CHILDREN OF BODOM - I Worship Chaos

70%

Kdo roky zná můj hudební vkus, ten tuší, že jsem nikdy neměl důvod této známé finské metalové partě přicházet na chuť a opěvovat jí. S novou deskou se však věci alespoň trochu posouvají, protože tuhle novinku počítám k těm jejich několika deskám, které se mi vlastně vcelku líbí. Aniž by kapela nějak zásadně obracela stylovým kormidlem, rázem působí jaksi svěžeji a uhlazeněji. Mám pocit, že CHILDREN OF BODOM po nějakých osmnácti letech na scéně nemohli přijít s lepší, souhrnně působící a dospělou nahrávkou, která by jejich tvorbu charakterizovala v tom nejtypičtějším světle. „I Worship Chaos“ sice na jednu stranu zavádí fanoušky Finů znovu do časů uznávaných alb jako „Follow The Reaper“ nebo „Hate Crew Deathroll“, oproti klasikám však s jediným podstatným rozdílem, kapela už je zkušenější a výsledná studiová práce působí tak nějak učesaněji a více hejvíkově. Sice opravdu netuším, jak dlouho nové skladby vznikaly, ale je v nich všechno podstatné: znamenité hráčské výkony vetknuté do energických a velmi řízných vypalovaček, spousta kudrlinek sloužících k lehkému navýšení plnosti vyznění nových skladeb, celá plejáda agresivních riffů a temp, řvavý Laihův zpěv a zejména výrazně hitový potenciál skladeb, kterému šla kapela naproti, aniž by songy nějak výrazně zjednodušovala. Nečinila tedy to samé, jako tomu bylo v případě pátého alba „Are You Dead Yet?“.

Zkrátka se zde povedlo skloubit agresivní evropský heavy metal poslední dvacetiletky s chytlavými momenty a čerstvými nápady. V současnosti již zřejmě kapela netouží po dobývání amerického trhu, a tak se CHILDREN OF BODOM drží svého klasicky zdobného a urputně metalového pojetí. Jde o návrat k nekompromisnosti, k starému feelingu, spoustě kytarových vyhrávek, speedmetalových temp a agresivnímu vyznění. Netuším úplně přesně, jak na tom kapela byla v poslední dekádě, protože jsem jejich pozdní alba zas až tolik nesledoval, ale tahle deska mne mile překvapila svojí svěžestí, protože je z ní cítit zápal a drive. Vážně, vnímám zde tu chuť a soustředěnost, kterou kluci vložili do této desky, nejde o nějaký bezmyšlenkovitý, narychlo spíchnutý metalový nářez, ale o dílo, které má řád a za kterým je letitá zkušenost v oblasti pravého metalu.

Melodický death metal severského střihu nikdy nebyl mojí parketou, ale pokud se do toho Laiho a jeho kumpáni podobně opřou, dostavuje se velmi dobrý výsledek. Chvílema v tom je zanícení jak od KREATOR Milleho Petrozzy na jejich posledních bombastických deskách, jindy se zas řítí rychlostí Hansenových GAMMA RAY, přičemž si samo sebou zachovávají svůj osobitý projev. Kytarové mistrovství je s rozmyslem dávkováno mezi skladby hektičtějšího pojetí, a pak ty, kde je větší prostor pro nějaký rozmáchlý refrén, případně nosnou klávesovou vyhrávku vetkanou do ne zas až tak rychlého tempa a ne zas až hutného podkladu. Do první kategorie songů patří třeba svižný otvírák „I Hurt“ s hojně využívanými klávesovými vstupy, nebo blackově rozběsněná vánice „Horns“, zde působící dojmem majestátní jízdy na saních, do druhé pak pohádkově aranžovaná „Morrigan“, případně pomalu se rozjíždějící songy jako „All For Nothing“ nebo „Prayers Of The Afflicted“ mající lehce epičtější ráz než zbytek desky. Celkově jde o povedenou a velmi pečlivě zhotovenou nahrávku evropského metalu od zkušené kapely, která je tentokrát co do melodií a propracovanosti velmi nápaditá a to aniž by jakkoliv popřela svoje agresivní kořeny. Lepších 70%. 

Mimo soutěž: Stavitel těchto stránek, věrný čtenář a velký fanoušek CHILDREN OF BODOM v jedné osobě, by si patrně nemohl přát lepší zakončení tohoto webového projektu, jenže tak se dnes jistě nestane, protože v záloze existuje ještě několik článků a ta předvánoční únava zkrátka a jednoduše opadne, tedy měla by.

16.12.2015	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz