BYT č.4 - Čtyři stěny

80%

Šumperští BYT č.4 jsou důkazem, že když se něco chce, tak se cesta najde. Kvarteto mladých punkrockerů se před dvěma lety rozhodlo splnit si svůj hudební sen a místo filozofování o tom, co všechno nejde, jak je celý hudební průmysl naprd, jak mladá kapela nemůže prorazit, vzali osud do svých rukou a helemese, debutový album je na světě. Zase tak jednoduché to samozřejmě nebylo. Každopádně kluci nejsou líní, to je už často první krok k úspěchu. Skládají, nahrávají, koncertují, točí klipy, jsou v online prostoru. A tím si postupně budují značku a fanouškovskou základnu. A ještě maličkost k tomu, ale celkem důležitá řekl bych. Mají dobré písničky.

Zaregistroval jsem je poprvé loni se singlem „Nechápu“. A hned jsme si padli do ucha. Tohle já naopak chápu a mám to rád. Mladé kvarteto ve složení Pavel „Mazi“ Mazák, Matěj Krč, Lukáš Bryx a David Verner hraje v nejlepší možné rockové sestavě, jakou svět zatím vymyslel. Dvě kytary, basa, bicí. Asi je vám už jasné, že si píšou i vlastní texty, konkrétně zpěvák „Mazi“ Mazák. A tady dostávají další plusové body. Na svůj věk produkuje texty více než vyspělé, rozumné a zajímavé. A obsáhlé. Žádné dva verše a refrén o třech slovech. Někdy to vypadá, že má až skladatelský přetlak, má toho na srdci tak moc, že z toho vznikají téměř „romány“. Většina se točí kolem vztahů a života obecně. Mají v sobě sdělení, nejsou patetické a pracují se specifickou poetikou. „Maziho“ zpěv je taky svérázný. Možná se to někomu bude zdát trochu moc emotivní, téměř až afektované, ale podle mě to je autentické, řekněme naléhavé. Tak to prostě cítí, to je jeho styl.

První tři singly produkoval Alois Pospíšil, a jsou tvrdší, víc punkrockové. Zbytek alba pak zastřešil Thom Fröde (IMODIUM), který do zvuku zamíchal příměs moderního alternativního rocku. Zvuk je spíš „americký“, ale moc povedený. Nejvíc tam slyším, nejen zvukově, ale celkovým projevem, feelingem a nasazením, americké RISE AGAINST. Pak třeba i trochu emo rocku alá JIMMY EAT WORLD, a samozřejmě i pozdní IMODIUM.

Po intru, v kontextu názvu alba chytře nazvaném „Vstupte“, nás do děje vtáhne trojka silných, tvrdých a rychlých skladeb „Nechoď daleko“, „Pane“, „Nechápu“. Skvělý úvod. Pak trochu ubereme tempo, ale zase ne moc, pořád to jsou slušné rockové pecky. Skvělý existenciální text zdobí „Znamení“, následující „Míše“ už ale opět přidává na tempu, a k tomu i skvělý refrén, tohle je jasný kandidát na koncertní hiťas. Ještě jedna pomalejší věc před finále, „Můra“. Má trochu jiný zvuk proti zbytku alba, kdyby mi někdo řekl, že byla nahraná v roce 1998, vůbec bych to nerozporoval. Kytary, basa, bicí, všechno zní jako LIVE nebo RED HOT CHILLI PEPPERS v druhé půlce devadesátek. Tak jsme si ve středním tempu trochu odfrkli a nabrali síly na dva uragány, které přímo vyzývají k moshpitu. „Červený přítel“ a zejména pak „Sarajevo“, asi nejtvrdší věc z celého alba. Po intru se špinavými kytarami dostane prostor parádní basa, která nastaví tempo, a pak už se to valí, k tomu bicí na konci taktu hezky přejdou do proti rytmu. Zajímavé osvěžení. Temná sloka, agresivní refrén, sóličko, mezihra opět s dominantní basou, pak postupný nástup bicích a kytar a zlom. Tempo se rozjede až zběsile do závěrečného vyvrcholení. Závěr alba pak patří téměř baladě „Tvoje oči“, která mi přijde trochu nudná a tuctová.

BYT č.4 vydali ve vlastní režii skvělý debut. Má to drive, zajímavý zvuk, výborné texty, nasazení a zejména uvěřitelnost. Jak už jsem zmiňoval, tohle je kapela pracantů. Jejich koncertní léto je nabité k prasknutí. Já bohužel jeden květnový koncert poblíž propásl a budu muset vydržet až do pražského křtu začátkem října, ale už teď se těším. Ohlasy na jejich živou (živelnou) performanci jsou více než pozitivní.

19.06.2024	Diskuse (2)	Tomáš