BUDGIE - In For The Kill

80%

Když upustíme od klasického heavy metalového vzorce, kterým mám na mysli obecné vnímání tohoto odvětví, jež se stalo oproti hard rocku výrazně tvrdším hudebním stylem, definovaným na počátku osmdesátých let kapelami jako IRON MAIDEN, DEF LEPPARD, SAXON, DIAMOND HEAD a chvíli před nimi už JUDAS PRIEST, při pozornějším pohledu do minulosti můžeme nalézt jeho první stopy u kapel jako jsou BLACK SABBATH, ATOMIC ROOSTER a právě BUDGIE. Posledně jmenovaní sice v obecném měřítku s BLACK SABBATH v hutnosti projevu a temnotě výrazu soutěžit nemohou, avšak kdysi patřil jejich projev k tomu nejdrsnějšímu, co mohl v právě začínajících sedmdesátých letech posluchač dostat.

Jejich svrchovaně originální sound sázející právě na syrovou upřímnost, rock bez okras, energii, drajv i neskutečné nasazení, hráči kombinovali s dokonale opačnými prvky, které na povrchu dozrávaly v nádherných akustických zákoutích pomalých skladeb, podpírajíce se o pečlivě budovanou atmosféru. To všechno zasadili do instrumentálně sofistikované formy, která jim dala možnost nahrávat jeden výborný album za druhým. Mnoho z nich se stalo nesmrtelnými a dodnes vyhledávanými. Ne náhodou je jejich místo právě na spojnici DEEP PURPLE a LED ZEPPELIN. Tedy v okruhu kapel hrajících tvrďácký rock pro dospěláky. Mladší generaci proklestili cestu k BUDGIE právě výše zmiňované soubory, které svým renomé trojici z Walesu sice zastínili, avšak z rockové mapy rozhodně nevymazali. Snad každý, kdo začíná do takové hudby pronikat a mezi prvními adepty své fonotéky volí Gillanovu, či Plantovu partu, časem prosákne i k BUDGIE.

Teď si tedy povíme i něco málo k její historii. Kapela pochází z Waleského Cardiffu a její založení se datuje k letopočtu 1968. Hrávala v obsazení jako trio a nejspecifičtějším prvkem jejich projevu se stal vysoký hlas basáka Burke Shelleyho. Ten společně s kytaristou Tony Bourgem a bubeníkem Rayem Phillipsem začal psát první kapitolu BUDGIE. Á propos, víte co znamená tento pojem? V překladu je to andulka, která pak v různých motivech také zdobí naprostou většinu jejich desek. V této sestavě vznikly první tři desky „Budgie“, „Squawk“ a „Never Turn Your Back On A Friend“. Na dalších už přicházely změny na postech bubeníka i kytaristy. Ne však extrémně často, každý vydržel několik nahrávacích sezón. Jediným kdo hrdě držel zástavu, byl vždy Burke Shelley. Kapela s jeho osobou v čele jela studiově bez přestání až do roku 1982 a poté ještě chvíli i koncertně. Po rozpadu mezi roky 1988-1995, respektive 1996-99, se dala znovu dohromady a léta páně 2006 vydala comebackovou desku „You´re All Living In Cuckooland“, kterou doprovázelo i koncertní tour. Ta zůstává do dnešních dnů posledním studiovým zápisem BUDGIE.

Tvorba kapely: na svůj ještě ne tolik dotažený debut z jednasedmdesátého, navazují BUDGIE hned za rok další již „hotovou“ kolekcí „Squawk“ a své vítězné tažení dokončují zcela vyprofilovanou a zásadní nahrávkou „Never Turn Your Back On A Friend“, která přichází na pulty prodejen v létě roku 1973. Čtvrtá deska, které se chci dnes věnovat především, nese název „In For The Kill“ a zároveň ji můžeme zahrnout mezi ta nejtvrdší alba kapely, která v sobě definují to, čemu se za pár let začalo říkat metal. Muzika těchto Ostrovanů byla tvrdá, nabroušená, syrová, rychlá, dynamická, vzpupná, okázalá....no prostě obsahovala všechno, co jednou bude kovový žánr charakterizovat. 

Placka „In For The Kill“ je jedním z pětice vrcholných děl tohoto ansámblu a zároveň jak jsem už uvedl, jejich vůbec „nejdrsnějším“ dílem. Je jedno jak tomu bude kdo říkat, jestli rock, či metal. Hlavně je to hudba. Hudba i přes svou tvrdost krásná, přívětivá, vždy melodická, přístupná a rovněž zajímavá. BUDGIE neopakovali donekonečna, tak jako mnohé pozdější metalové kapely své riffy a vyhrávky, až z nich občas rozbolela hlava. Pro ně byla důležitá pestrost témat. Skladatelská invence byla vždy velkou zbraní této party, která si vedle sebe mohla dovolit dát nasupeně ostrý opener „In For The Kill“, středně rozvolněný dupák „Crash Course In Brain Surgery“, něžnou baladici „Wondering What Everyone Knows“, definici celého, již brzy se rodícího stylu – skladbu „Zoom Club“ - orgastický vrchol desky (slyšte ty mohutné a dunící bicí a nejostřejší kytary světa:-), rock´n´roll „Running From My Soul“, nebo okázalou hymnu „Living On Your Own“. Co skladba, to rozmanitý a zaznamenání hodný kousek z pestrobarevné skládanky „In For The Kill“. Osobně ji tudíž označuji za naprosto příkladnou a stylotvornou. Pokud bych měl pak nějakému novici, dosud s hudbou této kapely blíže neseznámenému, nabídnout některou z jejich desek, tahle by v onom výběru jistě figurovala na předních pozicích.

Po tomto albu přichází na svět deska „Bandolier“, na níž je patrné určité zjemňování výsledného soundu a příklon k razantnější melodice. Osobně tuto cestu nehodnotím jako nikterak „závadnou“, nebo snad směřující k popření vlastních názorů a ideí. Ba naopak. Pestřejším výrazem, bohatšími aranžmá, libozvučnějším zvukem proudícím v klikatějších hudebních meandrech, kluci výrazně oživují svou hudbu i na dalších nahrávkách, které jsou posluchači s bdělou myslí stále vítány s otevřenou náručí.

29.06.2020	Diskuse (38)	Horyna marekdt@seznam.cz