CIVILNÍ OBRANA, VOJTAANO - Praha, Lucerna Music Bar, 12.února 2025

Když řádí živly, povolává se civilní obrana. Ve středu odpoledne se na Prahu a okolí začal sypat sníh, za pár hodin napadly tři cenťáky, u Muzea čtyři, a to jak víme, zavání kalamitou. Proto byla do Lucerny povolána CIVILNÍ OBRANA, aby nás dala zase do pohody. Naposled jsem je viděl téměř přesně před dvěma lety na tom samém místě. Něco se změnilo, něco zůstalo při starém. Každopádně Civilka je koncertní jistota, takže jsem opět odcházel spokojený.

Role předskokana byla vyhrazená pro VOJTAANA. Jeho tvorbu až na hit „Zas pitchuje“ prakticky neznám a i po včerejšku zřejmě zůstane mimo můj záběr. Ne že by na něm bylo něco špatně – kluk s kytarou, hudebně zhruba indie folk, do toho prvky stand-up comedy. Pobavil, ale jak říkám, tohle si doma nepustím.

Stabilně zaplněná Lucerna Music Bar se pak relativně rychle (nebylo potřeba prakticky nic přestavovat na pódiu) dočkala hlavních hvězd večera. Kluci z Čáslavi to letos pojali po novém, a nastala možná trochu překvapivá změna image. Zatímco poslední roky jeli v glam-punkovém outfitu, černé křiváky kombinované se zlatými elementy, teď se cestovalo časem do devadesátek. Zelené sportovní soupravy Adidas a zlaté řetízky byly jen prvním dílem skládačky. Stylově oháklé měli i členy svého podpůrného týmu. Růžové šusťákové soupravy z polského tržiště vyvolávali spoustu vzpomínek. A dva speciální koncerty (druhý v Brně) mají programově obohacené i o netypické hosty. Každopádně první blok písniček postupně dostával fanoušky do provozní teploty, zároveň zvukaři lehce doladili zvuk, který pak zněl správně „lucernovsky“. 

Set odpálili zatím posledním singlem „Vlasta“, který se podle reakcí publika už stihnul zabydlet v playlistech. V podstatě až na pár výjimek se hrálo z posledního alba „Zlatá deska“ z roku 2019, plus pozdější singly. Svěží, energický, melodický punkrock s velkou dávkou vtipu v textech je dokonalý materiál na dobrý klubový koncert, kde se člověk chce primárně zabavit. Frontman Marek Calík je navíc rozený showman, který nejenže dokáže fanoušky strhnout, ale svou nenucenou přirozeností a skromností ještě vytváří i perfektní atmosféru. A navíc je to velký šprýmař, v čem mu zdatně sekunduje i zbytek kapely. Evidentně si koncert užívali. Kytarista Míla Procházka zapustil blonďavou hřívu a s výzorem švédského tenisového boha proplouval pódiem. Věřím tomu, že nejedna holka-dáma pocítila příjemné brnění v podbřišku, když na ní dopadl jeho bezelstně rozdávaný úsměv. Už víckrát jsem se zamýšlel, proč se jim nepovedlo prorazit podobně jako regionálně, hudebně i generačně spřízněným RYBIČKÁM 48, protože v ničem za nimi rozhodně nezaostávají. 

Zpět k setu. U „I Like Mrkvička“ a „Tereza“ už to v davu pořádně hučelo a zároveň se blížil první host. Byl jím překvapivě Standa Hložek, kterého kapela pozvala evidentně z nostalgie. Zahrál klasiku „Holky z naší školky“ plus jeden duet se svým synem. Asi takhle. Tu píseň vážně nemusím, ale proti gustu… Každopádně ovace, které Standa sklidil, ho viditelně dojaly. Naštěstí bylo přerušení přirozeného toku koncertu relativně krátké a kapela pak pokračovala a sázela dál svoje hitovky. „Holku pevnou mít“ a moje oblíbená „Kytarová muzika“ jsou tutovky, překvapila „Za tebou“, kde po akustickém úvodu se přidal i zbytek kapely a pořádně to rozjeli. Menší výtka obecně ke zvuku směřuje ke kytarám. Jak kluci měnili nástroje pro jednotlivé songy, tak nějakým záhadným způsobem některé kombinace zněly velice potichu. Divné, jedna kytara hraje slušně nahlas, druhou pak téměř neslyším. Jedeme dál, druhý host je už připraven. První koncert, který malý Marek dle svých slov zažil, byla kapela PREMIER. A oni byli té lásky, že přijali pozvání a zahráli dva songy. Jejich druhé („Hrobař“) a třetí („Černá vdova“) album jsme na gymplu hodně sjížděli a pořád je mám rád, ale od té doby jejich tvorbu nesleduju. Pánové odpálili samozřejmě hiťas „Hrobař“, který evidentně zná každý, bez rozdílu věku, plus přidali jednu další věc, která byla taky moc dobrá. Poslední blok pak už gradoval singly „Drinky mi podávejte řetězem“ a „Já si tě vypiplám“, coverem od Richarda Mullera „Nebude to také ľahké“, nebo vykopávkou „Černá vrána“ ještě z prvního alba. Povinný přídavek ve formě songů „S tvojí mámou“ a „To dokáže chlap“ tuto divokou jízdu stylově zakončil.

Že byl celý večer dramaturgicky propracovaný dokazuje i další vtípek kapely. Kontext devadesátkové pop kultury zapracovali i do vizualizace na plátně za kapelou. Na úvod se promítala světelná maska vozu Kit ze seriálu Knight Rider, která přes ledková světla s nástupem kapely „ožila“ za doprovodu legendární znělky a já vážně vyhlížel, kdy na pódium vkročí David Hasselhoff. A mezi každým songem se pak ještě promítaly všeobecně známá loga významných filmů a seriálů z devadesátek stylizované do názvu kapely. Akty X, Jurasic Park, The Godfather, Friends, Pulp Fiction, Samotáři – vždy s názvem kapely CIVILNÍ OBRANA. Vtipné, vkusné, nápadité.

Civilka je jednoznačně výborná živá kapela. Moderní pop-punk-rock, výborná show, co víc chtít. Vlastně mě jedna věc napadá. Nový album! Ze singlů už pomalu sestavíte EP, tak pánové přihoďte ještě pár dalších písniček a máte album. Jak říká klasik „Kapelo, je čas“.

16.02.2025	Diskuse (0)	Tomáš