BRODY DALLE - Diploid Love

60%

Pamatujete ještě na neklidnou Brody Dalle v čele punkových THE DISTILLERS? Tehdy před deseti až patnácti lety byla jako dokonalý katalyzátor problémů. Poté, co se po velmi bouřlivém období rozhodla ukončit manželství s Timem Armstrongem, jinak frontmanem od RANCID, začala randit s Joshem Hommem z QUEENS OF THE STONE AGE. Od té doby se u ní v životě změnilo mnoho věcí k lepšímu. V současnosti je již matkou dvou dětí a o rockové kariéře uvnitř nějaké často koncertující kapely nechce ani slyšet (v mezičase to zkoušela s kapelou nazvanou SPINNERETTE, ale to byl také spíš její sólový projekt). Období s THE DISTILLERS (1998-2005) považuje za dobu temna. Vždyť šlo o sebranku závislou na drogách, která to ve své poslední fázi existence dotáhla do stavu, že o sobě jednotlivý členové mezi koncerty vůbec nevěděli, protože nejčastěji ze všeho trávili čas tak, že chodili nezávisle na sobě do nejbližšího parku shánět crack. Vše co se v životě Australské divošky usídlené již od útlého věku ve Spojených státech změnilo, není, jak by se mohlo na první pohled zdát, jen užívání decentnějšího make-upu, nýbrž hlavně celkový přístup k životu. Prý jakoby jí v poslední dekádě pozvolna opustil veškerý neklid, nervozita a nespokojenost, jenž jí kdysi soustavně provázely a udělaly z ní někoho, kdo svými excesy připomínal spíše Courtney Love ve svém nejkrizovějším období. Doby, kdy vyfetovaná, pokérovaná a černými šminkami zmalovaná Brody Dalle vymetala kluby a rockové pajzly a platila tak za nevycválaného fracka, jenž je postrachem všech promotérů, už jsou v nenávratnu a na nové desce „Diploid Love“ je to také patřičně znát. Deska je to totiž mnohem mírnější, učesanější a tak nějak přiměřeně dospělá. Otázkou je pouze to, zdali je tohle všechno pro vás dobře nebo špatně?

V zásadě jde stále o punkově nastylizované album, byť je zřejmé, že má pramálo co do činění s oním špinavým klubovým vyřváváním z minulosti. Osobně bych řekl, že jde o vcelku chytlavé, učesané a dobře poslouchatelné rockové album, které to s oním ležérním punkovým přístupem (natož pak s tím rvavým) zas až tolik nepřehání. Kolikrát se zde najdou prvky vyloženě mírné až zasněné. Je jasný, že Brody nebude mít nikdy na to, aby stvořila tak nadčasové, svěží a hitově komplexní dílo, jakým se v polovině devadesátých let prezentovali na svém debutu kupříkladu GARBAGE. Nehledě na to, že jí do charisma a hlasové vybavenosti Shirley Manson dost chybí. Ale na druhou stranu mohu říci, že právě „Diploid Love“ patří zhruba do stejné stylové škatulky. Jen je prostě méně vypiplané a skladatelsky méně silné. Alain Johannes patrně nikdy nebude takovým trendmakerem, jakým byl svého času Butch Vig, o což se vlastně ani nesnaží. Prostě jde o vcelku nenáročnou oddechovku pro přesně ty fanoušky, jenž upřednostňují spíš popově nastylizovanou punkrockovou hudbu.

21.07.2014	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz