CHOROBOPOP - Svobodě na stopě

80%

CHOROBOPOP je zvláštní úkaz. Ten název jsem loni zaznamenal v nějakém rozhovoru a hned si říkal, to je teda zajímavé pojmenování pro kapelu. To budou určitě nějací srandisté. A nejsou. Právě naopak. Poselství ukrytá v jejich textech jsou často smrtelně vážná a nutí nás k hlubšímu zamyšlení. Abychom si udělali lepší představu s kým a čím máme tu čest, začněme u dvou základních atributů kapely. Za první věkový průměr. Rožnovské trio nejsou žádní mladíčci. Zay, Keč a Ctib jsou muži v nejlepších letech. Prošli si už nějakými kapelami s tím, že CHOROBOPOP provozují zhruba od roku 2017 a tohle je jejich třetí deska. Za druhé mají punkové kořeny a minulost. To determinuje styl a celkový koncept kapely. Pohybují se v „angažované“ části punkového spektra, takže rychlé melodické vypalovačky o chlastu a holkách zde vážně nečekejte.

Čím je kapela specifická je absence bubeníka. Tím myslím živého bubeníka. Rytmus se držet musí, ale žijeme v 21. století, takže na všechno máme stroje. Byla to z nouze ctnost, protože jejich předchozí kapela zanikla právě po odchodu (živého) bubeníka. Dokud jsem o tom nečetl, ani jsem si toho nevšiml. Slušně naprogramovaný automat dělá svou práci dobře. A aby to pořád nebylo tak moc přímočaré a jednoduché, pánové se pustili i do hrátek se synťáky. „Svobodě na stopě“ se teda prezentuje dvěma tvářemi. „Strana punk“ a „Strana synth“. To není můj výmysl, skutečně je to takhle pojmenované.

Texty jsou silnou stránkou alba a mají velice svéráznou poetiku. Těžká témata současného světa jako je obecný stav a fungování společnosti, ekologie, média, informační armageddon, vůdcovské tendence v politice, popularita, masové hysterie nebo technologické hrozby se řeší bez servítek. Vmetou nám je přímo do tváře, bez okolků, necitlivě a nekompromisně. Neuhýbej, nevymlouvej se, zaujmi postoj, nehledej kličky, řekni jak to vidíš. A to vše bez patetického povyšování nebo vnucování jediného správného názoru.

Zvukově je „Strana punk“ souborem krátkých, našlapaných vypalovaček s parádním moderním a ostrým indie-punkovým zvukem. Přesně takhle si představuji moderní punk, který je „o něčem“. Energický, přiměřeně melodický, nabroušený, někdy i nasraný. Pestrost songům dodává i fakt, že všichni tři borci zpívají a každý z nich má jinou barvu hlasu, takže jsou jasně rozeznatelní. Dvě kytary nahrávce propůjčují hutný zvuk a zároveň jejich spolupráce dodává i potřebnou šťávu, napětí a moment překvapení. Výborná je i basa, která se v mixu rozhodně neztratí, právě naopak. Je jí slyšet krásně, a je co poslouchat. Není tady jen na držení rytmu, naopak do songů promlouvá velice aktivními basovými linkami, které se vyznačují hravostí a nápadem. Mám pochválit i bubeníka? Chválím programátora, nastavil to citlivě, jak jsem zmiňoval výše, vůbec jsem nepoznal, že je to jen mašinka. Kapela je ve všech polohách sebejistá s jasným tahem na branku. Ví co chce, a ví, jak toho dosáhnout. Ať už v ostrých rychlých skladbách jako „Reprezentant kokotů“ a „Blabla“, agresivních a útočných „Zeptám se“ a „Tady a teď“, nebo i košatější a více experimentálnější „Povodeň“. Ironií prosáklá „Naviják“ prezentuje melodičtější tvář kapely s poprockovými vsuvkami, podobně jako „Vzadu i vpředu“ s lehkým nádechem new-wave. Materiál je velice vyrovnaný, bez hluchých míst a v rámci možností i relativně pestrý.

Když se album přehoupne do druhé poloviny, „Strana synth“ nás vezme ne na jinou planetu, ale do jiné galaxie. První poslech, aniž by to člověk tušil, může být celkem šokující. Rozhodně to není běžný koncept, ale chceme snad punkáčům vyčítat, že kašlou na pravidla a regule? Smíchejme pozdní elektronické konstrukty EDITORS s temným trip-hopovým nádechem SNEAKER PIMPS, napumpujme to osmdesátkovým zvukem ve stylu „Black Celebration“ od DEPECHE MODE a přidejme další porci skvělých textů a dostaneme co? Synth punk? Samozřejmě tempo už není tak zběsilé jako v první části nahrávky, dominantním prvkem se stává atmosféra. A ta je černočerná. Mezi pěti songy vyniká „1000 let“, která jednak vybočuje rychlejším tempem a i naoko veselejší atmosférou. Je to samozřejmě jen akustický klam, protože téměř synth-popová forma opět ukrývá neradostné sdělení.

CHOROBOPOP vidím jako zatím neobjevenou perlu alternativní scény. Vážně nevážná hudba, originální tvář, nesvázanost žánrovými hranicemi a žádné zábrany v objevování nových teritorií. A že prý lidi kolem padesátky jsou už neperspektivní…

30.01.2025	Diskuse (2)	Tomáš