BRUCE DICKINSON - Tyranny Of Souls

80%

V roce 2005 neočekávaně vydaná deska „Tyranny Of Souls“ se stala dosud jediným sólovým albem, které Bruce Dickinson realizoval v průběhu doby svého znovuangažování v řadách IRON MAIDEN. Po pravdě, zpěvák sám dlouho nepočítal s pokračováním tvorby na sólové dráze, neboť cítil, že se zejména s úspěšným a po všech stránkách povedeným  konceptem „The Chemical Wedding“ dotkl svého stropu, ale rovněž, že mu působení uvnitř IRON MAIDEN zabírá velkou spoustu času. Je až s podivem, že při tom všem vytížení ještě nalezl nějakou energii a dal vzniknout svému vlastnímu materiálu. Ten plynule navazoval na jeho poslední sólovky z konce devadesátých let a vlastnil rovněž hutně metalový zvuk a moderní produkci od tehdy již tradičního spolupracovníka Roye Z. Byl to právě Roy Z., kdo prostřednictvím svých nových nápadů Bruceho přesvědčil, aby začal na něčem podobném pracovat. Moderní nahrávací a komunikační technologie umožnili oběma práci na dálku. Zpěvák musel nejprve dojet koncertní maratón s IRON MAIDEN, takže Roy v Kalifornii nahrával a tyto party přeposílal Dickinsonovi, ten průběžně sestavoval textovou složku a tvaroval ji do zpěvových linek. Ve výsledku lze o albu říct, že vzniklo velmi spontánně a skladby byly hozeny na pás v rychlém sledu po ujasnění si jejich základních kontur. 

Royovi opět pomáhali tehdejší spoluhráči od TRIBE OF GYPSIES, jmenovitě baskytarista Ray Burke a bubeník Dave Moreno. S nimi zapracoval na instrumentální části díla, ovšem až po příletu Dickinsona do Kalifornie a nazpívání všech skladeb bylo možné s určitostí konstatovat, že songy odpovídají definitivním představám. Deska „Tyranny Of Souls“ tvoří s dvěma předchozími Dickinsonovými sólovými alby jakýsi triumvirát. Jde o moderně stylizovaná, hutná, opravdová heavymetalová alba, která nepodlezla laťku té nejvyšší kvality. Tyto díla mají spolu mnoho společného a to nejen po stránce vyznění, ale i co se týče myšlenkového podhoubí a proudu lyriky. Na dynamičnosti alba se možná trochu projevilo, že vznikalo velmi rychle, v mezidobí mezi aktivitami jinak vytížených hudebníků.

Přestože je „Tyranny Of Souls“ v rámci Dickinsonova portfolia spíše podceňované, časem si dokázalo získat své obdivovatele a stále platí za ukázku špičkového metalového řemesla poplatného době vzniku. Právě to je na Bruceově sólové dráze poutavé, že se zpěvák neohlíží zpět a jeho díla odpovídají stylovým i zvukovým podmínkám doby, kdy vznikala. Jasně že té valící se kytarové mase zde opět dominuje Dickinsonův znělý a typicky vibrující hlas, nicméně materiál sebou nesl i několik myšlenkových poselství, jdoucích zcela v souladu s Bruceovým aktivním životem a chutí po poznání. Spolupráce mezi ním a režisérem projektu Royem Z. slyšitelně fungovala, neboť i zde se tvůrci dokázali bravurně vyhnout řadě nástrah a heavymetalových klišé. Obecně se deska považuje za o něco slabší než dvě předchozí sólovky „Accident Of Birth“ a „The Chemical Wedding“, ale tento minimální rozdíl může být přičten i nedostatku času, jaký všichni zúčastnění na projekt vklíněný mezi aktivity legend z IRON MAIDEN na jaře 2005 měli.

Celá deska působí dostatečně sebevědomě a kvalitně, že o nějakém tápání vůbec nemůže být řeč. Slabé položky se na ní prakticky nenacházejí a vše směřuje k cíli v podobě velkolepé titulní skladby „Tyranny Of Souls“, která, umístěna v závěru nosiče, se zaobírá tématem mezilidských vztahů mezi blízkými osobami. Náplň tragédií prostoupeného textu je údajně direktivně provázán s dílem Williama Shakespearea - MacBeth. Dramaticky podaný zpěv je pro Dickinsona specifickým a k hutnému soundu díla dokonale padne. Neméně zajímavě se však jeví i několik skladeb této finální suitě předcházejících. Tak třeba riffově robustní vál „Kill Devil Hill“ vypovídá příběh z přelomu 19. a 20.století, týkající se nadšených kutilů a pionýrů v sestrojování lehkých letadel bratří Wrightů, kteří po několikaletých pokusech s kluzáky úspěšně provedli v roce 1903 svůj první let s malým letadlem, které bylo poháněno motorem.

Kytarovou akustikou prostoupená a svou strukturou melancholičtěji laděná „Navigate The Sea Of The Sun“ je inspirována teoriemi kontroverzního švýcarského dobrodruha Ericha Von Dänikena, jenž tvrdil, že v minulosti obyvatelé naší planety zažili již několik zkušeností s příchozími z jiných vesmírných oblastí a tyto zkušenosti stále ovlivňují naši budoucnost. Jeho názor je ten, že mimozemšťané navštěvovali naši planetu ještě dávno před tím, než po ní kdy chodil první člověk. Tahle píseň představuje schopnosti dua Roy/Bruce v plné šíři, neboť nabídne akustické i hřmotnější pasáže a nabízí jak majestátnost, tak i melancholii. Ono vzedmutí z klidnější části do velkolepého refrénu je rovněž vlastní následující „River Of No Return“, která platí za další Bruceovo mistrovské dílo přivolávající vzpomínky na skladby typu „Tears Of the Dragon“ nebo „Man Of Sorrows“. Zkrátka skvělá, velkolepě podaná rozmáchlá věc, která má tu schopnost posluchače vtáhnout a uhranout. 

Svou valivou sílu má i „Believil“, věc stavící se negativně k mnoha náboženským dogmatům, kde se ukazuje obdiv tvůrců k odkazu legendárních BLACK SABBATH. Album však upoutává i svižnějšími momenty jako v případě hned po intru vystřižené „Abduction“ nebo po ní následující hymně „Soul Intruder“, druhé zmíněné je vlastní poměrně výrazný a povedený refrén. Celkově je album vytvořeno v naprostém souladu s předchozími Dickinsonovými sólovkami a platí za jejich hodnotné pokračování, které nabídne nejednu pikantní skladbu. Ve srovnání s albem „Dance Of Death“ od IRON MAIDEN byla deska závanem čerstvého větru a potřebným uvolněním.

21.08.2021	Diskuse (11)	Stray janpibal@crazydiamond.cz