BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.- 12.srpna 2017 - den druhý

Čtvrteční program pro mne odstartovali až vitální američtí thrashmetalisté HAVOK, neboť rekordní vedro ve východočeském regionu (a dost možná nejen tam) způsobilo, že jsem dal po dvou letech přednost před vystoupeními mnoha poledních a lehce popoledních kapel návštěvě městského nekrytého bazénu (což vás asi nemusí zajímat) a zpětně můžu říct, že to bylo hodně ku prospěchu věci, neboť hlavní večerní program byl přeplněn mnohými lákadly. Sice mě trochu mrzí obětování vystoupení INSANIE, ale vše si doufám vynahradím na jejich chystaném podzimním turné, kdy čekám, že to Brňáci v tuzemských klubech pořádně rozpálí a jejich nejbližší zastávku si pohlídám. Nicméně plně zregenerován a s odplavanými dvěma kilometry (byť kličkujíc mezi dětmi, pokérovanci a důchodci) na kontě se člověku do prašného areálu josefovské pevnosti vchází s podstatně lehčím krokem, než když by měl za sebou o půl páté již několikáté pivo a taktéž sledování několika striktních deathmetalových úderek na buzerplace, to si asi vzájemně odsouhlasíme, ne? Coloradští HAVOK už se v průběhu těch několika let vyprofilovali v thrashovou stálici, mající dnes na svém kontě již čtvrtou desku, reprezentující to nejlepší mezi novou generací daného žánru. Z mého pohledu více zábavnými shledávám z totožné americké scény snad už jen kapely jako VEKTOR, WARBRINGER nebo MUNICIPAL WASTE. To je spolu s HAVOK kvartet, který bezesporu zachraňuje čest mezi generací dnešních dvaceti až třicetiletých headbangers, jinak holdujících rychlému a agresivnímu metalovému nářezu. Vystoupení HAVOK nepostrádalo nasazení a spád, ale jako jsem se před lety už jednou na Brutale přesvědčil, kapele tak trochu chybí originalita a prostě jen přejímá motivy od mistrů a mazáků ze staré školy, kterým nedává vlastní ksicht. Nicméně ten kdo přišel k pódiu na prvotřídní thrash, tomu se ho od HAVOK dostalo vrchovatě.

Špatným vystoupením se určitě neodprezentovali ani SAMAEL, protože kapele nebylo možné odepřít styl, koncepci a ujasněnost, potažmo i čitelný elektro podkresy opatřený zvuk. Nicméně i Švýcaři holdující temným náladám, rovným beatům a kytarovým riffům nejsou zrovna bůhvíjak osobitou jednotkou a já raději než jejich dávku kýče dávám přednost prototypům jako KILLING JOKE. I tak suverénně a bez jakéhokoliv zaváhání odehraný koncert, kde vyčníval podivuhodný kytarista s nepokojnou třasavou manýrou a zajímavým two-faced warpaintem na obličeji. Kdo se na koncert těšil a cíleně na SAMAEL šel, mohl být tedy spokojen, ostatní se alespoň dočkali pozoruhodného překvapení a koncertu, u kterého nedošlo k setkání s předpokládaným chladem.

Americké thrash/ hardcore hvězdy HATEBREED už platí za prvotřídní koncertní atrakci a ani v Josefově nezůstali už poněkolikáté nic dlužni své pověsti. Od prvních tónů parta okolo Jamieho Jasty strhla nejvíce lidí k totálnímu běsnění a tak došlo na typické circle pity, vznášení se několika postav nekoordinovaně nad hlavami davu a jejich vysocefrekventovanému přepadávání do uličky pod pódiem, ale hlavně na skvělou energickou jízdu, která nedala mnohým vydechnout od začátku do konce. Ona nekompromisnost a tvrdost hudby HATEBREED má v koncertním provedení ještě mnohem větší kouzlo než z desek a i já, jako nefanoušek této kapely, musím potvrdit, že to byl u fans jeden z největších úspěchů na letošním ročníku. Je zázrak, že z toho tajfunu nakonec všichni vyvázli živí a zdraví.

Příjezd Císaře se stal nepsaným vrcholem celé akce a Ihsahn se svými druhy doslova vyučovali z nejlepšího možného black metalu, jaký kdy spatřil světlo (pardon, spíše tmu) tohoto světa. Dvacet let od fenomenálního opusu „Anthems To The Welkin At Dusk“ se k ledu už dávno uložená legenda EMPEROR, jenž definovala kdysi norský black metal v jeho okázalé a muzikantsky vycizelované podobě, odhodlala ke kroku, který připomněl tento žánrový milník i skutečnost, kdo že byl vždy vladařem na území černočerného kovu. EMPEROR již před rokem odklepli účast na několika málo festech, mezi kterými nechyběl ani náš Brutal Assault. Vkusně jednoduchá scéna oděná do černé, kterou navíc zdobil jen výjev přijíždějícího smrtelného jezdce na oři, ledově bílé logo a dva erby s písmem „E“, umocňovala zážitek ze zvukově a hudebně dokonalého koncertu. Ihsahn každou minutou potvrzoval roli pravého umělce, pro kterého je hloubka vyjádření a prožitek tou nejvyšší možnou hodnotou vzácně dávkovaných vystoupení EMPEROR. Sekýrník Samoth se ukázal být pravým  mistrem ledově chladných riffů, stejně jako do kapely bez chybičky zapadající basák severského vzezření, nerozpakující se pořádně roztočit řepou, případně hlasově podpořit mistra ze středu pódia. Absolutorium zasluhuje zejména výkon Tryma, což je opravdu neskutečná bubenická mašina neodpouštějící si všechny ty náročnější ozdůbky, dodávající celku na dokonalosti. Tohle byla prostě oslava špičkového metalového extrému, hodinová jízda bez jediného zaváhání či hluchého místa.

Ono bylo docela těžké koncentrovat se bezprostředně po vystoupení EMPEROR na další špičku metalové hudby v podobě OPETH, ale nalezl jsem v sobě veškeré síly a musím potvrdit, že i Švédové předvedli skvostný koncert, který střídal skladby z jejich aktuální retro art-rockové tvorby, s momenty vzešlými z časů (dejme tomu) death-metalového progresu. Suchý humor Michaela Akerfelda rovněž potěšil, to když zde lídr OPETH korektním a vyklidněným způsobem glosoval jednotlivé položky svého programu před nedutajícím davem a sice způsobem, jakoby snad šlo o akademické vystoupení nějakého houslového mistra hrajícího pro smetánku skandinávské společnosti. OPETH určitě nezavrhují svoji bouřlivou minulost, snaží se všechny části své kariéry vyvažovat, ale je poznat, že dnes už jsou úplně jinde, než třeba  před patnácti nebo dvaceti lety. Mě osobně více sedí jejich aktuálnější klidnější poloha, nicméně kapela dokazuje, že stále umí pořádně rozžhavit kotel. A protože mne následní SUFFOCATION vlastně nezajímali a navíc začala docela intenzivní bouřka, šel jsem hned po OPETH do stanu, kde jsem si musel z těch několika intenzivních zážitků srovnat myšlenky. Vlastně jsem přišel na jistou dramaturgickou mušku, letos se totiž ty nejlepší kapely bohužel setkávaly těsně vedle sebe a bohužel až u samotného závěru každého dne, takže člověk čekal celý den na to nejlepší a nakonec mu to nejlepší bylo dávkováno ve vysilujícím maratónu několika kapel bezprostředně po sobě a to až v časech okolo půlnoci. Nešlo by to příště trochu proházet, naředit a nebo dát nějakou tu velkou věc či old school klasiku třeba už okolo osmé hodiny večer? Přeci jen jet bez pauzy čtyři kapely za sebou je neskutečná porce.

19.08.2017	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz