BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.-12.srpna 2023 (1/4)

Asi jste si už dávno a dopodrobna na jiných místech přečetli, co všechno se na Brutal Assaultu od minule změnilo, zdokonalilo, rozrostlo, případně zůstalo stejné. Aniž bych o tom nějak přemýšlel, tahle první věta vyjadřuje mou perspektivu, a sice že tyto reporty nepíši zrovna rád, a když už, tak daleko spíš lidem, kteří na dané akci nebyli, než abych své dojmy toužil konzultovat s někým, kdo přítomen byl. Možná je to množstvím vypitého piva, ze kterého se pak vzpamatovávám pár dní, možná však také tím, že události oněch čtyř dní nasávám hodně introspektivně a dojmy z nich považuji za čistě soukromé, tudíž nemám potřebu se pak o ně dělit. Nepovažuji se za někoho, kdo by toužil jiné poučovat a upozorňoval by na nějaké své požadavky stran organizace nebo snad chybějícího vyžití. V tomto směru jsem poměrně skromný. Jsem si jist, že organizátoři moc dobře vědí, čeho chtějí docílit a každým rokem svou stále dokonalejší průpravu využívají coby možnost zvládnout příště akci zas v o něco nahuštěnější podobě, ačkoliv to nahuštění se třeba může dít v souladu se zvyšujícím se počtem zbytečností.

Co ke mne tedy akce vyslala z prvního plánu? Především zdravou ambici organizátorů dostat přehlídku extrémní hudby do absolutního světového topu. Nabízený program se oproti již tak obřím předcovidovým ročníkům ještě zahustil, a to se také promítlo do výsledných cen. Ať už mám na mysli občerstvení či řadu dalšího. Sázku na zahraničního návštěvníka můžeme tedy nazvat sázkou na přežití a ta rozhodně vyšla, neb cestovatelé ze všech koutů světa areál pohodlně zaplnili a jeho věhlas ukotvili na mapě prestižních událostí v celosvětovém kontextu. Fakt, že Brutal Assault je (a snad i bude?) co do návštěvnosti o dost menší akcí než třeba Hellfest, může být považováno pouze za důmyslnou stylařskou výhodu, užívejme si jí tedy dokud tomu tak stále ještě je. Zajímavé hudby je v Josefově srovnatelně s daleko daleko navštěvovanějšími podniky. Nemyslím si, že by se ještě kdy Brutal Assault vrátil do módu, aby na něj většinově jezdili tuzemští příznivci tvrdé hudby. Organizátor mluvil o třetině Čechů, můj názor má tendenci tuto laťku ještě snižovat. Jestliže jsem kdysi (např. pět až deset let zpátky) v areálu každý rok identifikoval na čtyřicet známých či povědomých metalových obličejů z místa mého bydliště, pak letos zde byli k zahlédnutí asi tak jenom dva. Možná je to jen výměnou generací, možná také tím, že fanoušci už zde všechny své hudební favority viděli několikrát a tak zůstali doma, každopádně mohlo hrát roli i výsledné navýšení cen.

Do reportu použity fotografie autorů (David Surovec, Jakub Smolík, Jiří Platzer) stažené na oficiálním facebookovém profilu festivalu Brutal Assault.

Jako vždy jsem neshlédl ani jeden koncert v prostoru zvaném Octagon. Razím cestu prověřené jistoty a na bizarnosti nemám čas ani náladu. Jako vždy jsem tedy pendloval především mezi hlavním placem s dvěma velkými scénami Marshall a Sea Shepherd a rovněž kultovní pivní kobkou nad svahem na začátku Lemmyho uličky. Jen občasně jsem si udělal výlet do zadní části areálu k některým ojedinělým vystoupením na třetím velkém pódiu (Obscure stage), které zde k mé radosti nahradilo někdejší stan. V zapařeném stanu mě koncerty opravdu nikdy nelákaly a tuto změnu shledávám jednoznačně pozitivní. Třetí velká scéna má navíc, i díky cihlové pevnostní zdi po jedné straně diváckého koridoru, ohromné kouzlo. Některé zde viděné koncerty dokonce řadím k úplně nejlepším v rámci letošního ročníku.

V kině jsem tentokrát nebyl vůbec. Všemožné zadní Bastiony, kde se organizují různé výstavy, hry a soutěže, jsou pro mne územím mému samotářskému naturelu ne zcela upotřebitelným, na válení se v chill zóně rovněž nebyl čas, to jsem si radši přes poledne užíval jaroměřského koupaliště nebo večer pak s půllitrem piva sledoval ševel v mé oblíbené kobce. Protože se netoužím zaobírat podružnostmi typu, kde bylo k dostání jaké jídlo a co s mými chuťovými pohárky ona pálivá sousta dělala, přejděme k tomu nejdůležitějšímu a to jsou jednotlivá vystoupení účinkujících, zde vesměs opatřená solidním zvukem. Celou akci se, až na pár drobných kiksů, podařilo ukočírovat v obstojně kvalitním zvukovém provedení a hlavně udržet jí přísný časový harmonogram. Tedy k vystoupením.

Středa 9.srpna 2023

Do areálu vcházím ve chvíli, kdy na Marshall stage řádí metalcoreoví Skotové BLEED FROM WITHIN. Jejich set má obstojné grády a hraje na emoce, únosnou míru melodiky i na důrazně provedený riffing. Jde v podstatě o solidní set, který kapelu charakterizuje jako zcela typické příslušníky jejich subkultury. Pamětníci zlatého věku death metalu IMMOLATION působili letos poměrně rutině a jejich vystoupení hatil poněkud matný zvuk, jakoby byly kytary trochu utopené a všechna síla, která z jejich hudby vychází, se ne a ne natvrdo vyvalit. Vzhledem k tomu, že na akci posléze vystoupilo značné množství old-schoolových deathmetalových legend, právě IMMOLATION byli ojedinělým případem ne zcela naplněných očekávání. Po přesunu na opačný konec areálu si plně užívám skvostné vystoupení potemnělých kraleviců severského dark-metalu TRIBULATION, kteří zde doslova kouzlili a jejich vystoupení mělo všechno potřebné, včetně schopnosti muzikantů diváka do skladeb dokonale vtáhnout. Jestliže se mě jejich poslední tři desky jeví náramně, pak živé provedení dojem ještě zesílilo.

Němečtí nestoři thrash metalu SODOM měli opět den. Stejně jako vloni na Basinfirefestu byl jejich výstup plný entuziasmu a energie a vykazoval se vším potřebným, co pamětník od této kapely žádá. Přestože kapela čerpá především z tvorby osmdesátých let, potvrzuje rovněž, že ani zdaleka nepatří do starého železa, právě naopak, jejich klasické songy mají stále obdivuhodnou platnost a výtečně baví. Návrat kytaristy Franka Blackfirea tedy kapele spíše vychází a i on sám působí stále více aklimatizovaně, zde dokonce Tomu Angelripperovi začal vypomáhat i s chrčivými vícehlasy. Logicky nechyběla klasika jako „Nuclear Winter“, „Agent Orange“, „Outbreak Of Evil“ nebo k mé radosti precizně vyseklá „Better Off Dead“. Vincentovi I AM MORBID bez pochybností uhranuli ďábelským programem zacíleným především na období okolo třicet let starého alba „Covenant“. Ze zmíněné desky se v naprosto dokonalém provedení hrálo hned šest skladeb („God Of Emptiness“ samozřejmě na úplný závěr), ale potěšily i věci jako „Fall From Grace“, „Blessed Are The Sick“, „Dominate“ nebo „Where The Slim Lives“. Naprosto luxusně sehraná floridská kohorta, kde za bicími dlel Pete Sandoval a David Vincent měl její manévrování pevně v rukách, stejně jako již několikrát v minulosti, svým programem útočila v rámci letošního ročníku na příčky zcela nejvyšší. Osobně bych neměl problém tuhle sestavu přijmout jako MORBID ANGEL. Ten set byl naprosto dokonale vysekaný.

Kdyby se monolitická a masivní erupce MESHUGGAH dala poslouchat déle než dvacet minut, asi bych na ní také pěl ódy. Naprosto skvostná zvuková stránka, milimetrově přesné groovy, energicky dokonalý riffing, to všechno dělalo ze setu Švédů zvířeckou záležitost vymykající se vnímání běžného pozemšťana, jenže osobně hudbu této kapely poslouchat dlouho nevydržím, a tak zatímco po půlhodině od začátku již procházím areálem, z dálky stále zní ona bohovská strojová mašinérie zvoucí na výpravu do 23.století. Navíc před zářivými obrazovkami vypadali hudebníci jako uhranutí cyborgové, máchající svými šedivými dvaceticentimetrovými bradkami, kteří se svému titánskému beatu přizpůsobovali vlastně i pohybově. CONVERGE na Obscure měli rovněž namakáno, ale znovu nešlo stylově zrovna o můj šálek, takže snad jen pár skladeb na poslední ochutnání před spaním. Zvukově rovněž dokonalost. Na nové podobě festu je pozitivní onen široký výběr a s tím související absence chvil nudy, takže i když se vám spousta osvědčených a velkých jmen zrovna nepozdává, pořád je tu hodně prostoru vybrat si své jiné favority, případně magnetizovat další zlatavé pivo v kobce. V některém z příštích dílů pravděpodobně nastíním svou předpověď, kam se fest bude stran hudební dramaturgie vyvíjet (co si myslím, ne co bych si přál – ono to v rámci výměny generací půjde totiž proti mému vkusu), zároveň také uvedu řadu tipů, jak udržet mezi návštěvníky z dvacátých let 21.století padesátiletýho boomerskýho strejce, co už (pravda, možná zdánlivě) nic vidět nepotřebuje (není to jen o vidírání vlastními požadavky, spíše by to mělo být chápáno jako notičky, co z old-schoolu ještě přivézt, případně i z toho méně undergroundového ne-old schoolu, tedy záběr rozšiřujícího)...je na každém, jak si to kdo přebere.:-)

16.08.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz