BURNING RAIN - Face The Music

70%

Bývalý kytarista od WHITESNAKE a DIO Doug Aldrich je nadále velmi aktivním hudebníkem na mnoha frontách. Kromě svého současného působení u velmi aktivních THE DEAD DAISIES se totiž věnuje i kapele, se kterou před dvaceti lety vešel do hardrockové první ligy. Američtí BURNING RAIN, po pravdě, fungují tak nějak občasně, ale to nic nemění na faktu, že se letos zásluhou italské stáje Frontiers Records dočkali svého čtvrtého řadového alba. Přičemž první dvě desky vyšly zhruba na přelomu milénia a třetí během jejich ročního comebacku v roce 2013. Zpěvákem je zde po celou dobu Keith St.John, týpek s vizáží připomínající mladého Roberta Planta, na rozdíl od legendárního fénixe se však  pohybuje v nižších hlasových polohách podpořených živelností. Na čtveřici BURNING RAIN pak doplňuje Blas Elias u bicích, který je mnohým znám ze sestavy hair-metalových SLAUGHTER, a pak ještě baskytarista Keith Lang. V druhé polovině loňského roku se rytmická dvojice připojila k dvěma výše zmíněným původním členům BURNING RAIN, aby dali vzniknout novému materiálu natočenému za asistence multi-instrumentalisty a producenta Alessandra DelVecchia.

Předně je třeba říct, že zde opravdu nečekejte nic jiného než melodický hard rock amerického střihu, tedy s jemnou inklinací k blues, ale pořád si zachovávající dravost a refrénový švih. Na „Face The Music“ je poznat ihned, že muzikanti vždy vycházeli přesně z tohoto prostředí a plně si užívají všech pozitiv podobně energické a optimistické hudby, což dokládá mohutný refrén třeba titulní skladby nebo stylová živelnost několika dalších položek vycházejících z blues a boogie základů, nicméně dotažených nad rámec zemitosti. Ústředním prvkem skladeb jsou samozřejmě Aldrichovy kytary a zpěv Keitha St. Johna. Inspiračním zdrojem je pak především tvorba klasických kapel z let sedmdesátých v čele s LED ZEPPELIN nebo AEROSMITH. Opravdu nečekejte žádný metal nebo něco podobně tvrdého a temného. BURNING RAIN jsou kvalitní hardrockovou párty kapelou, která chce předávat pozitivní energii a vyznává klasický rock melodičtějšího provedení, tak jako je obvyklé u kapel americké provenience.

V první polovině desky zaujme kladivounská suita „Larelei“ postavená na táhlém a majestátním rytmu a zeppelinovských riffech, pak je zde svěží boogie „Nasty Hustle“, které svým rychlejším tempem a dravostí dokáže rozčísnout zádumčivou atmosféru předchozí písně. Poté následuje hravá „Midnight Train“ s Aldrichovými kytarovými úlety. Nostalgická bluesovka „Shelter“ je pak trochu o něčem jiném, ale už jenom díky atmosféře vyvolané kytarovou akustikou a sugestivními pěveckými party nakonec patří k nejlepším položkám alba. Bezproblémově a poměrně nápadně vyznívají popěvky „Face The Music“ nebo „Hit And Run“, naopak prostřednictvím „If It´s Love“ dokážu na nahrávce objevovat stále zajímavější chvilky a celkovou pestrost, zde konkrétně propojující hardrockové základy s americkou tradicí. Zlovolně se šinoucí (i když nádherný) song jako by byl soundtrackem k jízdě pustinou severní Arizony v době soumraku a fascinuje mě na něm ta přirozená a zároveň velice sugestivní stavba, která dokáže posluchače dostat do stavu, že se prostě u své právě probíhající činnosti zastaví a jenom poslouchá. Song má skvělý refrén, dramatičnost, atmosféru, je skvěle aranžován, ať už pomocí kytarových vyhrávek nebo hammondů, ale je především tím, čím americký hard rock vždy byl. Parádní záležitost. Závěr alba už je pak trochu obyčejnější, ale to nic nemění na faktu, že BURNING RAIN nahráli kvalitní a podnětnou hardrockovou desku, jakých není v dnešní době dost. Poctivá práce.

23.05.2019	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz