CELTIC FROST - Vanity/ Nemesis

80%

V devadesátém vychází na dlouhou dobu poslední řadové album - „Vanity/Nemesis“, po jehož realizaci už vztahy uvnitř kapely nejsou na tak dobré úrovni, aby ta mohla dlouhodobě fungovat. Vlastně jde v mém případě o album, díky kterému jsem se tehdy s tvorbou CELTIC FROST seznámil a proto na něj rovněž nedám dopustit. Je třeba říci, že jde o velmi dospělý a po všech stránkách profesionálně sestavený počin, který však nemá ony umělecké ambice ani evolučnost starých děl, nicméně nový projev kapely je dotažený a působí aktuálně a semknutě. Hair-metalová prostopášnost „Cold Lake“ je zapomenuta a švýcarská čtveřice útočí ucelenou a frišnou nahrávkou, jenž pojí drtivý rockový feeling moderního střihu s thrash/ power metalovou výbušností. Thomas G. Fischer je hlasově ihned k rozeznání, jeho zpěv sice občas zabrousí k větší melodii, ale v podstatě stále pracuje s totožným základem. Deska se na jednu stranu ubírá novým směrem, zní jako žádná jiná do té doby, na druhou stranu je však vyváženým propojením starších etap. K dobru věci je její homogenita, takže opravdu nejde o nějakou nedodělanou skládačku, naopak chemie ze starých ingrediencí, která zde měla za následek vytvoření čehosi nového, fungovala. Jediným nešvarem produkce, kterou zde považuji za velmi dobrou, je zřejmě délka alba, přeci jen by se hodilo zkrácení o nějaké dvě položky.

Co se týče úspěšnosti, navázat na přetrženou nit by bylo těžké i pro věhlasnější metalová jména, nicméně album „Vanity/ Nemesis“ dle mého nemůže být považováno za nějaký komerční provar. Spíš než na stařičký black metal či avantgardní experiment bych to v tomto případě viděl na originálně pojatý mix temného rocku a thrash metalu, zvuk je ostrý, čitelný a nové o něco různorodější skladby fungují na jiných základech než tomu bylo kdykoliv dříve. Nahrávka obsahuje úderný singl „Wine In My Hand“, který doprovodil videoklip pouštěný i v tehdejších metalových pořadech v České televizi, jde o onen klip, kde Martin Eric Ain tříská kytarou o zem. Za pozornost stojí výtečný Fischerův duet s Michelle Amar - „Wings Of Solitude“ a rovněž Bowieho cover - „Heroes“. Do kapely se tedy vrací po dvou letech Martin Eric Ain, Curt Victor Bryant i Steven Priestly zůstávají z dob „Cold Lake“. Při studiových nahrávkách je však znovu přítomný kytarový hrdina Ron Marks, výsledek je tedy velmi dobrý, učesaný a moderní.

Album „Vanitty / Nemesis“ je zkrátka dobře promyšleným mixem všech kladů a poznávacích znamení z různých částí tvorby CELTIC FROST – je stejně hutné a dynamické jako „To Mega Therion“, mnohdy dokonce stejně nepředvídatelné jako „Into The Pandemonium“ a zároveň si uchovává i trochu té všeobecně akceptovatelné melodiky, jako tomu bylo v nejsilnějších položkách alba „Cold Lake“. Jde tedy o to pravé shrnutí staré etapy. V mém žebříčku je vedle klasiky „To Mega Therion“ nejlepším albem Švýcarů.

O dva roky později však kompilací „Parched With Thirst Am I And Dying“, která obsahuje několik předělávek staršího materiálu, B strany singlů, rarity a dvě zbrusu nové kompozice, svou existenci CELTIC FROST k překvapení všech (dnes však víme, že dočasně) ukončují. Celých čtrnáct let tak leží keltský válečník nehybně, zakopán v zmrzlé tundře, zatímco nahoře na metalové scéně to vře. Nové kapely a styly přicházejí, rozvíjejí se, vše se rozrůstá, mění, fúzuje, zkrátka metalová hudba extrémního směru zažívá v posledních dekádách obrovskou evoluci a rozmach, i když z komerčního hlediska není metal mainstreamu zas až tak na očích jako v osmdesátých letech. Mezi tím na sklonku milénia Thomas G. Fischer zakládá projekt APOLLYON´S SUN, který si klade za cíl dostat do metalového základu prvky industrialu, ovšem o soubor není valný zájem a tak jeho aktivity po několika letech a jednom albu uvadají. Pravé a dnes již víme, že kratičké vzkříšení staré značky CELTIC FROST začíná až v roce 2006, ale o tom zas až příště. 

08.01.2015	Diskuse (16)	Stray janpibal@crazydiamond.cz