BRUTUS - Unison Life
Je mě jasné, že většina lidí v naší zemi si pod jménem BRUTUS vybaví něco zcela jiného, než představuje hudba tohoto sympatického belgického tria, které na své třetí a dosud poslední řadové desce doslova vyučuje, jak může být rock prostý, funkční a přesto nesmírně atraktivní. Stačí k tomu pouze kytarista, basák a zpívající bubenice s nádherným tklivým hlasem, který dokáže songy mimořádně povýšit a to do sféry duchovního zážitku, a pak navrch samozřejmě spousta nápadů.
Když se právě trojice Vlámů z města Leuven - jmenovitě Stefanie Mannaerts, Stijn Vanhoegaerden a Peter Mulders - v roce 2013 rozhodla pojmenovat svůj post-rockový band dle starověkého římského cognomenu, měli už spolu za sebou nějakou tu muzikantskou zkušenost. Ať se to týkalo hardcore kapely STARFUCKERS, či tributu připomínajícího odkaz legend z REFUSED, nešlo v ani jednom případě o bůhvíjak ambiciózní štace. To podstatné se začalo dít až pod současným názvem. BRUTUS samozřejmě vycházejí z nezávislého prostředí a mají velmi blízko k post-hardcoreovým a alternativně rockovým komunitám, nicméně ve vztahu k jejich vlastní tvorbě to prakticky není vůbec podstatné, své songy předávají s nadhledem a bez ideově svazujících bariér. Podstatná je pro ně lehkost bytí a hraní.
Mám pocit, že se z BRUTUS může ve velmi krátké době stát opravdu velká záležitost evropské rockové scény. Podstatné je, že trojice postupuje necelou dekádu klubovým terénem poctivě, po krůčcích a nabaluje k sobě další a další fans. Pravidelným koncertováním, odehrávajícím se po obou březích Atlantiku, i posluchačsky vstřícným stylovým vývojem, se kapela dostává pod kůži stále novým posluchačům. Po deskách „Burst“ (2017) a „Nest“ (2019) přišla koncem října loňského roku na řadu trojka „Unison Life“ a ta rozhodně nezklamala. Nejvýsadnější složkou zvuku BRUTUS je samozřejmě průzračný hlas Stefanie Mannaerts, opětovně potvrzující pravidlo, že především zpěvák utváří hlavní schopnosti každé kapely. Před dotyčnou hudebnicí je třeba smeknout, neboť ona není jen nějakou zpívající bubenicí, která se chopila náročného úkolu z důvodu nenalezení toho pravého frontmana, ale je skutečně vynikající zpěvačkou.
Podstatný je v tvorbě BRUTUS především prožitek, který dodává vesměs melodicky střiženým skladbám specifickou příchuť odevzdání. Odstíny melancholie probleskují skrz tklivý pěvecký naturel hlavní aktérky, kterou zde skvěle doplňují kytary obou spoluhráčů. Ty mnohdy vycházejí z odkazu dávných osmdesátkových kytarovek (nebojím se říct, že Stijn musí v některých chvílích svým zvonivým kytarovým zvukem leckomu připomenout The Edge z dob prvních alb irských U2), ale zároveň jim náleží kontext postupů příznačných pro všechny post-styly. Fakt, že BRUTUS pochází z post-rockového, post-hardcoreového či dokonce možná i post-metalového prostředí, nebo že se v souvislosti s jejich písněmi může zmiňovat i škatulka shoegaze, není vůbec podstatná, protože to co si z poslechu alba odnesete, je především dojem z hudby kapely BRUTUS, ne stylová příslušnost k nějakému okruhu jiných kapel. Tohle, myslím si, je velká výhra.
Přes veškerou přímočarost nelze jejich post-rockový výraz nazvat striktně atmosférickým. Když svižný song „Brave“ rozproudí dominantně metalová a náležitě heroická vyhrávka, má kapela potenciál rozdat si to s celým světem, zatímco následná skladba „Victoria“ či zpěvná „Liar“ nabídnou subtilnější verze chytlavosti a v kontextu tvorby BRUTUS náleží tak spíše ke garážovému pojetí. Kapele se daří do svých skladeb, i s minimem vyjadřovacích prostředků, dostávat velkou dávku emocí a to ať už máme co do činění se songy melancholičtějšími jako „What Have We Done“, nebo si užíváme rozmáchlost takových věcí jako „Desert Rain“. Ono by šlo v podstatě vždy o přímočarý post-rock, či alternativu, kterou by šlo zaměnit z celou řadou stylově podobných skupin, jenže právě již výše zmíněný, neobyčejně emotivní hlas Stefanie výsledek povyšuje. Nečekejte tedy nic progresivního, ale svébytný feeling přímočaré kapely, které jde především o písničky a o jejich duchovní náplň.
05.01.2023 | Diskuse (21) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
Pekárek | 02.04.2023 12:16 |
Mám to podobné, nejposlouchanější. Čekal jsem, že se oposlouchají, zatím se tak nestalo. |
afro | 02.04.2023 10:26 |
Nakonec jsem tuhle desku z těch z roku 2022 točil snad nejvíc 10/10 a koncert v Kasárnách Karlín skvělej. |
afro | 08.01.2023 16:56 |
trey: Já bych pro jistotu zformátoval disk. Vono to tam furt někde je... |
trey | 07.01.2023 17:31 |
stáhnuta - poslechnuto - smazáno = nuda šeď sračka |
River | 06.01.2023 21:01 |
Victoria skvělý song.. |
Mirogarm | 06.01.2023 10:28 |
Ja som si este pri speve obcas spomenul na irske devy Sinead a Dolores, a hudobne mi obcas naskocili Frontier(s) - There will be no miracles here. Kazdopadne sa to vyborne pocuva, vdaka za tip. |
Tomáš | 06.01.2023 10:04 |
a ještě jsem rychle mrknul nějaké live videa na YT a teda klobouk dolů, holka je i moc slušný bubeník |
Tomáš | 06.01.2023 09:43 |
Tak na první dobrou je to slušné, zvuk fajn, vokál hodně emotivní, má to spád a jiskru |
afro | 06.01.2023 09:04 |
Pekárek: To je švanda, při včerejším večerním poslechu jsem si na Anneke vzpomněl... |
Pekárek | 05.01.2023 21:39 |
Jako, nejde o zásadní počin:-), ale prostě taková prudce poslouchatelná a emočně přesvědčivá věc. |