Být hledačem nebo poslouchat to, co člověk dobře zná a co ho baví?
Historie rockové hudby mnohokrát ukázala, že pro nejbližší budoucnost zásadní a přelomové dílo vydá právě ta kapela, o které se prozatím příliš neví, a se kterou se prozatím zas až tak moc nepočítá. Každá doba přináší nějaké nové, dosud neoposlouchané koně, na které se v budoucnu spoléhá, ale většinou to všechno dopadne úplně jinak, a tak kapely jež mají výsadní postavení mezi tzv.objeviteli, většinou zůstávají ohledně ohlasu veřejnosti dlouhodobě za očekáváním.
Osobně mne zvláště v metalové muzice podobný převratný materiál už hodně sezón chybí, byť je dnes na scéně samozvanými objeviteli vyzdvihovaných sebranek celá hromada. Jejich hudba je však pouhým marně vymodleným přáním, iluzí kvality a bývá jmenována do role něčeho, co je jakože super jen kvůli ambicím těch, kteří ze zákulisí umožňují kapele vynikat. Tohle je příklad všech kapel, kteří tu pobudou pár sezón a rychle zmizí v nenávratnu. Kapel jako jsou třeba skandinávští GHOST. Ovšem tito v tom rozhodně nejsou sami.
Chybí mi dnes skutečná velká věc, co by zas dokázala posunout směr vývoje rockové hudby úplně jinam. Přímočará věc, nikoliv něco, co by styl dobře známý a obehraný pouze posunula/ zaházela jakýmsi exhibicionistickým harampádím, složeným z partů, u kterých by bylo tak akorát patrné navýšení technických a hráčských dovedností členů této kapely, oproti těm, co podobný styl hráli před dvaceti lety. Objektivně? Převratné věci v rocku byly, jsou a budou vždycky ty jednoduššího ražení. Za jedny z posledních opravdu velkých věcí, které dokázaly měnit historii metalu a tvrdé hudby obecně, a tudíž vešly ve známost svou originalitou, stejně jako potřebným zápalem, byly kapely typu KORN, SYSTEM OF A DOWN a DEFTONES, jenže to už je patnáct let zpátky. Všechno co přišlo po nich už nemělo zdaleka takový dopad, byť ani novým kapelám nescházela potřebná kvalita a technická vyspělost. Většinou se však u nich nedostávalo originálních nápadů. V první desetiletce tohoto století šlo tak převážně o recyklaci něčeho, co už zde bylo v minulosti v trochu jiné, řekněme po technické stránce méně dotažené, avšak nápaditější podobě (všechny ty kopie, revivaly či reuniony heavy, speed, thrash metalu či hard rocku). Mluvím pochopitelně o metalovém/ rockovém mainstreamu, ten mne totiž zajímá především.
Jasně, snažím se zde na stránkách držet tradic, což je tak
nějak známo. Snažím se psát zejména o albech od těch kapel, které už nějakým
způsobem v minulosti vstoupily do dění a výrazně bodovaly. Nesnažím se být
objevitelem z jednoho prostého důvodu, nemám navíc skoro žádný volný čas, který
bych mohl věnovat poslechu hromady kapel, které dosud neznám. Je to vlastně dvousečná
záležitost, protože je jasné, že se ke mně opravdu dobré nové věci dostanou až
se zpožděním, až si o nich někde přečtu, nebo mi o nich někdo poví.
Je jasné, že právě dlouhodobě prověřeným věcem dnes sice nechybí potřebné kvalitativní vlastnosti, ale na druhou stranu je rovněž pravdou, že dnes jen stěží vyjde kapele dvacet, pětadvacet či dokonce třicet let celosvětově známé a provařené, něco, co by způsobilo hudební revoluci. K něčemu takovému opravdu nedojde.
Otázkou tedy je, zdali mám brát jako klad nebo jako chybu
ten fakt svého přístupu, že jen stěží objevím něco nového, dlouhodobě dobrého a
trvanlivého, a sice už v samotném zárodku? Zvlášť v dnešní době, plné
ohromujícího počtu nové hudby. Člověk podobnou novou věc ani nestačí strávit
a za krátko jenom udiveně zjišťuje, že už tato vlastně ani není aktuální a
vlastně není ani moc dobrá. Co jsem tím vším chtěl říct? Jsem tradicionalista a
chci se věnovat psaní o zavedených značkách, byť obětuji onen povznášející
pocit z toho, že bych náhodou poslouchal o sezónu dříve hudbu nějaké
mladé, dosud neznámé kapely, než jí bude poslouchat široká veřejnost. Každý
zkrátka nemůže dělat všechno.Blbá úvaha co? Holt okurková sezóna.:-)
| 03.11.2013 | Diskuse (17) | Stray |
 |
Bluejamie65 | 30.06.2016 14:23 |
Hm na to se asi nedá pozitivně odpovědět:-) možná snad jen tohle: https://www.kosmas.cz/knihy/133567/...-a-bude-hur-s-fotoprilohou/?gclid=CIqc19fez80CFUE_GwodJvUCZQ | |
Meresz | 30.06.2016 09:11 |
A čo s nami, mládežou čo musela vyrastať v dobe najväčšieho rozkvetu slovenského hip hopu? Vy ste to mali ešte zlaté. | |
Bluejamie65 | 29.06.2016 21:01 |
To Stray + Louža Úplny souhlas! Šťastný konce miluju. Na druhou stranu chápu, že když jsem se s některýmá lidma bavil tímhle způsobem - Jooo, Yeah, ten grgle, fuckt cool, frikulíne, asi jsem leckoho vytáčel... jo a někdy jsem místo frikulíne říkal kuliňáku, jakože jeho koule jsou určitě in.... omlouvá mě snad jen to, že jsem byl vždycky proti přesile a docela jsem riskoval. Bylo to vlastně docela divný až neuvěřitelný rifle a džíska si podržela téměř totožný identifikační a sebeuvědomovací kód jako za totáče... a grotesknost toho všeho se vlastně posílila i tím, že mi kdosi (Luke Lewis?) podstrčil i hudební řešení té věci viz More than a feeling. | |
Stray | 29.06.2016 20:32 |
Me se v Louzovo příběhu hrozně líbí rozuzlení - "no a dnes Maideni přiletí velkým letadlem. :-) To je opravdu Šťastný konec.Po pravdě i já hudebně v letech 1993-96 trpěl. A nikdy jsem si nemyslel, ze se vše v dobré obrátí tak jednoznačným způsobem. Když jsme šli v krivakach s kudrnatyma helmama do rockovyho klubu a koukali na nás skrz prsty, kdo poslouchal hard rock a melodickej metal v roce 1994, byl u frikulinu za curaka. Pamatuju jak jsem probox hrudník nějakými hubenymu debilkovi s bradkou, co vypadal jak Michael Stipe. SEL do hoven, to ti povidam. To bylo mých 19 prožitých v koženým křiváku. | |
Bluejamie65 | 29.06.2016 20:03 |
Louža: na dobu grgle marastu si taky pamatuju, zrovna nedávno jsem se dozvěděl, že některý moji známí se mnou tehdy pravidelně chodili do hospody ne z kamarádství, ale proto, že je víc než televize nebo sex s manželkou bavilo sledovat mě, jak se sekám s nějakými pivem rozkuráženými nevrmajnďáky a jak se postupně spor rozlévá k lidem od dalších a dalších stolů... Ale v tvým případě musím říct totéž co ne dávno při diskusi nad filmem The Veil(s J. Alba), který je srovnáván s jednou hororovou pseudoklasikou: "Kdybych kdysi věděl, že někdo navzdory mediálnímu výplachu byl o filmu Blairwitch říct, že je to špatný film... určitě bych si už nepřipadal tak osamělý." Ale vážně, máš pravdu iq jednotlivců ve většině postkomunistických zemí klesá pomaleji než na západě, ale na druhou stranu v davu se na to nedá sázet. | |
Louža | 29.06.2016 16:42 |
Bluejamie65 : osobně pořád ještě věřím, že lidi jsou v jádru chytří. I ti mladí. Já například vyrůstal v době největšího grunge marastu a nikdy jsem to neposlouchal i když placku Nevermind měl na tašce tenkrát snad každej. Zato jsem sjížděl Iron Maiden, kteří s Blazem brázdili Evropu v malých sportovkách a měli solidně našlápnuto ke konci... A podívej se kde jsme s Kurtem dneska. Já jdu narozdíl od něj a jeho nohosledů příší týden na koncert IM. Maidni přiletí velkým letadlem...prostě každému co jeho jest :-) Takže bych se toho zase tak neděsil. Všichni jsme nějakým způsobem ovlivňovaní, ale je tam podle mě přirozená hranice přes kterou nejde jít sebe rafinovanějším nátlakem. Takhle jsem takz třeba nikdy nepropadl Led Zeppelin :-) Pro Page a Planta mám jasný vzkaz : Mě nedostanete! | |
Bluejamie65 | 24.06.2016 19:27 |
Souhlasím s tím pocitem, který popisuješ. Je to pohled člověka, který se musel kdysi drát o to, aby se k hudbě vůbec dostal... ale myslím si, že je to jen malinko jinými slovy popsaný stav, kterého si všimli i na západě, ale vysvětlili to jinak:od poloviny devadesátých let v podstatě neexistuje bývalá opakovaně dosahovaná jednota v chápání toho, kdo je hvězda... jenže jak jsem už níže určitě někde napsal, je to stav, který mě zase až tak moc neděsí, protože z něj v určitém smyslu lze stejně vydobýt takovou muziku, která se mi líbí ať už cestou na ruské servery, kde se dá najít vše historicky významné, nebo na americké servery s alternativní hudbou(což je ale myšleno ne žánrově, ale spíš jen způsobem distribuce), kde se dají najít zajímavé novinky... Jedna věc mě ale na současném stavu straší docela dost, v média přece jen dosahují v určitých pro ně zajímavých věkových kategoriích opravdu výraznou sílu formovat chutě, vkus a tím pádem i poptávku. A to co pak "mladí" oblibují:+)nakupují za filmy nebo hudbu děsí... jejich smysl nebo hodnota by se asi i dala popsat slovem nic, ale ono to je horší než nic, je to to nic, které jim bylo záměrně vsazeno do kebulí... a to mě docela děsí. | |
Louža | 23.06.2016 10:58 |
Hodně jsem o tom přemýšlel a spíš mi připadá, že problém bude v nás. Každá doba "má to svoje". Dnešní fanoušci si dokáží v současných trendech najít to co kdysi my, pokud chtějí. Mají výhodu, že jsou hladoví zatím co my jsme zkrátka líní a přežraní. Na druhou stranu je fakt, že doba se mění. Ale tak to bylo vždycky 70. byly jinačí než 80. a 90 zase jiný... Tenkrát byla taková masa hudby zadarmo něčím z říše snů. Dneska úpíme pod tíhou přeplněné scény, které je z velké části kopírkou z kopírky (ale tak to bylo vždycky, jen se nám tak vehementně necpala do obýváku) a stěžujeme si že nevíme co dřív. Za blahobyt okamžitě dostupné hudby z enormě široké scény, ale platíme ztrátou její hloubky. Dnes díky youtube s spotify poslouchají všichni všechno, ale fakticky vlastně nic. Máme co jsme chtěli. Všichni jsme se za tenhle stav modlili, když jsme v devadeátkách v poličce šušlili svých pět CD za půl platu... | |
Stray | 23.06.2016 00:13 |
Případné prodlení budiž pricteno fascinací fotbalovým Eurem. Tradičně. Prostě po fiasku našich fandim Ostrovním týmům. Nejen Anglie, ale hlavně Wales i obě Irska. Jo a taky ZY Chorvati, Maďaři, Poláci. Skvělé týmy. Nevadí mi ani klasika Španělsko, Francie, Itálie a Portugalsko. Bude to skvělá fiesta. Slováci taky respekt. | |
Bluejamie65 | 12.06.2016 14:23 |
No ono ale postmoderní umění takové už z definice má být. Najdete třeba v Tarantinově filmu něco, co by nebylo okopírováno ze starých filmů? | |
