BROKEN HOPE - Mutilated And Assimilated

80%

Jestli tahle kapela nemá smůlu. Tvůrci žánrového pokladu „Loathing“ (1997) se museli vyrovnat hned s dvěma úmrtími ve vlastních řadách, jako na potvoru se jednalo o členy s našinci velmi povědomě znějícími příjmeními. V roce 2010 spáchal sebevraždu dle mnohých fandů nenahraditelný growler Joe Ptacek a před dvěma lety zemřel bubeník Ryan Stanek. Ani to ale BROKEN HOPE naději nezlomilo a po znamenité „Omen Of Disease“ jsou tu s opět nadupanou a zvířecky neurvalou nahrávkou. Pikantní fakt, že kytarista Jeremy Wagner nahrával nástroje po zesnulém Jeffu Hannemanovi, se na desce nemohl neodrazit. „Mutilated And Assimilated“ občas opravdu zní jako deathmetalová verze SLAYER, obzvláště markantní je to ve skladbách „Russian Sleep Experiment, The Necrophants“ (ten úvodní riff jsou SLAYER jak vyšití) nebo „Blast Frozen“.

Nevidím nic špatného na tom, když se kapela takhle transparentně přihlásí ke svým idolům, koneckonců SLAYER máme rádi všichni, hlavně klasické desky v klasické sestavě. BROKEN HOPE sice žádnou další klasiku nenahráli, ale i tak je jejich novinka zatraceně povedenou prací. Počínaje bolavým obalem, přes koncept, vycházející z Carpenterovy hororové klasiky Věc (tenhle film mám taky ve velké oblibě), až po výtečnou produkci. Z alba se line opravdu masivní riffová stěna, bicí je radost poslouchat a výkon Damiana Leskiho za mikrofonem je tentokrát bez výhrad. Ptacek to sice není, ale dělá co může a od jeho záhrobního flow uši neodtrhnete.

„Mutilated And Assimilated“ je mrazivé i pálivé zároveň. Jeho poslech bolí jako když vám někdo serve kůži až na živé maso. A hezky bez narkózy, tady nejsme na tech-deathmetalovém večírku, ale na řádné rubanici. BROKEN HOPE vše řeší přímým úderem na komoru. Základem všeho je riff, silný, nosný, majestátní. Hlavní motivy „The Meek Shall Inherit Shit“, titulní „Mutilated And Assimilated“ nebo výše zmíněných slayerovin prosím vystavit ve vitríně s nápisem „takhle se hraje death metal“. BROKEN HOPE jsou mazáci, vědí moc dobře, kde přidat, kde zvolnit a kde to napálit rovnou na střed. Jejich novinka drží vysoký nadstandard a jestliže jsem se uchýlil k „pouhým“ osmdesáti procentům, je to jen z toho důvodu, že na stovku to už před nějakými dvaceti lety sehráli. I tak jde ale o výtečnou věc, čili musím poupravit úvodní větu: tahle kapela sice má smůlu, ale zároveň štěstí. Sešly se v ní totiž osobnosti, které by za muziku dýchaly a z výsledku je to slyšet.

14.07.2017	Diskuse (7)	wuxia jindrich.goth@gmail.com