BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 6.- 9.srpna 2014 - den třetí

Vždy když se josefovský metalový svátek přehoupne do závěrečného dne (tedy soboty), nejde od rána nevnímat onen nepříliš příjemný pocit blížícího se konce. Letos byla nostalgie alespoň trochu zaplašena skutečností, že právě sobotní program skýtal nejedno želízko v ohni. Dost možná nejnabušenější program z celého festu tedy přišel až na samotný závěr. Bylo tedy nutné šetřit a prozíravě rozkládat síly. Přeci jen člověku už není dvacet let a taková nepřetržitá řada šesti zajímavých večerních vystoupení (bez jediné pauzy umístěných po sobě) dá vcelku zabrat, nicméně zvládl jsem jí. Jak tedy proběhl závěrečný den?

Krátce po poledni vcházím do areálu, abych občíhnul jak se bude dařit tuzemské kapele INSANIA. Přestože si myslím, že na posledních nahrávkách Brňáci jaksi bigbítovatí, nevidím v tom nejmenší problém, právě naopak. Znajíc přízeň kritické obce k Polymu a jeho kumpánům, čekal jsem rozhodně větší bizár, určitě jsem z jejich hudby neměl pocit něčeho zvláštního a neidentifikovatelného. Snad jen texty uvnitř zde prezentovaných novějších skladeb, které se díky své zjednodušené instrumentální složce pokoušely o nájezd na hit, působily trochu rušivě. Ne každý se totiž dokáže naladit na úvahy o tom, že někdo první někomu druhému něco poskytuje a ten druhý mu to vrací jiným poskytováním, takže všichni všem něco poskytují a vzájemně se serou. V rámci české scény je INSANIA posledních let vcelku bezproblémově poslouchatelnou rockovou kapelou, jejíž fanouškem se tedy prozatím v úmyslu stát nemám a sice hlavně z toho důvodu, že mne, na rozdíl třeba od nových MASTER´S HAMMER nebo VANESSA, jejich texty nepřijdou zas tak zajímavé, ale to je můj zběžný názor pro teď a nyní, až si v klidu poslechnu nějaká další alba, může být vše jinak.

Finové z IMPALED NAZARENE přišli na řadu poté, co jsem nějaké dvě hodinky věnoval poobědové siestě. Nedávno se mi líbil vcelku čtivý rozhovor s Mikou Luttinenem, kde se neváhal podělit o své názory na problematiku nejrůznějších blízkovýchodních etnik, se kterými měl kdy tu čest. Na pódiu na mne působil dojmem vyžilého pokérovaného divno-drsno-čundr-týpka, pro kterého je sakra důležitý, že má svojí hlavu, což vlastně nebylo překvapením. Jejich hudba je naprosto primitivní blackový bigbíto-brajgl, který je srovnatelný s nějakým začátečnickým punkem a on sám na mne z pódia působil jako nesympatickej blbec. Tečka.

Co víc chcete vědět o AUGUST BURNS RED, když vám rovnou řeknu, že jde o vcelku mladou metalcoreovou kapelu? Přejděme tedy k očekávanějším věcem. Je to neuvěřitelné, ale poprvé v životě jsem to odpoledne viděl koncert SODOM, tedy koncert jedné z naprosto zásadních metalových kapel mojí generace. A germánští bombeři v Josefově určitě nezklamali. I fanoušci Angelripperově kapele opláceli nemalou podporou a přišli si zapařit v hojném počtu, takže se brzy celá jejich série změnila na povedenou oslavu osmdesátkového thrash metalu. Vrchol jejich vystoupení pro mne představovala dvojice skladeb „Agent Orange“ a „The Saw Is The Law“. Logicky tedy převažovaly songy staršího data, ovšem poslední album bylo rovněž připomenuto zdařilou skladbou „Stigmatized“.

Koncert švédských drsoňů a melodiků SOILWORK určitě postrádal kouzlo jejich předešlého (dva roky starého) vystoupení na tom samém místě a pódiu. Rozhodně ne špatný, ale vcelku letmý a rutinní průřez jejich dnes již vcelku rozsáhlým portfoliem. Björn Strid je sice výtečný zpěvák, ale tentokrát se mu nepodařilo utáhnout svou kapelu pilných pomocných dělníků pro svou jízdu na vítězné vlně. Koncert to byl tedy dobrý, i když vcelku sterilní, nepřekvapivý a zatížený na novější tvorbu.

Jako vždy při této příležitosti u mne nastala další ze snah oblíbit si hudbu newyorských hardcoreových stálic ze SICK OF IT ALL, kteří na živo platí za jednu z vůbec nejlepších a nejčastěji koncertujících kapel. Ovšem ani tentokrát mi nebylo dáno vnímat jejich hudbu jako něco, co se mi nutně zalíbí a chytne mne za srdíčko. Nemám zkrátka hardcore v krvi a nikdy tomu nebylo jinak. Zkrátka nejsem od přírody na podobné věci stavěný. Potřebuji totiž slyšet hrdinské kvílení kytar, jenž rozněcují posluchačovu představivost a dokáží rozproudit krev v žilách, nikoliv nějaké hopsací nabasované nemelodické štěky, které se nepředvídatelně do obrátek rozebíhají a záhy zastavují.

Poté přišla velká chvíle tuzemské deathmetalové jedničky KRABATHOR. Ne sice v tom smyslu, že by jejich set byl nějak neobvykle výtečný, ale díky tomu, že šlo (jak jistě každý věděl) o comeback po deseti letech. Poté co jsem si přečetl pár reportů na jejich show, nedokázal jsem se ubránit automatickému kroucení hlavou. Jak může někdo, komu bylo v době jejich debutu asi tak deset nebo dvanáct let, psát o zatlačených slzičkách a záhy celou kapelu strhat za instrumentální nepřesnosti? Osobně se mám za posluchače, který s KRABATHOREM odžil ten jeden rok do vydání jejich debutu „…Only Our Death Is Welcome“ (vůbec první deathmetalová nahrávka vydaná oficiálně na území Československa v roce 1992) a jeden rok po jeho vydání včetně návštěvy jejich koncertu (turné s JUDGEMENT DAY v roce 1993). Další nahrávky (počínaje „Cool Mortification“) už jsem příliš nesledoval, protože mi bylo jasné, že se sice kapela bude technicky zlepšovat, což rovněž nastalo, ale podle hesla, které Bruno pravil i v průběhu josefovského setu - „zůstaňte ortodoxní“, už ne stylově vyvíjet. S jejich comebackovým vystoupením jsem zde absolutně žádný problém neměl, protože jsem si ho přišel užít, nikoliv hledat detaily a nepřesnosti. Dle mého prostě solidní deathmetalový set, při kterém jsem kapele přál úspěch. Na OBITUARY ani omylem neměli, ale lepší než TERRORIZER byli zcela jasně.

Notně podroušený Phil Anselmo opanoval pódium jen co se setmělo, aby jeho DOWN předvedli jeden z nejneprostupnějších bahenních setů plných jižanského zmaru a zoufalství. Kapela se vyloženě vyžívala ve svém podlazeném zvuku a vzývala všechny sabatovské démony, co tou dobou pravděpodobně poletovaly všude kolem areálu, aby jejich šéf s flaškou vína v ruce mezi songy promlouval o všem, co mu zrovna přišlo na mysl a co mu jeho alkoholem zatížená hlava povolila. Své kouzlo to rozhodně mělo a tloustnoucímu Anselmovi nelze upřít opravdovost a autenticitu, kterých si osobně hodně cením (lepší než kdyby před nás nastoupil nějaký koncentrovaný píčus/robotron), stejně jako faktu, že se konečně někdo předvedl v plné nahotě jako člověk z masa a kostí. Dvouminutové proslovy mezi songy, jejichž věty často začínaly souslovím - hey man - se silným jižanským akcentem a ozdobených sprškou sprostých slov, si rád vyslechl kdejaký rozkročený chlapák pod pódiem. Tak si ještě přihni Phile a vyprávěj nám, co všechno si zažil. Sláva, na Brutal Assaultu jsme měli po čase co dělat s nefalšovanou rockovou hvězdou milující/nenávidějící svůj úděl. Dost zajímavý zážitek, jen škoda, že mne jeho skladby od DOWN prostě vcelku nebaví.

Norští SATYRICON nejenom že se stali jednoznačným vrcholem sobotního večera, ale dost pravděpodobně spolu se SLAYER a OBITUARY i nejlepší kapelou celého letošního ročníku. Na jejich programu zpětně nenalézám jediné chybičky a to jsem je měl možnost vidět již pětkrát. Skvělý Satyr opět dirigoval suverénní koncert Norů, doprovázen pěti spoluhráči včetně svého věčného kumpána Frosta, program rozdělený mezi novější šlehy („Nekrohaven“, „Our World, It Rumbles Tonight“, „Tro Og Kraft“  a „The Intinity Of Time And Space“ ) a starší jistoty (např. „Now Diabolical“, „Nocturnal Flame“, „Mother North“ nebo „K.I.N.G.“) a zvuk jako křišťál. Výtečné nasazení kapely po celých sedmdesát minut a obrovská odezva široké fanouškovské základny, nešlo si tedy představit lepší vystoupení, zvlášť ne v útrobách vojenské pevnosti z 18.století, která celé jejich performaci dodávala na ještě lepší atmosféře, stejně jako měsíc v úplňku bělající se zde nad hradbami.

CONVERGE samozřejmě vynechávám, abych v sobě nalezl alespoň trochu sil na vystoupení britských MY DYING BRIDE, na které jsem byl vcelku zvědav. Myslím, že i v případě této doom metalové stálice šlo o velmi solidní výkon, jenže už jsem byl díky nekonečnému stání tak vyšťaven, že jsem to nakonec po nějaké půlhodince vzdal a navždy ukončil svou letošní misi v prostoru areálu. Stejně jako tomu bylo loňský rok, i letos jsem odcházel nadmíru spokojen. Takže zase za rok.

Highlights dne: SODOM, SATYRICON.

15.08.2014	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz