BORKNAGAR - Fall
„Fall“ od BORKNAGAR je krásná deska. Je o trochu tvrdší, než
byly dvě předchozí „Winter Thrice“ (2016) a „True North“ (2019), ale stále se
nese v podobném duchu. Vévodí jí barevný a rozmanitý progresivní metal nesený
majestátními zvukovými plochami a občas okořeněný blackovými vložkami. BORKNAGAR
začínali jako synové druhé vlny severského black metalu se zakukleným
zvukem a rychlými blasty, ale dnes hrají výrazně pestřejší a méně agresivní muziku.
Muziku v nejrůznějších tempech, bez zběsilých tremol nebo mnoha bláznivých
rubaček. A když někde bicí zrychlí, tak si
toho kytary ani někdy nemusí všimnout a pokračují ve své klidnější a majestátní
jízdě.
Podobně jako ENSLAVED nebo IHSAHN se BORKNAGAR od extrémní
zběsilosti odpoutali a tvoří hudbu barevnou a proměnlivou. Jejich dnešní sound
je svou čistotou, bohatostí a vrstvením harmonií spíš antitezí šedivého zvuku
původního blacku. BORKNAGAR na tuhle cestu nastoupili dřív než ostatní a už na svém
eponymním prvním albu se vytasili s chorálovými vložkami a akustickými
mezihrami. Hned druhá deska už byla spíš progová než blackmetalová a na této
nastoupené cestě kráčejí dodnes. Atmosféra je u nich lehčí, uvolněnější než u
ENSLAVED nebo u desek lodivoda EMPEROR. Norové z Bergenu dnes atmosférou připomínají
spíše INSOMNIUM nebo AMORPHIS (ty zejména na desce „Winter Thrice“), aniž by
však mířili do melo-deathu prvních nebo do občasné repetitivnosti a uniformity druhých.
BORKNAGAR jsou progresivní tím, že hledají nové cesty a
kombinují jednotlivé přístupy nebo žánry tak, jak jim to přijde ideální pro
maximální působivost výsledku. Hlavní zbraní není ekvilibristické vrstvení tónů
jako u jiných zástupců progresivního metalu, ale právě co nejbarevnější zvuk
kombinující elektrické a akustické nástroje i nejrůznější polohy hlasu, ideálně
v harmoniích. BORKNAGAR nikdy na drsnější temné tóny úplně nezanevřeli a blackové
skřeky zůstávají dodnes součástí pestré vokální palety, která je jednou
z nejsilnějších stránek skupiny. Harmonie zahrnující čisté i blackové
vokály přes sebe jsou pro tuhle partu specifické. Sám kapelník Øystein Garnes
Brun přiznává, že skládání písní na desce věnuje několik týdnů a mixu a aranžím
klidně rok. Hledání dokonalého zvuku přirovnává k procházce v přírodě, kdy
mají jednotlivé stromy, zvířata nebo kameny svou vlastní texturu a podobné zvukové
bohatosti se pokouší dosáhnout i na deskách BORKNAGAR. Na „Fall“ se mu
v tomhle myslím zatím podařilo dojít vůbec nejdál. Člověk se musí občas
ujistit, že všechny ty zvuky jsou opravdu výsledkem pouze kytar, basy, bicí,
kláves a zpěvu. Kapela k co největší barevnosti využívá nejen možností
studia a skvělého mixu nebo zmíněného harmonického vrstvené vokálů, kytar a
kláves. Také maximalizuje možnosti,
které jsou schopny dostat ze sebe samotné nástroje. Bicí nejsou jen blány a
třískání do činelů, ale hraje se na okraje bubnů, na tamburínu, využívají se
středy činelů s typickým krátkým zvukem.
Podobně fungují občasné výlety do black metalu, které
přinášejí další vlnu zvukového i stylového zpestření. Na „Fall“ jsou častější než
na předchozích deskách, a právě některé z písní s blackovými vložkami
jsou také vrcholy celé desky. Třeba první singl a úvodní osmiminutová „Summits“,
která je se svými divokými i klidnými pasážemi takovým shrnutím a best of celé
desky. Nebo naopak závěrečná a hodně odpíchnutá devítiminutovka „Northward“. Za
jiné považuju další singlovky: „Moon“ v rychlejším tempu nebo naopak
pomalou a hypnotickou „The Wild Lingers“ s uhrančivým a klipem a s krásně
vrstvenými vokály zpěváků Vortexe a Lazareho v proplétajících se harmoniích.
Posledním je z mého pohledu „Unravelling“ s až powermetalovým hitovým
refrénem. Za trochu slabší, přesto ale stále zajímavé, považuju jen dva kusy:
„Afar“ a „Stars Ablaze“.
Nedokážu posoudit, jestli jde o jednu z nejlepších desek kapely, i když se tak o ní v jiných recenzích píše. Na to bohatou diskografii Norů neznám tak důkladně. Z toho, co jsem měl možnost slyšet, mi ale přijde jako deska zvukově nejbohatší. A celkově dost dobrá…
14.03.2024 | Diskuse (9) | Gazďa |
Smolik | 19.03.2024 10:34 |
A zrovna Nordic Anthem mne zaujala nejvíc hned při prvním poslechu. Příjemné... |
Louža | 16.03.2024 17:17 |
Strašně se mi libí, že někdo dokáže nahrát desku plnou blackových ingrediencí a přitom ani na chviličku nehrát black metal. Je fakt úžasný kam se z toho žánru dokázali probourat a třeba taková Nordic Anthem ukazuje, že s tím neplánují přestat. Soudobý Borknagar rovná se velká paráda. Asi nejlepší současná hardrocková kapela. Nejsou sice první. Green Carnation na to sice přišli už před dvaceti lety, ale tihle to dělaj fakt noblesně. |
Louža | 16.03.2024 17:05 |
Je to dobrý. Lazare s Vortexem tomu slušně vládnou. |
Gazďa | 16.03.2024 12:48 |
Taková pecka jako Up North tam není, zlato nebere žádná, ale myslím, že víc písní než minule, má stříbrnou 🙂. |
Mickej | 15.03.2024 21:23 |
Nič. Nuda a šeď. Podobne ako posledný Enslaved. Človek si to pusti 3x a potom chýba motivácia. |
Pekárek | 15.03.2024 21:16 |
To je totiž neuvěřitelná skladba...:-) |
Pekárek | 15.03.2024 21:10 |
Je tam šleha typu Up Norh? |
Mickej | 15.03.2024 21:07 |
Po prvý krát som z novinky Borknagar sklamaný. Nezáživné, nič nevyčnieva. Formálne to nie je zlé, ale takúto nudu snáď ešte nenahrali. |
Pekárek | 15.03.2024 20:20 |
K minulé desce se rád vracím, novou určitě zkusím. Díky za pěknou recku. |