BULLET FOR MY VALENTINE - Venom

80%

Asi se budeme vzájemně správně chápat, když si na úvod řekneme, že waleští BULLET FOR MY VALENTINE se do teď jevili spíše jako módní kapela, jenž má v současnosti dle mnohých své nejlepší roky už za sebou. Módní metalová kapela, která dosud nevydala žádné vyloženě mimořádné či geniální album, ale jen alba dobrá, je od svých začátků soustředěna okolo (pro někoho) frontmana Matthewa Tucka. Jejich posluchačsky vstřícný a v rámci možností chytlavý metal či spíše metalcore před  pěti a více lety patřil k atraktivnímu zboží na poli britské mainstreamové metalové produkce. Nejpozději s třetí deskou „Fever“ však začal zájem o kapelu tak trochu klesat. Jenže s novinkou „Venom“ nastává situace, kterou vlastně málokdo čekal, nový materiál produkovaný expertem z nejpovolanějších Colinem Richardsonem je navzdory trochu upadajícímu zájmu o BULLET FOR MY VALENTINE naprosto výborný. Schválně si zkuste vzpomenout, kolik znáte v minulosti populárních metalových kapel, které byly celé roky považované za odepsané a ony těmto věcem navzdory, v době kdy pomalu vyklízely pozice, přišly se svou nejlepší deskou, nebo pokud nebudeme přehánět, tak jednou ze svých vůbec nejlepších desek? Přesně to je případ novinky BULLET FOR MY VALENTINE, kteří šlapou na pedál a drtí jej o podlahu nadupaného vozidla.

Co zaujme především je nespoutaná divokost a tvrdost některých nových skladeb, vždyť podobně nabušený úvod, jako zde představuje skladbová trojice vypalovaček: duo rychlých výpadů „No Way Out“, „Army Of Noise“ a jedna dokonale utrápená hitovka - „Worthless“, snad nikdy ve své historii neměli. Pokračuje se na vlně navyšování potenciálu chytlavosti, takže o středu nahrávky můžeme brzy mluvit jako o nejvíce hitovém. Zde zaujme jak vyzývavá „You Want A Battle (Here Is A War)“, která kombinuje rychlá tempa s kontrastujícím bohorovným refrénem, který je odzpíván mnohohlasým sborem. Kapela nepolevuje a drtivá jízda „Broken“ přináší další trumfy. Matt Tuck je ve svém živlu a to v každé ze svých hlasových poloh. Zvládá jak melodické, tak ukřičené hlasové rejstříky. Pozvolný titulní song je dalším velkým adeptem na hit a kloní se spíše k jemnějším pólům tvorby této kapely. „The Harder Than Heart (The Harder It Breaks)“ rovněž znamenitě kombinuje typickou uštěkanost oněch stovek metalcoreových kapel s neotřelou chytlavostí, i díky tomu považuji BULLET FOR MY VALENTINE za smysluplnější kapelu, než všechny ty agresivní (většinou americké) soubory, držící se skoro patnáct let zatvrzele svých kořenů, reprezentující nějaké prapodivné hodnoty klubové metalcoreové scény, což od těch kapel chápu (vzhledem k tomu jak jsou si vzájemně děsně podobné) jako alibismus, užitečný leda tak během neschopnosti se skladatelsky jakkoliv posunout. Tahle kapela je opravdu jinde a já jí za její otevřenost vlastně i docela fandím. I další skladby jako „Skin“ nebo „Pariah“ totiž nabízejí skvělé momenty plné dravosti, melodií, nadupané rytmiky, ale zejména skvělých kytarových motivů, vyhrávek a sól, která dnes již tradičně patří k hudbě BULLET FOR MY VALENTINE, ke kapele,  o které si řada lidí myslela, že už tak nějak končí, ale ona teprve (jak se zdá) začíná. Pro mne je tohle jedna z vůbec nejlepších nahrávek vstřícnější části metalcoru a víte proč? Protože má na rozdíl od většiny ostatních velkou šanci zaujmout i příznivce staré metalové školy, natolik jsou zdejší songy kytarově propracované, energické, uvěřitelné a melodicky zajímavé.

25.09.2015	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz