BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 10.-13.srpna 2016 (den čtvrtý)

Poslední den festivalu už byl z mého pohledu asi nejvíce odpočinkový, co se tedy sledování samotných kapel týče. A tak mne, snad kromě několika ojedinělých večerních jmen, ze soupisky mnoho nezajímalo. Když letošek shrnu, šlo o další akci pod logem BA, na kterou lze pozitivně vzpomínat. Nepatřím k přílišným remcálkům, takže za mne znovu spokojenost. Netuším, zdali do Josefova v roce 2016 přišla rekordní návštěvnost, mám za to, že spíš ne. Zároveň však odhaduji, že počet návštěvníků znovu atakoval osmnáctitisícovou hranici, dost možná jí i překonal. Co se dalo čekat, poprvé za ty roky se u mne dostavil pocit určité vyhořelosti, kdy jsem se ještě za plného proudu akce prodíral myšlenkama, co a jak tady dál? A pokládal si otázku: Co mne vůbec v Josefově ještě může překvapit a přinést na plac trumf, kvůli kterému bych neváhal i po sedmé za sebou přijet? Už v uplynulých letech lidé z mého okolí spíše přestávali jezdit, ubývali, než aby přibývali (Znám vůbec někoho, kdo nikdy nebyl a chce jet? NE! Tak co řeším? :-) Ona ta generační výměna byla na místě vlastně celkem znát, festival letos dle mého hodně omladil a i poměr mezi našinci a cizinci se výrazně přehoupl ve prospěch těch druhých), ale tentokrát se ono pohrávání s myšlenkou další neúčasti objevilo reálně. Ono je těch špičkových tvrdých kapel, které za něco stojí v celosvětovém měřítku a zároveň zde ještě nehrály, opravdu málo a nejsem si jistej, zdali bych dal dohromady soupisku alespoň deseti nikdy neviděných bandů, díky kterým by za to stálo dorazit. Ostatně mám rok na rozmyšlenou a předem můžu říct, že si dokážu ještě jednu (a snad tedy definitivně poslední) účast představit. Přeci jen norští EMPEROR jsou stále netradičním tahákem a když by se k tomu ještě přihodila nějaká žhavá jména, byť stylově rozdílná avšak podobně velká a lákavá (ať už KORN nebo TOOL...), asi by mne to opětovně zlomilo. Tímto svým přemítáním samozřejmě nepřikládám pořadatelům kapesní kudličku na krk, jen si tak představuji, co by tak zde mohlo být (z dosud v Josefově neviděných věcí) ještě dobré.

První účinkující sobotního odpoledne, kteří mne přilákali před pódium, byli němečtí veteráni HOLY MOSES s vlčicí Sabinou Claessen za mikrofonem. Průkopnice hrubšího ženského vokálu známá už z osmdesátých let se i jako padesátnice určitě stále udržuje ve formě, ale bohužel musím doplnit, že hudba této kapely zní v současnosti již dosti archaicky a překonaně, takže to celé jejich thrashové drhnutí jaksi vyšumělo do ztracena. HOLY MOSES určitě ve srovnání se současnými špičkami metalového extrému neobstojí a tak na mne neudělali příliš velký dojem. V jejich případě se opravdu zastavil čas hodně dávno. O kapele INSOMNIUM skoro nic nevím, ale když se tak u jejich programu na čtvrthodiny zastavuji, nepůsobí na mne zrovna špatným dojmem. Zní to jako melodická obdoba nějakého severského death metalu z přelomu milénia, jejich vystoupení má chytlavost, spád, dobrý zvuk, ale je z toho cítit až moc předběžný scénář. INSOMNIUM spíš než sebe reprezentují určitý metalový formát. Možná trochu postrádám originalitu, ale jako globalizované metalové řemeslo to nezní špatně. Působí na mne jako kapela odněkud z Finska, ale že bych se díky jejich koncertu začal více zajímat a pídit se po jejich hudbě, tak to asi spíš ne. Líbila se mi na nich ona nenásilná epičnost a také atmosféra, kterou jejich songy rozněcovaly, na druhou stranu bylo dobré, že to celé nepůsobilo přeplácaně. Zkrátka a dobře, INSOMNIUM sice byli trošičku kýč, ale ne zas tak velkej, abych se o tom vyjadřoval v negativním duchu. 

Pohanští válečníci z MOONSORROW působili jako kapela, která by se spíše hodila na Masters of Rock, ale neřekl bych, že tahle bodrá pohodička z lesa na Brutale někomu vadila, po očku sleduji jejich lesní candrbál z Bukoviny od stánků s občerstvením, ale zatvrzelejší názor po mě opravdu slyšet nechtějte. Rozeskákaní veteráni newyorského hardcoru AGNOSTIC FROST odehráli hodně frišný koncert, který odsejpal, a kdo jim dlouhodobě fandí, musel být spokojen. Na mne však kapela působí jako nějaké z klece právě vypuštěné cvičené opičky, které vždy na povel vyběhnou a programově ty svoje hitíky nějak odplácají a doplní je nějakým klišovitým sloganem se sociálně-kritickým poselstvím, aby následně s dobrou náladou (svou i lidí pod pódiem) zase zmizeli. Nebyl to vůbec špatný set, problém je spíš v přijímači, protože k celé té hardcoreové kultuře jsem si cestu nikdy nenašel a jen obtížně na této hudební rovině hledám nějaká pozitiva. AGNOSTIC FRONT svůj set zakončili předělávkou té úplně nejznámější skladby od RAMONES a dovolili vpustit dvacítku svých fanoušků na pódium a ti se do ústředního chorálu - Hey Ho Let´s Go - rovněž zapojili.

Sobotní večer ovládli jednoznačně polští satanáši z BEHEMOTH, kteří se za posledních deset let stali celosvětově proslulou institucí temného metalu, institucí, na jejíž alba i koncerty se stojí dlouhé fronty. Samotný Nergal a jeho spoluhráči využili takřka domácí atmosféry, neboť právě Poláků bylo v areálu skoro stejně jako Čechů. V záři na kahanech plápolajících ohňů spustili BEHEMOTH svou pekelnou mši a bylo to velmi důstojné představení. Od aktuálnosti poslední řadovky „The Satanist“ uběhly už skoro tři roky, nicméně jde o natolik silný materiál, že jeho skladby žhnou z pódií ještě dnes a patří k stěžejním momentům v celém setu dnes již tak trochu zmelodičtělé a podstatně výpravnější legendy. V případě BEHEMOTH šlo bezesporu o jednu z nejvýraznějších pekelných show nejen letošního ročníku, ale dost možná o jednu z nejlepších v historii festivalu. Démonická jízda skrze opar mysticismu, zdobená starodávnými symboly, měla potřebnou uhrančivost, a tak se i všemocný svědek čas tou dobou v Josefově prakticky zastavil. Výborné představení.

Osobně mne poprvé od svého návratu zklamali DESTRUCTION, tedy ve srovnání se všemi svými předešlými koncerty, které byly zárukou řeznických hodů a riffových honiček, kde ještě tříčlenná kapela nechrlila své songy jaksi hala bala a dokázala je vždy ozvláštnit pečlivějším instrumentálním vkladem. Mike Sifringer mě letos přišel, jakoby chtěl mít koncert co nejdříve za sebou a macho bourák Schmier hulákal cosi do thrashového tempa, upevňujíc svou nezpochybnitelnou roli vůdce smečky. Bohužel musím říct, že tihle Němci mě v současné době přijdou, že hrají čím dál víc hudbu k pivu. Už v tom prostě není ten uměleckej aspekt. Asi bych si je dříve nikdy tak neoblíbil, kdybych se k nim poprvé dostal ve stavu jejich současné formy. Hrozně rutinní, neodžité, prostě celkově dost neoriginální thrashové mlácení, které nezachránily ani perly dávné minulosti (zde tak trochu zjednodušené) jako „Curse The Gods“, „Life Without Sense“, „Eternal Ban“ nebo „Bestial Invasion“. Nejzajímavější okamžik koncertu nastal ve chvíli, kdy na pódiu v průběhu songu „Mad Butcher“ naběhl v zástěře šílený řezník a vyzbrojen sekyrou předvedl rozkošnou divadelní kreaci.

Těsně před koncem dne vcelku zaujali drone metaloví Italové UFOMMAMUT, kteří se v soupisce kapel objevili až těsně před zahájením festu. Jejich podladěný zvuk hypnotizoval a měl velkolepé parametry, tedy působil na mne tak, jakoby mne po hlavě někdo bouchal obrovskou mechovou palicí. Když jsem krátce po jedné opouštěl areál, ještě jsem se pozastavil nad krvelačností a nekašírovaným zanícením, jakou z pódia vrhali východoněmečtí blackmetalisté BLACKENED NOCTURN SLAUGHTERCULT, jenž už asi patnáct let vede bláznivá pomořanská žínka pózující na pódiu v dosahu třímetrového obráceného kříže. Letitá kapela má určitě dobré jméno na evropské undergroundové scéně, takže se jejich nominaci do pozdních hodin prestižního metalového festu vůbec nedivím, jejich vystoupení vraždilo a jeho nemalá intenzita mne doslova zaskočila a to jsem byl myšlenkami na půl cesty do stanu. Tuhle kapelu ovšem doporučuji, ať už milovníkům nářezů nebo pozérům.

26.08.2016	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz