CANNIBAL CORPSE - Tomb Of The Mutilated

100%

Říká se, do třetice všeho dobrého i zlého. V tomhle případě to lépe dopadnout ani nemohlo. Také se říká, že nejpozději na třetím albu se pozná, jestli v kapele něco je a má cenu, aby pokračovala v činnosti, nebo by to měla zabalit a odejít na smetiště hudebních dějin. CANNIBAL CORPSE jsou tu s námi už 31 let a právě „Hrobka zmrzačeného“ vydaná v roce 1992 na tom má snad vůbec tu největší zásluhu. Tahle fošna je totiž nadčasový kult! Počínaje špičkovou produkcí – nahrávalo se v Morrisoundu v Tampě a opět pod dohledem Scotta Burnse (ostatně proč něco měnit, když to funguje), přes nádherně bizarní Lockeův obal, který zobrazuje dva zombíky oddávající se orálnímu sexu (vysoko nastavená laťka z coveru předchůdce „Butchered At Birth“ pokořena však nebyla) a zdaleka nekonče opravdu úchylnými, zvrhlými, perverzními, brutálními, zvrácenými (a už nevím, jaké další přívlastky bych ještě použil, aby všem bylo dostatečně jasné, co je to za prasárny) texty. Matně si pamatuju, že jsem kdysi četl z Chrisem nějaký rozhovor, kde se vyjádřil zhruba následovně: „Jsem osoba ve zřejmě největším stupni rozkladu na téhle planetě!“ Ostatně názvy skladeb jako „Držka roztřískaná kladivem“, „Stříkám krev“, „Nekropedofil“, „Posmrtná ejakulace“ nebo „Vnitřnosti vyrvané z panenské ku*dy“ hovoří sami za sebe a myslím, že dalšího komentáře netřeba. Ale tou hlavní devízou téhle krvavé flákoty je hudební náplň.

Hned na začátek tu máme „Hammer Smashed Face“. Jednak je to největší „hit“, který CANNIBAL CORPSE kdy nahráli a proslavil je po celém světě, protože fragment téhle skladby zazněl ve filmu Ace Ventura: Zvířecí detektiv. Pamatujete na tu úžasnou scénu, kdy se hlavní hrdina v barevné havajské košili připlete v rámci vyšetřování do klubu na koncert CANNIBAL CORPSE, předvede „taneček“ a pak se pogujícího fanouška zeptá, jestli je tam Greg? Kdo neviděl, ať to fofrem kouká napravit – fakt to stojí za to. Ostatně sám Jim Carrey trval na tom, aby se kapela ve filmu objevila, protože je jejich velkým fandou. Jinak song neotevírá intro, jako v případě úvodních skladeb na předchozích deskách, ale jde se rovnou na věc. Po pár vteřinách si Alex Webster vystřihne basové mini-sólo a pak už zazní ty nesmrtelné riffy, které i po těch letech mají schopnost zabíjet. Druhá „I Cum Blood“ má doslova houpavé tempo a dosyta se v ní vyřádí bubeník Paul Mazurkiewicz. Song je použit dokonce v počítačové hře GTA IV. Následující „Addicted To Vaginal Skin“ má jako intro záznam rozhovoru se sériovým vrahem Arthurem Johnem Shawcrossem přezdívaným Říční vrah z Genesee, kde říká: „…Jenom jsem vzal ten nůž a rozříznul jí od krku až po konečník. A pak jsem jí vyříznul vagínu. A snědl jsem to“…laskomina, co říkáte? Následují doslova strašidelné riffy s opravdu heavy kytarami. V „Necropedophile“ se krásně střídají tempa a je zakončena dětským křikem a pláčem. „Post Mortal Ejaculation“ začíná skutečně nakažlivým riffem, který vám bude znít v hlavě ještě hodně dlouho poté, co píseň skončí a deska je zakončena bonbónkem „Beyond The Cemetary“. Celé album je opravdu mohutný a tvrdý monolit, který je doslova prošpikován riffy s daleko větším důrazem na melodie, než na minulé desce „Butchered At Birth“.

V roce 2005 se album umístilo na 278. místě žebříčku ankety časopisu RockHard o 500 nejlepších rockových a metalových alb. Z dnešního pohledu se může zdát zajímavé, že deska byla rovněž labutí písní pro kytaristu Boba Rusaye, protož prý hráčsky stagnoval a už nestačil neustále se stupňujícím nárokům ostatních členů kapely – na téhle fošně to ale rozhodně není poznat. Na následujícím počinu „The Bleeding“ ho nahradil Rob Barret.

Jako malý bonus k tomuhle albu vydali CANNIBAL CORPSE o rok později EP „Hammer Smashed Face“. Obsahuje celkem 5 tracků – tři úvodní skladby ze všech dosud vydaných alb, takže kromě titulní skladby ještě „Meat Hook Sodomy“ a „Shredded Humans“. Ale hlavní důvod, proč stojí za to si tohle EP poslechnout je, že tyto tři tracky jsou proloženy dvěma naprosto zabijáckými covery: Jednak je to „The Exorcist“ od kultovních POSSESSED a pak hlavně hymna „Zero The Hero“ od praotců heavy a doom metalu BLACK SABBATH. Její temný a brutální feeling, který však zůstal naprosto věrný originálu z roku 1983, vás totiž pomalu rozválcuje na krvavou kaši – jde pravděpodobně o jeden z nejlepších coverů, co jsem kdy slyšel. Časopis Kerrang! song zařadil mezi 25 největších extrémních metalových hymen. Na obalu EP nemůže být samozřejmě nic jiného, než hlava krásně rozmáznutá kladivem – tady se Vincent Locke zase parádně vyřádil.

14.09.2019	Diskuse (5)	Anger jiri.anger@gmail.com