BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 6.- 9.srpna 2014 - den nultý

Kdo se někdy v posledních pěti letech účastnil festivalu Brutal Assault, toho nemohl letošní ročník ani trochu zaskočit. Prostě šlo o další „ typický Brutál“, jak jej všichni pravidelní návštěvníci znají a mají v oblibě. Nemám zájem na tom vypisovat právě zde svoje názory na věci organizačního typu. Nejsem totiž svou mentalitou založen tak, abych se v podobných věcech se zájmem vrtal (v domnění že snad něco ovlivním), nebo nedej bože kontroloval, zdali se třeba odpadkové koše vyváží s určitou pravidelností. Od toho máme jiné ambiciózní a investigativně zaměřené pisálky, kterým tímto ponechávám velké množství prostoru. Mým zájmem jsou hlavně předvedená vystoupení zúčastněných kapel, takže na adresu všech dalších okolností snad jen uvedu, že se několik věcí nápadně posunulo správným směrem. Ať už šlo o otevření nových prostor s možností posezení uvnitř hradeb nebo zvětšení kapacity zadní části areálu, vždy se jednalo o posun. Jediným tradičním negativem podobných klání tak zůstává určitá předraženost občerstvení a zejména pak zde (pouze uvnitř areálu) - kvalita piva. Proboha už něco udělejte s tím Budvarem, vždyť to není k dlouhodobému pití. Takhle jednou za čas na zchlazení to sice šlo, ale člověk co si jí potřeboval hodit, musel už od odpoledních hodin (zřejmě v době kdy hrály zrovna kapely, které jej nezajímaly) odbíhat někam na předem vypátraná místa mimo areál, za účelem svižné konzumace a spokojeného drmolení ve smyslu –  „it´s drinkable“. Osobně mám už tradičně hodně rád středy v josefovské pevnosti a okolí. Když se všechno teprve pomalu rozjíždí a člověk znovu poprvé po roční pauze prochází všemi těmi obvyklými místy a užívá si nastupující atmosférky (tohle je „drinkable“/ tohle není „drinkable“). Přejděme tedy k tomu hlavnímu a sice ke kapelám nultého dne.

Arizonští FLOTSAM AND JETSAM byli tím hlavním důvodem, proč jsem přijel na místo už v hodně časných hodinách. Jejich set byl však pouze sázkou na jistotu, při které kvintet rutinně odehrál své památné thrashové šlágry z osmdesátých let. Opravdu se to odpoledne nehrálo nic kromě songů z jejich prvních dvou řadovek. Koncert to rozhodně nebyl špatný a stará klasika potěšila, stejně jako suverénní pěvecký projev Erica A.K., který celý band s přehledem táhl, ale chybělo tomu právě to něco navíc. Mám pocit, že tahle kapela právě na svých novějších studiových deskách několikrát prokázala, že je už podstatně dál. Holt zde FLOTSAM AND JETSAM zvolili pohodlnější cestu a nerozpakovali se do fanoušků vystřílet základní thrashový arsenál ze svého ranného období.

Na kanadské THE AGONIST jsem byl celkem zvědav, hlavně tedy díky dobře známému důvodu, že z jejich řad nedávno přešla do ARCH ENEMY jejich dnes už bývalá zpěvačka Alissa White-Gluz. Ovšem koncert téhle metalcoreové party mne od počátku zanechal absolutně chladným, což může být přičteno také hodně ostýchavé, až nanynkovsky působící, nástupkyni za mikrofonem, kterou, potkat někde mimo festival, bych si snad stěží spojil s postem zpěvačky u podobné metalové kapely. Celkově THE AGONIST předvedli skladby, které bych si dovolil označit jako - jedním uchem dovnitř a druhým ven, a k tomu nehráli s až tak velkým zaujetím, jaké bych si u jejich hudby představoval.

Nařvaný americký sludge od HIGH ON FIRE mne rovněž příliš nesedl, dost možná i vzhledem k dlouhému ladění a prodlužování pauzy před koncertem, která se navíc ukázala jako vcelku zbytečná, protože kapela (i přes skluz) se zvukem zápasila půlku svého setu. Zajímalo by mne, co na podobně neotesané kanální hudbě mohli předem tak dlouho štelovat? Jejich pokérovaného frontmana s panděrem, mastnými vlasy, kotletami a knírem ve stylu Lemmyho Kilmistera, zdobily jen špinavé džíny natažené (asi jen aby se neřeklo) do půlky zadku, což mu rozhodně nebránilo v té půlhodině před koncertem vtáhnout do sebe snad celou krabičku cigaret. Zkrátka rocker jak se patří, kterému může každý leda tak políbit prdel. Můj názor je takový, že tahle kapela by asi nebyla špatnou volbou někde v klubové prostředí, ale na velkém pódiu prostě nevyzněla.

Kultovní grindcore válečníci TERRORIZER se stali největším průserem nultého dne festivalu. Když pominu výtečnou hru stále skvělého Pete Sandovala, mám pocit, že se kromě něho v kapele nacházejí pouze hudebníci nějaké okresní kategorie. To co předváděl absolutně nejistý kytarista, jenž se ve svém šmrdlání často zaseknul, to byl prostě čistej amatérismus. Vždycky jsem si představoval, jak mocně asi bude koncert téhle kapely znít naživo a výsledek byl opravdu studenou sprchou, protože kromě bleskové hry bubeníka tahle „legenda“ už dávno nic zaznamenání hodného nenabízí.

Za to dlouho očekávaní dědkové VENOM přišli, zapojili aparáty a zvítězili. Tedy alespoň co se týče onoho nultého dne, kdy pánové z Newcastlu prostě neměli konkurenci. Cronos je sice už dávno padesátníkem, nicméně neztrácí zaujetí pro věc a patřičné charisma. Zkrátka „hrabě Konrád“ je lídr jak má být, udržující kontakt s publikem a bez problémů komunikující, navíc se s věkem dostává prapodivně čím dál tím blíže k fyzické podobě jiného slavného umělce a sice herce Geoffreye Rushe (Piráti z Karibiku, Králova řeč...), ale to je jen mé soukromé zdání. V rámci celé atrakce potěšily zejména starodávné šlágry jako „Black Metal“, „Bloodlust“, „“Live Like An Angel“, „Buried Alive“, „Welcome To Hell“ nebo „War Head“, stejně jako dodržování základních stavebních prvků jejich památných show. O koženém odění, obutí a opáskování ani nemluvě. Za mne tedy určitě spokojenost.

P.S.: Ještě bych málem zapomněl  na jednu zásadní informaci - podobné festy pro mne vždy budou znamenat šanci ke koupi takových CD titulů, které buďto nemám dlouhodobě šanci někde sehnat, a nebo na druhou stranu těch CDs, které bych si za jiných okolností v místě bydliště nekoupil, zkrátka tituly, o které mám zájem se teprve naučit poslouchat. Z tohoto pohledu si myslím, že se právě letošní úlovek obzvláště vydařil.

11.08.2014	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz