CANNIBAL CORPSE - A Skeletal Domain

60%

Ačkoliv mám zvláště americký deathmetalový old-school z počátku devadesátých let vcelku v oblibě, musím se přiznat, že se nedokážu vcítit do mysli posluchače, pro něhož je smrtelný kov již čtvrtstoletí hlavním žánrem. Ostatně právě CANNIBAL CORPSE jsem nikdy příliš nesledoval, což ovšem neznamená, že bych je úplně ignoroval. Jednoduše řečeno, znám jejich historii, jejich pozici na scéně, období prvních šokujících obalů ještě z časů kdy u nich chroptěl Chris Barnes, i pozdější transformaci do stabilní, avšak již nijak objevné mašiny z doby působení Barnesova nástupce George Corpsegrindera Fishera. Jakkoliv to může být mnohým deathovým srdcařům proti mysli, CANNIBAL CORPSE pro mne začínají i končí se svým čtvrtým albem „The Bleeding“, které považuji za nepřekonatelný vrchol jejich cesty. Nějak mě v posledních deseti až patnácti letech nedojímala ona sériovost s jakou vypouštěli svá ocelově břitká díla, která byla zamazaná od zaschlé krve jako často používané náčiní v nějakém ilegálním masokombinátu, kde nedbají hygienických zásad. Jejich alba se dnes vlastně drží neměnných pravidel, a to nejen co se týče hudební náplně, ale i včetně jejich nevkusných obalů, které jsou charakterizovány směšnými lacinými malůvkami, jenž má zjevně na svědomí stále tentýž kreslíř.

Nepochybuji ani na chvíli o tom, že tahle kapela má za sebou obrovskou fanouškovskou základnu a patří ve svém ranku k nejuznávanějším, ovšem z uměleckého pohledu je považuji za méně výrazný artefakt, než je tomu v případě jejich kolegů z OBITUARY, MORBID ANGEL nebo DEICIDE, jakkoliv je mi jasná muzikantská vyspělost a kvalita, která ke Kanibalům tak nějak automaticky patří. Co se týče formy, novinka „A Skeletal Domain“ se opravdu nezpronevěřuje ničemu z minulosti. Deathmetalový fanoušek určitě prostřednictvím tohoto alba dostává hodně vybroušený vzorek tvrdé hudby, který po technické stránce splňuje veškeré normy předem stanovené, jenže to má jeden podstatný háček. Nebaví mě to poslouchat. Přitom v zásadě si zde nemohu na nic stěžovat. Byť novinka na svého předchůdce „Torture“ pravděpodobně nemá, jde znovu po technické stránce o naprosto vybroušené dílo. Jenže já hudbu neposlouchám kvůli technické vybroušenosti, ale kvůli tomu, zdali ve mně rozjitří nějakou náladu. CANNIBAL CORPSE můžou být tou nejdivočejší smečkou na světě a stejně se mnou nehnou, zatímco když si pustím první alba od OBITUARY, kteří velmi pravděpodobně neoplývají zas až takovými technickými dovednostmi, rázem tam nacházím všechno, co od žánru vyžaduji. To je totiž přesně ten rozdíl mezi umělcem a zručným/ přesným robotníkem. Z mého pohledu tedy i nové desce od CANNIBAL CORPSE schází výraznější originalita.

Jen stěží si tak mohu představit, že bych si právě tohle dílo se zájmem pouštěl ještě za měsíc. Jak jsem řekl, nedokážu se vcítit do mysli pravidelného odběratele této hudby. Slyším zde spíše jen nějaké zajímavé pasáže než přímo celé songy. Ty letošní mi vlastně přijdou přes svůj vybroušený a kovově plný zvuk jako monotónní a přímočaré rubačky, jakoby tahle kapela nahrála další album jen z toho důvodu, že od toho předešlého uplynulo už několik let. Jinak jde samozřejmě o klasické album od CANNIBAL CORPSE, které třeba na jiných stránkách budou mít větší potřebu rozpitvávat a nebo taky třeba ne. 

22.09.2014	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz