném výrazu ucelené. Tak například sedmá „Frostryte“ je oslavná heavymetalová jízda, jak od nějakých následovníků slavné britské Železné panny. Naopak pochmurná „The Beauty Of Dead Cities“ vládne opravdu krásnou melancholickou atmosférou. Jako bonbónek tu ještě máme v limitované edici umístěnou fantastickou skladbu „Age Of Creation“, která by klidně obstála i uvnitř základní hrací doby, ale rovněž i povedenou předělávku metallicovské „My Friend Of Misery“. Jeden z adeptů na Metalové album roku 2012.

06.05.2013	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz