BORKNAGAR - True North

80%

Zhruba týden mě trápí jeden hudební moment, který nemohu dostat z hlavy. Podobný „stalking“ zažil asi každý, kdo si něco rád poslechne. V podstatě ani nevím, o čem vypovídá. Když budu optimistický, řeknu o kvalitě. V opačném případě o podlehnutí nevkusu, popř. o latentním ohrožení duševní poruchou. Zůstanu u první varianty. Ikonická střední pasáž hitovky „Up North“ s vypjatým vokálem a kaskádami kytarových harmonií má prostě obrovskou sílu. Výzva k pochodu na sever, kterou nelze ignorovat. Tak pojďme!

V BORKNAGAR jsem odjakživa spatřoval silné (black) metalové melodiky. Přívlastky viking, popř. folk pro mě znamenaly víceméně jen marketingové nálepky související s přestupem k Century Media, jimž jsou dodnes věrní. Aby bylo jasno, tito Norové nikdy nenatočí nic tak progresivního jako třeba ARCTURUS nebo IHSAHN a už nikdy nic tak zásadního jako své první dvě desky. Protnutí mladické black metalové bouře, doznívající na skandinávské kulturní frontě, s vyzrálejší a inspirativní formou severského metalu zrozeného na „Hammerheart“ bylo důsledkem mimořádné konstelace. Na druhou stranu je stále ještě bezpečně poznáte, a to i přes standardizovaný zvuk z Bogrenovy švédské dílny. Občas kupodivu dojde i na nějaké to jemné mrazení. K jejich jedinečnosti přispívá smutný fakt, že na podobné úrovni jim dnes v podstatě nemá kdo konkurovat. Kdeže jsou časy extrémně nápaditých melodických pecek ve stylu „Enthrone Darkness Triumphant“, „Nexus Polaris“ nebo „Malice“. Norská, resp. celá skandinávská metalová scéna je v těžké krizi. Kultovní desky tvořili cucáci kolem dvacítky. Dnes nám čtyřicátníci předkládají sice formálně dokonalá, nezřídka však prázdná díla. Osamocená majestátní hora Årbostadtinden zachycená na obalu „True North“ tím pádem dostává i poněkud jiný symbolický význam.

Od desek pečlivě vyšlechtěné skvadry kolem kytaristy Øysteina Bruna dávno nepožaduji nic jiného než masivní útok na první signální skrze typické vokální melodie, pečlivě zakomponované do melodií dalších, o něž se starají mračna kytar a kláves. Harmonické harmonie v harmoniích. Jde mi pouze o únikovku do idealizovaného světa bez stopy psychopatie. Heavy metalové, někdy až pop rockové vyznění některých partií mi problém nečiní. Poslech „True North“ se tedy v době, které vládnou frustrace utápěné v bubble tea apod., blíží ochutnávce starosvětské pochoutky typu čerstvých ořechů v medu. Úniková terapie sladkou přírodní hudbou norské provenience má jednu nespornou výhodu, určitě po ní neztloustnete a neutrpí ani váš vkus.

BORKNAGAR své závazky vůči posluchačům mého ražení plní. Beze zbytku od skvělého alba „Urd“. Že se tak děje v severské stylizaci beru s podobným klidem jako „severský design“ z IKEA. Ostatně hned v první skladbě nového alba, skvostné „Thunderous“, se ozve motiv evokující japonskou historickou dramatizaci, v níž se odsouvají takové ty látkové stěny. Není tomu naposled. Ve světě BORKNAGAR prostě Vikingové mohou doplout na Dálný východ. Problém? Ne! Kýč? Asi ano, ovšem přesně takový, jak ho mám rád. Brun nepreferuje folklór, black metal, nebo prog rock. Jde mu o kytary, krásné vokály a jedinečnou atmosféru, zkrátka o estetiku spojenou s přírodou a přirozeným řádem, na jejímž cizelování usilovně maká zbytek kapely. Ke kreativnímu jádru BORKNAGAR přitom už dlouhou dobu patří další dvě výrazné osobnosti, Lars "Lazare" Nedland a ICS Vortex. Oba dva mají zásadní podíl na postupné proměně, rozkošatění a stabilizaci zvuku, který od počátku zahrnuje též národní prvek dobře patrný v díle norského skladatele Edvarda Griega.

Novinka „True North“ výše zmíněné tučně podtrhuje. Je znovu fantasticky poskládaná, zahraná a nahraná. Disponuje vším, tj. i silnými skladbami. O velikosti jejich množiny rozhoduje hlavně počet poslechů. Jakmile se nějaký song trochu oposlouchá, zastoupí ho další, a to minimálně do doby, než ten ohraný omilostníte. Vrstevnatá hudba BORKNAGAR, jakkoliv působí líbivě, totiž vyžaduje své. Napoprvé zaujmou neuvěřitelně vypiplané vokály. Vortexův „horalsko-pastevecký“ projev může bez pevného produkčního vedení potopit celé album. Nedland se předvádí také rád. Naštěstí má ostřílený režisér Brun vše pevně v rukou. Pomáhá i fakt, že se Nedland může kreativně vyřádit v kmenových SOLEFALD. Øystein připustil na novinku jen ty nejlepší výkony, které s pomocí efektů vycídil do maximálního lesku. Jeho kytary nemá smysl vůbec řešit. Z doprovodu vyučuje. V jiném žánru než v metalu podobné neuslyšíte. Na kytarovku jsou přeci jen dost ostré, na shoegaze zas málo rozostřené, resp. velmi čisté a klasicky vystavěné. Instrumentální verze alba by byla nádherná. Navíc by dala vyniknout Vortexově nápadité baskytaře, která se v mixu sice neztrácí (opravdu se povedl), ale z povahy věci nepůsobí tak efektně. Personální změny na postu bicích a sólové kytary se negativně neprojevily. Bubeník Bjørn Dugstad Rønnow hraje výborně a s maximálním respektem k celku, i když k němu zatím nepatří. Vůbec bych se nedivil, kdyby se stal součástí stabilní sestavy. Ke kytarovým sólům jsem se nedokázal propracovat, mezi sólem a tunami vyhrávek prakticky nelze rozlišit, proč také. Striktně vzato, pár jich tam je, ale sólovou roli de facto ani neplní. Jostein Thomassen není žádný shredder a vše se podřizuje celkovému vyznění a náladě jednotlivých skladeb.

O prvních dvou jsem se již zmínil. Jsou dokonalé. Tečka. Na „Thunderous“ probíhá studená fúze se severem, který znáte z dimenze, v níž operují BLUT AUS NORD. „Up North“ má našlápnuto k tomu, aby se ve zkrácené symfonické verzi stala novou norskou hymnou. Při „The Fire That Burns“ zažijete spalující romantiku v ledovém království. V „Lights“ poznáte severský bigbít. Balada „Wild Fathers Heart“ mě zpočátku dost otravovala, pak sevřela, dojala a ždímala. Mocně a na velmi dobré úrovni se baladizuje i dál. Škoda, že v druhé půlce nepřichází kopanec typu „Up North“. Prospěl by i uvadajícímu posluchači. Závěrečná „Voices“ představuje jasnou úlitbu Nedlandovi. Maluje si to šílenství a spočinutí pěkně, holt pan umělec. Finále jako hrom a opravdová tvůrčí pečeť, která „True North“ definitivně posouvá nad rámec úvah o vkusné pohlednici z vydařené norské dovolené.

07.10.2019	Diskuse (15)	Pekárek hackl@volny.cz