BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 7.-10.srpna 2013, den druhý

Od začátku jsem považoval pátek za jasně nejsilnější den festivalu, což se také potvrdilo. A protože mne večer čekalo několik výrazných koncertních lákadel, zde tvořících do popůlnočních hodin téměř nekonečný maratón, byl jsem nucen přes odpoledne vynechávat nebo dokonce ve stanu relaxovat. Tímto způsobem jsem totiž přežil největší deštivou smršť, která se přehnala v pátek odpoledne nad Josefovem a sice ve chvíli, kdy byli na pódiu izraelští ORPHANED LAND. Prostě si tak ležím na zádech a pozoruji jak kapky (trochu autismu neuškodí), jejichž rychlost dopadů překonávala i kopák Genea Hoglana, bubnují do plachty.

Ještě před zmíněnou stanovou siestou však stíhám velmi energické vystoupení newyorských PRO-PAIN. Kapely, která patří na našich pódiích po léta k častým událostem. Osobně shledávám koncert těchto představitelů metalově pojatého hardcore za velmi výživný a patřičně řízný. Čekal jsem sice trochu něco jiného (více hopsavějšího), ale ve chvílích kdy se vytrvalý riffing Meskillovi party opírá o slayerovskou abecedu, cítím se báječně.

Vracím se do areálu ve chvíli, kdy stojí na pódiu FIELDS OF THE NEPHILIM. Člověk by od dlouholeté gothic rockové sebranky čekal alespoň náznak nějaké úrovně a udržení si vlastního ksichtu, jenže pokud se všechno hrne stylem „dneska hrajem na festivalu tvrdé metalové hudby, tak do toho holt budem víc bušit“ nemohu být spokojen. Zpěvák zachází téměř do death metalové polohy, hutnost kytar taktéž přepaluje optimální mez, nikde ani kousek jejich typické atmosféry a rockového feelingu, který by nadevše připomenul, že sledujeme jednu z britských kytarových legend konce osmdesátých let. Navíc by jejich setu slušela noc či alespoň soumrak. Velké rozčarování.

Následují králové metalového kubismu - MESHUGGAH, na které zde čekal početný zástup fans upřednostňujících v metalové hudbě především rytmický prvek (i kytary jsou v podání těchto seveřanů v podstatě rytmickým nástrojem). Osobně jako vyznavač úplně jiného pojetí metalové hudby nemám co bych k jejich tvorbě dodával, uznávám však, že to téhle švédské kapele v Josefově velmi šlapalo. Zvuk byl patřičně vybroušený a stále se zlepšující, kytary tudíž sekaly jako dobře namazané pracovní stroje po pravidelném seřízení. Jen to prostě celé nepatří do mého ranku. Nic víc než pouhé odškrtnutí dalšího velkého jména.

IN FLAMES byli vlastně ten den úplně první věcí, patřící do nejužší skupiny kapel, na které jsem přijel především. Rozhodně se jednalo o výborný koncert jedné z největších metalových značek současné Evropy, k čemuž dopomohl fakt, že se hrál průřez jak skladbami z novější, o dost hymničtější a svobodomyslnější etapy, tak i mnohem urputnější klasika z devadesátých let, která přeci jen pevněji svírá onen göteborský, melody death metalový provazec. IN FLAMES už mají za těch dvacet let v zásobě značné množství hitovek, tudíž byl jejich set-list vystavěn citlivě a dle klasického mustru, který jsem vlastně u nich zažil již několikrát. Netřeba zde do podrobna vyjmenovávat songy, každý posluchač znalý jejich tvorby přeci dobře ví, které skladby Fridén, Gelotte a spol. upřednostňují živě.

Finská stálice AMORPHIS podala solidní výkon a potvrdila, že má stále své místo mezi evropskou dark metalovou elitou. Kapela se za celou dvacetiletou éru musela několikrát vypořádat s personálními, ovšem i stylovými obměnami, ale současný zpěvák Joutsen potvrzuje, že je pro ně tím pravým lídrem do tahu. Výraz AMORPHIS se pomalu ale jistě ustaluje na rekapitulačním sjednocení všech etap jejich dvacetileté dráhy, takže Finové zahráli předpokládaný průřez diskografií, ve kterém převládaly zejména novější věci.

Britští patologové CARCASS letos přicházejí po sedmnácti letech se svou zbrusu novou kolekcí a právě díky tomu obnovili i své koncertní aktivity. K jejich hodinovému vystoupení mohu jenom dodat, že se jednalo zřejmě o absolutní vrchol celého festivalu. Neskutečně průrazný sound, hráčská vytříbenost a přesnost s jakou tito Britové odehráli své mnohokráte velmi komplikované a vrstevnaté songy, braly zkrátka dech. Jeff Walker potvrdil, že je velmi výrazným a kultivovaně působícím frontmanem, jehož každý krok po pódiu má velkou váhu.

Stejně jako před devatenácti lety v pražské Pyramidě jsem byl doslova vtažen do strhující děje plného rytmických změn, drtivých kytarových riffů, kakofonických slepenců sólové kytary a v neposlední řadě hrdelního chropotu usazujícího celý koncert do dokonalé podoby. Nad tímto téměř absolutním deja-vu však vříská jeden nesporný fakt - dnes je zvuk mnohem lepší. Hrálo se nejvíc z alba „Necroticism…“, ovšem zazněly i starší věci jako „Reek Of Putrefaction“ nebo „Exhume To Consume“, stejně jako dvě položky ze slávou opředeného alba „Heartwork“ (titulní věc a „This Mortal Coil“). Kromě Walkerovi vitality a charisma fascinovala zejména forma sólového kytaristy Billa Steera, který vypadá a hraje naprosto stejně dokonale a koncentrovaně jako onehdy před dvaceti lety. Co vám mám tedy povídat? CARCASS, to je prostě dokonalost.

Pokud někdo ujíždí na old-schoolovém thrashingu, museli se mu při koncertě newyorských žánrových legend OVERKILL ježit na těle blahem všechny chlupy. Znovu naprosto strhující vystoupení dirigované velmi vitálním a energickým frontmanem, za kterého Bobby „Blitz“ Ellsworth platí již téměř třicet let. Kapela dnes působí neskutečně semknutě a na koncertech je to znát. Kytarové duo Linsk/ Tailor, stejně jako kultovní basák D.D.Verni s bicmanem Ronem Lipnickim, utvářejí nerozbitnou mašinu, která dnes nemá ve svém stylu téměř žádnou konkurenci. Znovu tedy dostáváme průřez tím nejznámějším. Hrají se věci jak z obou posledních, velmi povedených alb – „Iron Bound“ a „The Electric Age“, tak samozřejmě dávná klasika, zde zastoupená těmito vypalovačkami – „Rotten To The Core“, „Wrecking Crew“, „In Union We Stand“, „Hello From The Gutter“ nebo „Elimination“. V závěru ještě obligátní zdravice „Fuck You!“ a jde se do hajan. Rázem tu máme další set, který mohl směle kandidovat na jeden z vrcholů celého festu.

Fotografie poskytl server MarastMusic.com

20.08.2013	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz