BUCKCHERRY - Warpaint

40%

„Ahoj, jsem Josh Todd a jsem rock´n´rollová stár. Za dva roky mi bude padesát a na těle nemám ani gram tuku, ale naopak spousty super kérek. Koukni. Tetování miluju, dostává mě do pohody. Když jdu po Sunset Boulevard v Los Angeles, všichni ví, že jsem rock´n´rollová stár. Moje kapela BUCKCHERRY je tu pojem, kdysi jsme dokonce doprovázeli KISS na jejich celosvětovém Psycho Circus turné. Později jsme také podpořili MÖTLEY CRÜE a jiný další super kapelky, jako třeba PAPA ROACH, zúčastněný velkýho podniku CRÜEFEST. To byly velký časy. Několikrát jsme se dokonce dostali do Evropy. Na Ameriku to ale nemělo. USA totiž miluju, lidi se tu víc smějou, nic neřeší, víc si užívaj okamžik tady a teď, chápete? Zpětně musím říct, že v téhle kapele se nic neděje bez mého souhlasu, už jsem zde totiž posledním z původních členů. Původní rytmickou sekci jsme vyházeli už v roce 2002, po naší druhý desce „Time Bomb“. Mám pocit, že to tenkrát bylo nutný, i když hodně lidí říká, že to byla naše poslední dobrá nahrávka. Můj parťák, kytarista Keith Nelson, to zabalil již před třemi roky. Jako hlavní skladatel měl určitou důležitost, ale to bylo jenom na oko, protože jak vám říkám, o všem tady rozhoduju já. Nyní je to jenom na mě, koukněte, mám tady nový týpky, kteří taky umí hrát rock´n ´roll a máme fungl novou desku „Warpaint“, se kterou znovu dobudeme svět, já a moje kapela BUCKCHERRY, West Hollywood, Kalifornie, tak co na ní říkáte?“

„NEBAVÍŠ MĚ, HUBEŇOURE! Nikdy jsi mi nepřišel jako dobrej zpěvák. Po pravdě, tvůj uhýkanej hlásek jako konipásek mě vždycky dost sral. A s těma svýma pódiovýma tanečkama do půl těla by ses taky mohl už mírnit, kdo má náladu se dívat na pokérovanýho skoro padesátiletýho chlapa, jehož kapelu si v minulosti pletli, díky tattoo image plné motýlků a barevných obrázků, s rap-metalovými romantiky CRAZY TOWN? Vaše první dvě desky „Buckcherry“ (1998) a „Time Bomb“ (2001) docela ušly, zpětně bych je viděl tak na lepších a horších 70%, ale pak jste kapelu poslali úplně do kopru, co další nahrávka, to podprůměrná záležitost. Neuměli jste se vyprofilovat v cosi originálnějšího. Jestli tohle znovuzrození znamená nynější zařazení předělávky skladby od NINE INCH NAILS do seznamu nových písniček, tak ti rovnou říkám, že je to fakt málo. Novinka je důkazem největšího zmaru. Deset přiblblých pseudo-rock´n´rollových vypalovaček v neměnném schématu, sloka, rádoby nosnej refrén, uvolněná super náladička, „koukněte na moje kérky“, taneček, „thank you everybody, send me your money“. Největší výsměch jsou ty dvě balady, to ti říkám rovnou, tyhle pomaláče mohl hrát z fleku na španělku Dylan z Beverly Hills 90210, kdyby se toho byl býval dožil. Koho proboha napadlo nazvat pomalou kýčovitou písničku znějící jak z rodinného seriálu „Radio Song“? Vždyť je to neštěstí! Celá deska na mě působí dojmem, jakože si myslíte, že jste prostě dobrý, ale prostě už dávno nejste. Vůbec nic se tu neděje, doba se hnula, koukněte na kluky z BRING ME THE HORIZON a jejich tekkno avalanches, to je sice univerzální cool bezkrevá kaše pro mladý, ale aspoň tam jsou taky docela dobrý songy, co souzní s rokem 2020. U vás jeden tříminutovej rockovej song střídá další a do toho ještě ke všemu ten tvůj uhýkanej konipásčí hlásek. Nemám tě rád, chlape, to ti povídám, nemám tě rád.“

21.03.2019	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz