BULLET FOR MY VALENTINE - Bullet For My Valentine
Úspěšné tažení britských BULLET FOR MY VALENTINE metalovými charts patří bezesporu více než deset let vzdálené minulosti, neboť tahle úderná jednotka z Walesu opravdu dokázala na svých prvních albech umně skloubit chytlavost přímočarých rockových hymen s drásavostí tehdy módního metalcore. Čtveřice vedená charismatickým lídrem Mattem Tuckem se však ani v současnosti nevzdává a se střídavými úspěchy funguje od onoho období souvisle dál.
Nyní realizovaná bezejmenná řadovka „Bullet For My Valentine“ je jejich sedmým řadovým počinem. Asi bych se před patnácti lety nenadál, že právě tahle kapela to někdy dotáhne k desce s tímto pořadovým číslem. Co je však důležité, právě novinka patří k tomu nejlepšímu, co jsem od této kapely kdy slyšel. Po pravdě, většina metalových děcek poslechově vyrůstajících v nultých letech už dávno nad jménem těchto Ostrovanů mává rukou, ale když tak aktuální počin poslouchám, určitě nemám pocit, že by se BULLET FOR MY VALENTINE postupem těch let nějak zhoršili. Asi to bude tím, že v časech jejich prvních trendových alb a žebříčkových úspěchů jsem Bullety moc nežral a bral je prostě jako další uřvanou partičku, která na sebe umí emocionálně poutat pozornost a vše pojí s obstojnou chytlavostí, kterou v sobě alba jako debut „The Poison“, dvojka „Scream Aim Fire“ nebo třetí řadovka „Fever“ prostě měla.
K něčemu se vám teď přiznám. Nikdy mě nebude úplně jasné, proč se stále více vyzdvihování Amíci TRIVIUM v současnosti míjí s oním odtažitějším přístupem fans k současné Tuckově družině, když obě kapely prakticky vyvěrají z podobných hájemství a schémat. Prohodit u nich křik obou frontmanů, vlastně by si nikdo ničeho ani nevšiml. Jo jasně, nebudu si hrát programově na blbce, všem je zřejmé, že TRIVIUM se vydávají cestou větší instrumentální nahuštěnosti, kdežto BULLET FOR MY VALENTINE sází na odlehčenější skladby s drásavými refrény a bytelným groovem. Obě party však po stránce vokálu zní stále jako stovka dalších screamo-metal kapelek pro fousaté, pokérované, mileniální požírače hamburgerů, kterým dokonce není blbý nasadit si kšiltovku a pod slovem metal si představují třeba už jenom ten detail, když si navlečou tričko s logem nějaké světoznámé kovové kapely.
Můj pohled na věc je ten, že ani první alba BULLET FOR MY VALENTINE nejsou zkrátka nic moc. Za vrcholnou desku u nich považuji až tu pátou „Venom“ z roku 2015, která na mne dělala dojem větší skladatelské vyzrálosti a působila ve srovnání s vyloženě slabou albovou čtyřkou „Temper Temper“ jako maják plný hymen, kde se mísily vlivy heavy metalu s metalcorem, groove metalem a nu-metalovou zpěvností. A přestože si nemyslím, že bychom se s novinkou dočkali od kapely něčeho mimořádného či zásadně nového, stále víc se utvrzuju v názoru, že jde po šesti letech od „Venom“ o počin, který má svým nábojem nejblíže právě k této desce.
BULLET FOR MY VALENTINE už mají svůj styl dávno vypilovaný a s potřebným odhodláním nakládají aktuální porci skladeb, která má šanci se leckomu líbit. Je jedno, zdali zde zmíním dravou jedovku „Knives“, rozmáchlejší song „My Reverie“ nebo dám přednost zpěvnějším kusům jako „Can´t Escape The Waves“, „Bastards“ či „No Happy Ever After“, ale letošní sbírka dle mého patří k nejlepším v diskografii BULLET FOR MY VALENTINE, a to navzdory jejich mnohem menším žebříčkovým úspěchům než na sklonku nultých let.
| 08.12.2021 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
