BOY - Darkest Visions
Brněnští BOY svým způsobem zacelují na tuzemské scéně prázdné místo, protože podobnou, přímočaře vyprofilovanou, punk rockovou palbu bychom zde v současnosti těžko hledali. Jejich debutová fošna „Darkest Visions“ vychází právě v těchto dnech u německého vydavatelství Wolverine Records, takže je třeba říct, a to i vzhledem k současným koncertním aktivitám kapely, že jde o partičku, která má touhu se někam posouvat. Prostě nikdo, kdo by alibisticky tvrdil, že na to kam až se jeho hudba prosadí, sere. Z kapely mám pocit, že jim na výsledku svého snažení záleží (mimo jiné je to patrné z ujasněné stylizace), ovšem na druhou stranu nic nehrotí. Mně osobně padli BOY do noty. Kluci si sice nepotrpí na žádná velká hudební kouzla a své songy hrnou jak jen to jde, tedy zejména v nejlepší tradici rock´n´rollu a punk rocku, ale to je na nich právě to pozitivní.
Inspirace u skandinávské garážové scény (zejména pak u kapel jako TURBONEGRO nebo třeba GLUECIFER) je u nich více než zřejmá, nicméně mne vůbec nepřekáží. Tyto norské formace měly bez tak svůj vrchol zhruba již před nějakými dvanácti/ patnácti lety. Většinou je to všechno stejně o něčem jiném. Srát na původnost. Závisí totiž především na skladbách, jakými se kapela prezentuje, a také na tom, jaký mám z jejího snažení vlastně pocit. U BOY mne nenapadá nic jiného, než že sice nejsou originální, ani nějak převratní, ale za to jsou ve svém ranku pevní v kramflecích, umí bavit a svou hudbou žijí, takže jim celou půlhodinovou sadu prostě věřím.
Texty skladeb na albu jsou samo sebou v angličtině a pojednávají o (pro desperáty, rebely a motorkáře) obvyklých věcech, jako jsou třeba vztahy, životní postoje, chlastačky, prostě punková stylizace a její frajerštější rock´n´ rollová větev, zaměřená na hrdinně vygradované chorály. Už od úvodní skladby „Darkest Visions“, jenž je rovněž i skladbou titulní, nic nenasvědčuje tomu, proč bych měl mít z nahrávky zrovna nejtemnější pocity, právě naopak, deska má schopnost vyloženě pozitivně nabudit. Chlapácky obhroublý zpěv hlavního policajta u mikrofonu sice postrádá nějaký výraznější rozsah i vyšlechtěnou barvu, ale za to působí autenticky a opravdově. Prostě se do materiálu, jenž je převážně postaven na hřmotně rockujících základech, punkové přímočarosti, mnoha kytarových sólech a nekonečně klokotavých vyhrávkách, nebo v neposlední řadě macho pocitech frajerství či neporazitelnosti, velmi hodí. Mými favority jsou hymnické songy „Stay Free“ a „Drop The Bomb“, a pak snad ještě svižná jízda „I Need Your Hate“. Jinak jsem přesvědčen o tom, že BOY jsou kapelou, která bude stavět zejména na živé prezentaci. Dobrá debutová věc.
| 02.04.2014 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
