CHRIS CORNELL - Higher Truth

70%

První myšlenka, co mne napadla v průběhu úvodního songu „Nearly Forget My Broken Heart“, byla ta, že by měl Chris Cornell zůstat už jenom u sólové kariéry a nepokoušet se o resuscitaci SOUNDGARDEN. Zatímco jejich návrat se stále pere s vrtkavou formou, která závisí na rozpoložení všech čtyř person, zde si prostě zmíněný umělec jede podle svého a z materiálu je cítit pohoda a přirozenost. Pokud se tedy legendární band ze Seattlu vykázal v posledních letech nějakým turné, obvykle to zas až tolik neskřípalo, horší to však bylo ve studiovém provedení, protože nám kapela prostřednictvím alba „King Animal“ v roce 2013 vlastně vzkázala, že toho moc zajímavého a nového v záloze vlastně ani nemá. 

Hned začátek Cornellovi aktuální sólové desky „Higher Truth“ však znamená zřetelný obrat vpřed. Výše zmíněná (mimochodem vynikající) téměř akustická píseň ukazuje grungeového hrdinu ve fazóně jeho nejlepších tradic a díky chytlavé výstavbě a tradicionalistickému pojetí, které nemá daleko k titánům hardrockového dávnověku LED ZEPPELIN (jejich vliv je zde nejvíce patrný v jiném songu - „Dead Wishes“), ani k harmoniím inspirovaným tvorbou THE BEATLES (zejména v případě „Circling“), znamená song triumf. Cornell se vrací k většině z toho, co mu vždy sedělo nejvíce - tedy role písničkáře: jen on, jeho hlas, kytara a příroda okolo, což v minulosti potvrdil zejména svým sólovým debutem „Euphoria Morning“. Úvodní song letošní novinky patří rovněž k tomu nejlepšímu, co ve valné většině své stopáže akustická deska nabízí. Nečekejte žádné experimenty s elektronikou, jde o návrat ke kreditu schopného skladatele. Ten však byl před lety pošramocen několika předchozími Cornellovými výtvory.

To by byla pozitiva. Na druhou stranu bych neřekl, že se Chrisovi podařilo udělat desku bez slabin. Snad nejpatrnější je to díky jejímu vytrvale akustickému pojetí, které je zde příliš objemné, takže možnost posluchačovi uvadající koncentrace se pravděpodobně dostaví. Byť jsou zde další vynikající songy, jako rozepjatá „Before The Disappear“, komornější věci typu „Josephine“ a „Circling“, nebo dokonce titulní položka s lennonovským piánem v rozjezdové části, která graduje výrazným refrénem, je zde na druhou stranu také celá řada písní, které bych si dokázal odpustit. Rozprostřít podobně poklidné komorní album do hodinové délky, chce opravdu kuráž a tu zjevně Chris Cornell vždycky měl. 

Osobně si myslím, že album nakonec jeho fanoušci vezmou a bude znamenat příjemné obohacení muzikantova pestrého portfolia. Ať si tedy budete tyhle songy užívat, a nebo vás začnou od jistého okamžiku nudit, mám za to, že rozhodující je skutečnost, že se po delší době oblíbený mušketýr představuje s materiálem, který se mu dá věřit a je zpracován přirozeně a v intencích toho, co jako muzikant vždy reprezentoval. „Higher Truth“ není žádnou kolosální bombou, ale určitě jde o uvěřitelnou rockovou desku, která je precizně ošetřena do podoby, jaká je tomuto muzikantovi vlastně nejbližší. Navíc mám pocit, že se zpěvák znovu po nějakém čase nachází ve výborném pěveckém rozpoložení a to v jeho případně určitě není malá věc.

19.10.2015	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz