CARCASS, OBITUARY, NAPALM DEATH, VOIVOD, HEROD - Praha, Folimanka, 5.listopadu 2015

Kdo tyhle stránky delší dobu čte, dobře ví, že nemám ve zvyku psát kverulantské reporty, nicméně, když se akce (pro mnohé hudební příznivce znamenala metalovou událost roku) změní v takřka nepříjemnost, kterou je návštěvník nucen nějak přetrpět, něco asi dobře nebude. Začalo to už vchodem do Folimanky, vcelku zajímavé budovy reprezentující architekturu osmdesátých let a domácího to prostředí basketbalové USK Praha. U vchodu se totiž návštěvník dozvěděl, že vstup do nijak větrané, skleněné budovy je pouze jednosměrný (tudíž dnes opravdu žádná razítka a možnost vycházení ven). Smysl zákazu vycházení mi totálně unikal. Mohlo to být díky obavám z nepití nabízeného Budvaru, piva, které Plzeňák stejně pije jen v případech extrémního nedostatku tekutin, ale to jsou jen dohady a o ně nejde, když navíc hraje Viktorka s Rapidem Vídeň a patriot už si před koncertem vyhlídne blízkou hospodu, kde se zmíněný zápas vysílá a kam chce vyběhnout na poslední půlhodinku onoho zápasu, a to během přestávky mezi kapelami, je zákaz vycházení naprosto zdrcující skutečností, ne však jedinou, ale o tom hlavním viz.níže.

Základní věcí, která se stala původcem všeho, co mi ten večer na akci vadilo, byla ta, že hala Folimanky svou kapacitou a při zachování jistého komfortu pro jednotlivce (možnost jít na záchod a probojovat se tam, případně dostat do dvaceti minut nějaké pití, nebo být ve frontě na šatnu odbaven za podobný časový limit, ať už při příchodu nebo odchodu) byla koncipována pro návštěvnost zhruba o několik stovek (ne-li o tisícovku lidí) nižší, než se tam tento čtvrteční večer procpalo. Jakýkoliv pohyb zhruba od přestávky mezi kapelami NAPALM DEATH a OBITUARY musel návštěvník absolvovat doprovázen davem stejným směrem se pomalu deroucích, a hrát při tom přetlačovanou se stejným počtem lidí, snažících se jít opačně. To všechno při navyšujícím se vedru. Pokud jste se i při koncertech hlavních kapel dostali na venkovní chodbu, shledali jste, že i ta byla plná, lidí i front, nešťastníků (dva životem přepraní, pivem zmrtvělý a notně se sem a tam potácející balouni, okres Přerov) uvažujících, zdali je lepší děvčatům z USK pochcat palubovku, nebo se vydat na misi, na jejímž konci bude pisoár (jeden z pěti na jediném WC v hale), tedy pouť svou náročností a z hlediska jejich aktuální formy srovnatelnou s výpravou Marca Pola skrze asijský kontinent. Folimanka se mi jako hala vlastně vcelku líbila, byla však opravdu malá pro podobnou návštěvnost, která vlastně ve výsledku udělala z akce něco, co si člověk přeje spíše jen nějak únosně přežít, ne si to užít.

Přejděme ke kapelám. Členové post-metalové kapely HEROD mě svými pohyby a držením svých mnoha-strunek už v úvodu svého čtyřskladbového setu signalizují, že nepůjde o můj šálek kávy. Hudba to posléze stvrzuje. Technický a schopně zahraný moderní metal, s výrazným groovem a nějakou tou kytarovou parádičkou po vzoru CYNIC, míchal do svého kotle ingredience, jaké se mohou líbit fanouškům všech těch metalových stylů s předponami a příponami „post“, „core“… a bůh ví čím ještě dalším. Čas mé zúčastněnosti přišel s nástupem fenomenálních cyber vypravěčů z Kanady - VOIVOD, kteří se v průběhu svého osmiskladbového setu propracovávali z poměrně vlažného úvodu až do skvělé finální katarze. Koncert měl nakonec neuvěřitelný odpich, drive a atmosféru. Snake je acidoidní šílenec, který právě unikl z nějakého sanatoria. Jeho pohyby do jedovatých skladeb vykazujících se anti-humanoidními beaty a vesmírnými kytarovými pazvuky, to byl prostě zážitek. Těžiště vězelo samozřejmě na největší klasice, takže nechyběly songy jako „Ravenous Medicine“, „Chaösmongers“, „Tribal Convictions“, nebo také paradoxně zařazená a zde naprosto skvěle odprezentovaná punková dělovka z desky „Angel Rat“ – skladba „The Prow“, která dokázala řádně rozpumpovat halu, tou dobou teprve s pozvolnou jistotou a neodvratně se plnící celorepublikovým davem nažhavených metalistů. VOIVOD samozřejmě neopomněli ani novinku „Target Earth“ a tak zaslouženě sklízeli kladné ohlasy.

NAPALM DEATH patří na našich pódiích ke stálicím, které zde vystupovali už mnohokrát, rozhodně chlapci z Birminghamu nepotřebují někomu něco dokazovat, takže jsem jim hlavně přál, aby se jim zadařilo nechat fanoušky zapomenout na to zvukové faux-pas, které se jim stalo letos na Brutalu. Koncert to byl, objektivně viděno, standardní, zkrátka jsem už od nich viděl několik lepších show. Hrálo se samozřejmě dost z posledních (povedených) alb, ale kapela se nebála zařadit i několik položek z dávnověku, v čele s několika kusy z alba „Scum“. Vyhrazený čas pro jejich vystoupení byl však těsný, takže třičtvrtěhodina pro kapelu jejich formátu je opravdu hodně málo. Floridští smrťáci z OBITUARY odehráli dobrý koncert, který trochu kazilo pouze to, že se členové na nepříliš dobře osvětleném pódiu, navíc zahaleném mlhavým kouřem, tak nějak ztráceli. Jinak jsem nabyl dojmu, že se John Tardy trochu šetří a své pověstné hlasivky už zdaleka nežene do onoho někdejšího maxima, svým způsobem to nevadilo, ale že několik partů vypustil, bylo jednoznačně poznat. Zvuk byl patřičně hutný a v rámci možností čistý a průrazný, i když asi jak kde, slyšel jsem i opačné názory. Jsem příznivcem jejich prvních tří klasických alb, která se už dávno stala klasikou death metalu, proto jsem ocenil zejména skladby jako „Intoxicated“ nebo „Find The Arise“ na místo věcí z poslední řadovky. Nicméně OBITUARY skončili stejně jako NAPALM DEATH po třičtvrtěhodince, což tento večer (vzhledem k několika skutečnostem charakterizujícím tuto akci a mnou popsaným viz.výše) nevadilo.

Liverpoolští patologové už jsou dávno mnohem více vytříbenou hejvíkovou kapelou, než tělesem ctící pravidla extrémní hudby, kam patří styly: death metal nebo grindcore. Svým způsobem je to dobře, protože na jejich koncertu tímto vynikla pestrá kytarová hra a všechny ty tklivé vyhrávky a sólíčka. Neoddiskutovatelné je ovlivnění (zejména kytaristy Billa Steera) britskou hardrockovou a heavymetalovou klasikou jako THIN LIZZY, na celém setu a přístupu obou kytaristů to všechno bylo jasně znát. Set CARCASS kombinoval především skladby z nejlepších dvou desek diskografie, jmenovitě „Necroticism...“ a „Heartwork“, s několika kousky z poslední řadovky a stal se zaslouženě vrcholným představením celého klání patřičně chorobné a technicky vytříbené metalové hudby. Škoda jen těch podmínek okolo, být hala aspoň ještě o polovinu větší, nebo být to jeden z mých prvních koncertů, možná bych teď psal o skvělé akci, takhle, po pětadvaceti letech ježdění musím konstatovat, tentokrát prostě bohužel…

P.S.: Člověk se neubránil tomu, že si z celé té absurdní situace vlastně začal dělat prdel, takže mne u východu, za asistence vzdáleného zvuku posledních skladeb CARCASS (už nešlo držet déle, i ta fronta na zimní bundu zabrala dvacet minut), napadaly parafráze na slova majitele fotbalové Sparty Daniela Křetínského, který kdysi prohlásil, že se v českém fotbale necítí vůbec komfortně: „v tuzemském koncertním metalovém prostředí jsem se dnes definitivně přestal cítit komfortně“ a to opravdu nepotřebuji vyvýšený balkón či salónek se společnicí, šampaňským a několika platy chlebíčků.

09.11.2015	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz