CANNIBAL CORPSE - Eaten Back To Life

90%

CANNIBAL CORPSE. Už jenom samotný název formace, která se koncem osmdesátých let minulého století rozhodla přispět svou extrémně zvrhlou hudební produkcí do tehdy se rozjíždějícího death metalového mlýna, může slabším jedincům obrátit žaludek a střeva naruby. A možná by z toho měli pánové i radost – vždyť jejich notně perverzní texty pojednávají hlavně o vyhřezlých střevech, vyteklých mozcích a jezerech krve, ve kterých samozřejmě hnijí hromady mrtvol, no prostě učiněná chuťovka k nedělnímu obědu.:-) Kapela vznikla z trosek dvou rozpadlých těles v Buffalu (stát New York) v roce 1988. Ze skupiny BEYOND DEATH se rekrutovali kytarista Jack Owen a basák Alex Webster a z TIRANT SIN rozšířili řady skupiny kytarista Bob Rusay, bubeník Paul Mazurkiewicz a hlavně řvoun Chris Barnes. Právě z jeho pera vzešla většina zvrhlých, odporných a skrz naskrz zvrácených textů, kterými se banda později „proslavila“. Dohromady spojily síly ve snaze překonat brutalitu a intenzitu všeho dosud slýchaného a ke zdolání prvních vrcholků jim mělo pomoci i to šokující jméno. V květnu 1989 vyplodili jediné bezejmenné demo s pěti tracky, které se všechny později objevily na debutu. To slyšel i jistý Mike Faley, který byl zaměstnancem Metal Blade Records a tak mu učarovalo, že kapele v podstatě najednou spadla do klína pohádková smlouva znějící již tehdy na plných sedm let! Lepší start do začátku si ani nemohli přát, a tak nic nebránilo tomu, aby kapela naklusala do věhlasného studia Morrisound na Floridě a pod dohledem neméně věhlasného Scotta Burnse (teda jestli tenhle člověk ještě nemá někde postavenou obrovskou sochu za to všechno co pro tvrdou hudbu udělal, tak je to obrovská ostuda) vyflusla první studiový plivanec plný hnisu a krve s názvem „Eaten Back To Life“. Stalo se tak 16. srpna 1990, takže před týdnem oslavila tahle nahrávka rovných devětadvacet let.

Úvodní „Shredded Humans“ začíná táhlým monotónním riffem připomínající spuštěný motor a pak se rozjede deathová rubanice jak z učebnice. Prakticky ihned je slyšet, že nástroje nedrží v rukou žádní usmrkanci, ale že jsou naopak perfektně sehraní. Song je opentlen nádherně perverzním textem o magorovi, který autem na silnici zmasakruje rodinku vracející se z výletu. Skladba je celkem dlouhá – skoro pět a čtvrt minuty a nečekejte žádný šťastný konec, protože tohle je prasárna toho nejtvrdšího kalibru. Hned na začátek to tedy máme za plný počet. V následující „Edible Autopsy“ se krásně střídají tempa – brutální sypačka se plynule změní ve střední tempo a naopak – zkrátka lahůdka pro vaše sluchovody. Třetí „Put Them To Death“ je bleskurychlý výplach – po ani ne dvou minutách je konec a vy se nestačíte divit, co za uragán vám to proletěl ušima a ve stejném tempu odsýpá i čtvrtá „Mangled“, ve které si (stejně jako ve „A Skull Full Of Maggots“) zahostovali a zařvali bohovrah Glenn Benton a Francis Howard z INCUBUS (později OPPROBRIUM). „Scattered Remains, Splattered Brains“ a „Born In a Casket“ mají pomalý a skoro uhrančivý úvod, takže chvilka „odpočinku“ pro vaše nebohé uši a hlavu. Že by pánové inspirovali u BLACK SABBATH? Ale nebojte netrvá to dlouho a po chvilce zazní pure death metal. Blok dalších skladeb „Rotting Head“, „The Undead Will Feast“ a „Bloody Chunks“ má jediný úkol: rozemlít vám mozek na kaši, teprve na konci následující „A Skull Full Of Maggots“ vražedné tempo na chvíli poleví. Finální „Burried In The Backyard“ zní ze začátku jako instrumentálka – Chrisův chropot se ozve až po nějakých dvou a půl minutách a tempo postupně graduje, aby se na samotný konec opět mohlo zvolnit. Poslední zařvání a je hotovo. Je celkem zajímavé, že Chris na ploše celého alba prakticky nepoužívá screaming – řve, growluje a chroptí jakoby v jedné hluboké tónině.

Obal desky zobrazující zombíka, který na hřbitově požírá svoje vlastní střeva nakreslil Vince Locke – dvorní to malíř CANNIBAL CORPSE, který s nimi spolupracuje po celou jejich kariéru. A ve své době to byl obraz natolik šokující, že kapela díky tomu začala mít velké problémy s cenzurou, takže od následujícího alba „Butchered At Birth“ už musel Vince kreslit dvě verze obalu – normální a alternativní (rozumějte hodně umírněnou). Jinak album ani po těch dvacetidevíti letech neztratilo nic ze své brutality, odolalo zubu času, je považováno za základní stavební kámen death metalu, a hlavně za KULTOVNÍ záležitost, na kterou se odkazují a přísahají celé hordy následovníků. V mém soukromém žebříčku debutů floridského death metalu zaujímá tohle album třetí místo – hned za „Scream Bloody Gore“ a „Slowly We Rot“ a kdykoliv se k němu rád vrátím.

23.08.2019	Diskuse (13)	Anger jiri.anger@gmail.com