BRUCE DICKINSON - Tattooed Millionaire

70%

V roce 1990 se Bruce Dickinson konečně dočkal realizace své první sólové desky. Ve výsledku šlo o velmi spontánní projekt, prostřednictvím kterého si chtěl vyzkoušet trochu jiný stylový záběr a v těchto oblastech umožnit svému hlasu vyniknout, čemuž byly přizpůsobeny i na heavy metal mnohem méně orientované písně. Dickinsonova prvotina „Tattooed Millionaire“ je totiž albem hardrockovým. Zdobí jej bohorovná uvolněnost stadiónových hymen, tedy vlastnosti poněkud vzdálené žánrové sevřenosti, dramatizaci i uměleckým ambicím Železné panny. Přímočaře street-rockový naturel díla v podstatě souvisel se vším, co se tehdy na přelomu 80/90tých let v Hard N´Heavy ranku nosilo. Co se jeví zajímavě je fakt, že albu byla vlastní spíše příbuznost se zámořskou scénou. Producent Chris Tsangarides odvedl v podstatě dobrou práci a opatřil dílo bytelným a vcelku drahým zvukem, stejně tak sestava okolo slavného zpěváka vdechla v londýnských Battery studiích všem písním poměrně atraktivní šmrnc. Deska sklidila uspokojivé recenze a oslovila trochu jiné publikum. Bylo prakticky jedno, že šlo o ten typ díla, kde několik výraznějších songů doplnily prakticky skladby průměrnější kvality.

Pokud se zaměříme na hudebníky, kteří Dickisonovi tehdy pomáhali, pak se asi nejzajímavěji jevila přítomnost kytaristy Janicka Gerse, do té doby známého coby člena kapely GILLAN, kde v letech 1982 a 1983 nahradil tehdy odcházejícího severoirského střelce Bernieho Tormého. Po odchodu Adriana Smitha z řad IRON MAIDEN (ještě tentýž rok) přešel Janick Gers dokonce na žhavější post v rámci slavné britské kapely. Při výběru nového kytaristy pro IRON MAIDEN Gersovi zřejmě pomohla skvělá spolupráce s Dickinsonem právě na této jeho sólo prvotině a rovněž kratší americké turné. Coby rytmická dvojice byli u všeho přítomni Andy Carr a Fabio del Rio.

Deska „Tattooed Millionaire“ zažívala dílčí úspěchy a to zejména se čtyřmi pravidelně vysílanými singly, které se v roce 1990 umístily v nejrůznějších rockových charts. Do dnes jde o jednu ze dvou nejprodávanějších Dickinsonových sólových desek (tou druhou je samozřejmě „Balls To Picasso“), což je v rozporu se současným pohledem mnohých na zpěvákovu sólovou diskografii, kdy se všeobecně razí názor, že právě až s dalšími alby získávala Dickinsonova sólová tvorba na zajímavosti. Ano, „Tattoed Millionaire“ je zjevně nejmělčejším dílem, pod kterým je zpěvák od IRON MAIDEN podepsán, to však neznamená, že na něm nejsou povedené skladby nebo že by šlo o špatnou věc.

Možná se neví, že na počátku vzniku díla vše rozjela nabídka od jedné nejmenované filmové společnosti, aby se zpěvák pokusil napsal stěžejní skladbu, která by doprovázela pátý díl hororového filmu A Nightmare From Elm Street s podtitulem The Dream Child. Následkem čehož se Bruce pustil do práce a ve velmi krátkém čase vznikl parádní song „Bring Me Your Daughter...To the Slaughter“. Když však tuhle znamenitou Bruceovu práci slyšel Steve Harris, nadchl se pro ni a požádal zpěváka, aby jí ponechal pro další album IRON MAIDEN, a tak zmíněná píseň byla zařazena až na „No Prayer For The Dying“. Charakterizoval ji Bruceův sugestivní výkon, jmenovitě tajemné sloky plné napětí, které se posléze vzepjaly do výrazně zpěvného refrénu určeného pro stadióny, ale rovněž také rajcovní rytmika, díky které je píseň schopna do posluchače pumpovat značné množství pozitivní energie.

Práce na sólovce však neznaly odkladu a po spontánním ponoru měl brzy zpěvák po kupě několik zaručených hitů. Předně titulní skladba „Tattooed Millionaire“, předobrazem které stála osobnost Nikkiho Sixxe, baskytaristy kalifornských zhýralců MÖTLEY CRÜE. Tahle píseň s výstavním a velmi chytlavým refrénem ve stylu „a teď všichni“ se stala výtečným odrazovým můstkem pro zahájení zpěvákovi sólové dráhy. Při poslechu tohoto bodrého a heroického songu si představuji masu nadšeně vytleskávajících lidí, z nichž někteří v souladu s významným feelingem onoho refrénu ještě kontrolují, zdali se všeobecného veselí účastní opravdu všichni přítomní. Natolik je píseň neodbytná. Dickinson se zde neblýskl pouze jako vynikající zpěvák, ale přesvědčil i o svých skladatelských schopnostech a citu pro vystavění gradující vypalovačky, která má skutečné charisma.

Sám sebe v mladším podání Bruce reflektuje v další mocně chytlavé hymně „Born In 58´“, která je nostalgickým ohlédnutím za jeho dospíváním. V rámci další rozmáchlé stadiónovky „Dive! Dive! Dive!“, která připomene spíše styl AEROSMITH a zdobí jí groovy riffy či výrazný beat, se přesvědčujeme o tehdejším směrování za Atlantik. Pouliční rocková podstata a bezproblémová chytlavost je vlastní i skladbě „Son Of a Gun“ ve stylu BAD COMPANY, motorkářské jízdě „Hell On Wheels“, vášní nasycené baladě „Gypsy Road“, která je i mým velkým favoritem na volbu nejlepšího Bruceova výkonu na tomto albu, nebo v závěru také cool chorálu „Zulu Lulu“. Za strategický tah producenta i vydavatelství posléze vnímám zařazení předělávky letitého hitu „All The Young Dudes“ z repertoáru kapely Iana Huntera MOTT THE HOOPLE, hvězd první poloviny sedmdesátých let. Bruceova sólová prvotina je, dle mého, velmi solidní deskou, na jejíž tvorbu se tehdy nešetřilo penězi, ovšem po umělecké stránce ve srovnání s několika následujícími zpěvákovými alby zaostává. Odlehčený hard rock, jaký se talentovanými hudebníky v roce 1990 přirozeně tvořil a v celosvětovém měřítku sklízel úspěch, charakterizuje krom Dickinsonova hlasu i svěží kytarová práce Janicka Gerse.

22.05.2021	Diskuse (23)	Stray janpibal@crazydiamond.cz