CARCASS - Surgical Steel
Liverpoolští CARCASS, jedna z naprosto zásadních extremních metalových kapel nakonec přeci jen vyslyšela nekonečné zástupy svých nohsledů a obdivovatelů a po sedmnácti letech to dotáhla k albové novince. Netřeba zde rozepisovat jaké obdoby metalu a subžánry tvrdé hudby mají tito mimořádně uznávaní, kultovní Angličané na svědomí. Prostě se zde jen spokojme s letmým konstatováním, že nebýt právě CARCASS, vypadala by metalová scéna posledních dvaceti let trochu jinak.
Novinka „Surgical Steel“ si klade za cíl podchytit pravou podstatu kapely z období jejich největších komerčních úspěchů, tedy nekompromisně navodit atmosféru éry okolo jejich oslavovaného alba „Heartwork“. V tomto směru se Jeffu Walkerovi a jeho jedinému kumpánovi z původní éry Billu Steerovi vše daří na výtečnou, protože nahrávka skutečně působí velmi dotaženě a autenticky navozuje vše s čím kapela zacházela před dvaceti lety. Skladbám nechybí nápady, mají patřičný odpich, zvuk je plný, úderný, vrstevnatý, takže rozhodně nejde o nějaké laciné harampádí, ale o pořádně vyleštěnou soupravičku kovového náčiní. Kdo chtěl přesně to, kvůli čemu měl CARCASS rád v roce 1993 bude plně spokojen, jenže to má celé druhou stránku mince. CARCASS totiž na každém svém dřívějším albu platili za kapelu objevující a plenící nová teritoria, nic takové zde k nalezení opravdu není a proto je „Surgical Steel“ sice nahrávkou velmi dotaženou a profesionálně zhotovenou, nicméně svou podstatou jí nelze srovnat s žádným z jejich starších alb.
Osobně si raději pustím jak zhnusnělou grindcoreovou smršť „Symphonies Of Sickness“ (jediné grindcoreové album, které vlastním), tak progresivně laděnou doktrínu „Necroticism – Descanting The Insalubrious“, která pojila jak grindové prvky s death metalovými, tak byla ještě umě zabalena do atraktivního heavy metalového soundu – viz. zde jsou poprvé k slyšení Amottovi kytarové kejkle. S „Heartwork“ přišla touha dělat komplexní metalové hity a ještě větší příklon k vyčištěnějšímu, klasickému heavy/ thrash mustru s častými sóly a kytarovými vyhrávkami. A „Swan Song“? Labutí píseň byla zas znamenitou rozlučkou prostřednictvím úderných a méně komplikovaných rock´n´rollových vypalovaček, kterým stále nechyběla typická dravost tolik příznačná pro jednu z hlavních death metalových kapel své doby.
Novince „Surgical Steel“, ačkoliv jde o nadprůměrné dílo, schází osobitost kterékoliv z těchto starších nahrávek. Kdyby se jednalo o první a jediné album CARCASS, rozhodně bych o něm mluvil ve všech směrech pochvalně a označil bych jej za jednu z metalových desek roku 2013, nicméně potom co již má tahle legenda za sebou, se zde nemohu ubránit dojmu, že to letos uhrála velmi solidně, tak aby umlčela hlad a prosby početné základny fanoušků, kteří je po celá léta bombardovali žádostmi o nový materiál, nicméně v konečném zúčtování tahle v jádru povedená nahrávka žádnou přidanou hodnotu nepřináší.
Dvojice nováčků (Daniel Wilding/ Ben Ash) do sestavy skvěle
zapadla a k starým bardům se hodí, jak svým stylem hry, tak po stránce image.
Bill Steer i po dvaceti letech stále vypadá na třicet a svým napalmovským
murmurem občasně doplňuje Walkerův chraplák, o jeho pověstných vyhrávkách nemluvě. Jeff je jako již tradičně katalyzátorem
a skutečným lídrem (i na Brutal Assaultu svou roli bez pochyb potvrdil), kolem kterého se vše točí. Na koncert
CARCASS si proto tedy vždy rád zajdu, ale co se týče jejich případných nových
nahrávek, zajímají mne, ale necítím potřebu se na ně nějak výjimečně soustředit.
S předstihem uveřejněný singl „Captive Bolt Pistol“ je zde ostatně jednou
z nejpovedenějších a nejreprezentativnějších věcí. Zbytek je silný, dobrý, povedený, ovšem ne geniální a nenapodobitelný. V tom zůstaňme při zemi. Pokud nejste fanoušky CARCASS odečtěte si 10%.
| 16.09.2013 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
