BUMBLEFOOT - Little Brother Is Watching

70%

Ron „Bumblefoot“ Thal je svérázný člověk. Má jedinečný rukopis a navíc patří ke kytaristům, u kterých váháte, zda vlastní lidské nebo robotické prsty. Svým zpěvem umí písně uchopit pokaždé jiným způsobem, a má tak za sebou zajímavou sólovou kariéru, kterou budou lidé buď milovat, nebo nenávidět. Navíc si jeho talentu všiml i Axl Rose, a tak se mohl podílet na kontroverzním zářezu „Chinese Democracy“. Po vyčerpávajícím turné s GUNS N‘ ROSES ale nastal pro něho čas, vrátit se zpět k sólové kariéře. Tedy on ani tak nenastal, jako spíš nebylo k zbytí. Dokážu si totiž představit, co by pro tak pilného člověka znamenala další únavná a zdlouhavá spolupráce na dalším „comebacku“.

Jeho osmé studiové album pokračuje přesně tam, kde BUMBLEFOOT v roce 2008 zahájil dlouhý půst deskou „Abnormal“. Nutno podotknout, že první dvě nahrávky vydal pod svým jménem a od roku 1998 se prezentuje jen pod pseudonymem. V roce 2011 vydal sice pár singlů, z nichž bych vytáhl zejména song „Cat Fight“ (s hostujícím Markem Tornillem), ale jinak to bylo hašení žízně kapátkem. Novinka tedy pokračuje v rockovém ražení, které bylo možné slyšet na žánrově shodných deskách „Normal“ a „Abnormal“. Což je vlastně moc dobře, protože není ze startu lepšího materiálu, který by dal možnost objevovat um kytarového robota a neutápět se v progresivním kvílení.

Bohužel mi ale připadne, že novince chybí ta svéráznost, se kterou jsem uváděl recenzi. Najdete zde jen velmi málo písní, které Rona charakterizují do morku kostí a celé mi to přijde po tolika letech jako poloviční práce. Písně jako úvodní „Clots“ a singlová „Little Brother is Watching“ splňují sice pozice vynikajícího úvodu, nikterak však originálního s ohledem na celou kariéru, ale zábavného a šťavnatého. S třetí položkou „Argentina“, která byla mimochodem určena pro další album „Gánů“ se celý střed alba jaksi rozpadá. Písně jako celek jsou spíše průměrné a člověk se probudí až při nějaké vyhrávce nebo sólíčku. Třeba „Livin´In Dream“ zní jako zbytkový materiál z výše zmíněného „normálního“ období, až na sólo/vyhrávku uprostřed, která je famózní. Velmi zajímavá začíná být až druhá polovina, kterou zahajuje song „Higher“ s náladou vznášející se nad několika žánry. Zdaleka nejlepší kousek přichází s „Women Rule The World“, což je typický BUMBLEFOOT dle mého gusta. Tady se láme chleba, protože komu se bude líbit tento song, užije si celou diskografii.

„Eternity“ je záchvěvem minulosti do striktně funkových věciček a velmi krásně zde můžete slyšet výstavbu písně, která pojí kytaru a zpěv v jeden monolit. Ron rozhodně není špatný zpěvák, ale je slyšet, že si skládá pro sebe a jeho přechody od recitování k operním áriím jsem měl vždy rád. Konec desky uzavírá svižná „Never Again“ připomínající svým kytarovým nasazením rockové grupy ze sedmdesátých let. Nová deska tak zůstává zklamáním v rámci diskografie, ale obecně je to velmi dobré rockové album, které sice nemůže konkurovat mainstreamovým bandám, ale pokud někdo hledá určitou diverzitu, dostane se mu jí zde do sytosti. Pro nového posluchače bych sice doporučil jiné kousky, ale „Malý bratr“ má stále své kvality, které stojí za poslech.

15.03.2015	Diskuse (0)	Kropis kropacekmichal@gmail.com