Je třeba ztrestat Fridéna ... a další várka news

Poslední dobou mi přijde, že se roztrhl pytel s nejrůznějším moralizováním a upjatým odsuzováním kohokoliv, kdo jen trochu vybočí z obvyklých mantinelů tzv.slušného chování. Hipsteři, intoši a různé další přechytralé buzničky se předbíhají v kritice někoho, kdo jen trochu vystrčí svoje růžky. Snad jen proto aby náhodou nenastal den, kdy se nic nekritizuje. V souvislosti s rockovou hudbou mě to celé přijde úplně nejabsurdnější, protože ta přeci sama o sobě je především o neslušnosti, špíně, bordelu, rebelii, bouráctví, narcismu, machismu, nebo už snad ne? Pokud v rockové hudbě upřednostňujete jakési hippie tichošlápky a knihovnické, do sebe uzavřené Piškuntály s dvanáctistrunkou drženou až někde u propadlého hrudníku, předem říkám: „Náš svět je jinde. Rozejděme se.“:-)

O čem tedy chci mluvit? Když dojde k takové události jako třeba na letošním festivalu Brutal Assault, a sice že zpěvák Anders Fridén na začátku setu svých IN FLAMES mrsknul stojanem po zvukaři, co stál tou dobou na boku pódia, hned má řada chytráků zase komu spílat. Nechci tady jeho čin hájit, tu situaci jsem ani pořádně neviděl, ale kdo z těch lidí přesně ví, co se tam opravdu stalo? Říkáte, že k takovému činu není důvod nikdy? Napadlo vás, co mohlo celé situaci předcházet? Co když mu  třeba onen zvukař (i třeba omylem) pustil do odposlechu fakt nesnesitelně hlasitej zvuk? Osobně nepatřím k těm, kteří by zkratovité jednání nebo jednání v afektu nedokázali pochopit a povznést se nad něj.

Anders Fridén sice přestřelil, ale pálit alba IN FLAMES kvůli tomu nehodlám. Sice z něho nikdy nebude kdovíjaký rockový idol a hvězdička s kontroverzní pověstí typu Jima Morrisona, Iggyho Popa, Axla Rose, Glenna Danziga nebo Marilyna Mansona, pořád bude platit spíše za vousatého strejdu, co to se svou severskou metalovou jednotkou dotáhl patrně mnohonásobně dál, než sám mohl kdysi dávno tušit. To však není hlavní jádro tématu, o kterém jsem chtěl mluvit, takže k věci. To že někdo odsuzuje tento Fridénův výpad ještě pochopím, ale když posléze začne stejný chytrák vypouštět hlášky typu: „Zpěvák z kapely GOJIRA mluvil v průběhu jejich koncertu příliš sprostě.“ – říkám si, o co tady vlastně jako jde? Metalovej koncert není kroužek vyšívání. Kdo dotyčnému brání, aby místo něj navštěvoval třeba baletní představení? To jen tak v krátkosti zamyšlení nad věcmi poněkud zbytečnějšími, nicméně musel jsem. Přejděme tradičně k pravidelným dvouměsíčním News.

Co zajímavého nás tedy čeká v příštím období? Kanadští ANNIHILATOR vysílají do světa další, bůhví už kolikátou novinku, která znovu předvede, kterak si Jeff Waters s Davem Paddenem po skladatelské stránce rozumí. Koncertně kapela šlape jako dobře namazaný stroj, ale z pozdních nahrávek mám osobně skoro vždycky pocit jakéhosi slepence ze stylově trochu nesourodých songů, každopádně novinka „Feast“ vlastní opravdu nádherný obal, patrně letos úplně nejlepší v celém metalovém ranku.

Ve stejnou dobu přicházejí po několika letech na řadu také americké neo-heavy metalové hvězdičky AVENGED SEVENFOLD a slibují, že album „Hail To The King“ naváže na jejich úspěšný počin „Nightmare“, kde se patrně kapela vydala z maxima. Dojde tedy na víc než jen na várku omšelých hudebních klišé a tradiční předváděčku pestrobarevného tetování? Z toho co jsem zatím slyšel je zřejmé, že Lars Ulrich s James Hetfieldem budou při poslechu tohoto alba dělat ksichty a shovívavě zvedat obočím.

Patrně úplně nejslavnějším progresivistům na metalové scéně, DREAM THEATER, vychází na konci září již dvanácté řadové album, které letos sama kapela ponechala bez názvu. Jde o druhý počin, na kterém budou k slyšení bicí party Mikea Manginiho, jenž před třemi lety nahradil odešlého Mikea Portnoye, do té doby duše a hlavního nositele myšlenek kapely. Podaří se uctívaným perfekcionalistům vyváznout po mnoha letech z bludného kruhu samoúčelné virtuozity a skladatelského blouznění?

Právě úspěch čerstvé sólové novinky jejich zpěváka Jamese LaBrieho „Impermanent Resonance“ rozhodně patří k nejsvětlejším momentům letošní sezóny. Obklopen skandinávskými muzikanty (především z göteborské školy) připravil skvostnou moderní jízdu, která je plná dravosti i melodiky. Gratuluji.

S napjetím očekávám sedmou řadovku vitálních kalifornských thrashers z DEATH ANGEL. Jejich „The Dream Calls For Death“ je hlášena na říjen a neustále koncertující kapela slibuje opravdové brutální hody. Věkově určitě nejmladší thrasheři z old-schoolové vlny osmdesátých let mají zkrátka o svém místě jasno (některým členům kapely bylo v době vydání debutového alba „The Ultra-Violence“ z roku 1987 jen něco málo přes osmnáct, proto stále ta vitální vizáž obou původních a jediných setrvalých členů - Marka Oseguedy a Roba Cavestanyho).

Kytarista Head už je nějaký ten měsíc zpátky v řadách KORN, což rozhodně rozjasnilo myšlenky mnohých, stejně jako povedené turné, které kapela právě absolvovala spolu s navrátilcem. Méně příznivě však vyzněl poslech jejich pilotního singlu „Never, Never“, který odstartoval propagaci připravované desky „The Paradigm Shift“, která má vyjít zhruba v polovině října. Kdo tu kdy mluvil o Headovi jako o záchranáři?

Liverpoolští chirurgové CARCASS na Brutal Assaultu rozhodně nezklamali a jejich, zde již dříve zmiňované album „Surgical Steel“, které vychází právě v těchto dnech, se po prvních posleších ukazuje rovněž jako velmi nadějné a dotažené. Holt některé comebacky mají smysl, navzdory nepřejícníkům a věčným nespokojencům. Profesionální prácička bude vydaná u německého metalového kolosu Nuclear Blast - stáje všeho úspěšného a samozřejmého.

V létě překvapivě podepsal s major labelem Universal Music smlouvu na svůj sólový debut kytarista z již několik let rozpadlých BACKYARD BABIES, kapely, kterou měl před lety na svém myspace profilu Axl Rose zaškrtnuté jako jediné „friendy“. S čím tedy po zkušenostech u THE HELLACOPTERS (1994-1997) a BACKYARD BABIES (1992-2010) přijde nezdolný kytarový kočovník Dregen alias Andreas Svensson? Vydání je stanoveno na říjen a už teď se kolem charismatického rockera houfují další kámoši a osvědčené figuríny z branže typu Dave Grohl.

Lemmy Kilmister na letošním Wackenu po dvaceti minutách skolaboval a koncert byl tedy předčasně ukončen. Blížící sedmdesátka je holt znát. Je mi jasné, jak moc by mu živé hraní chybělo, pokud by tedy dostal od doktorů stopku, protože MÖTORHEAD jsou především kapelou koncertní, nicméně nové (tématicky nazvané) album „Aftershock“ je už připraveno na zářijovou emisi.

V půlce téhož měsíce vychází novinka rovněž rockovým legendám ze Seattlu – PEARL JAM. Pilotní singl „Mind Your Manners“ se jeví jako patřičně řízný rock´n´roll s punkovým nábojem a dává tušit, že album „Lightning Bolt“, které vznikalo na jaře pod dohledem zkušeného Brendana O´Briena, nebude žádnou vyměklou slátaninou. Právě naopak by se mohlo jednat o jednu z jejich nejdravějších kolekcí.

Nevím jak to má dnes s milostnými vztahy předák britských PLACEBO Brian Molko, svého času se spekulovalo o jeho orientaci, každopádně jejich právě k vydání přichystaná sedmá řadovka do světa křičí slogan „Loud Like Love“ a vykazuje se psychedelicky pestrobarevným coverem. Očekávejte v druhé půli září.

A nakonec, polské bestie BEHEMOTH jsou po vážných zdravotních problémech jejich frontmana znovu připraveni. Již nějaký ten měsíc koncertují a jejich další řadovka, nazvaná poněkud vyzývavě „The Satanist“, vychází v polovině října. Členové kapely o ní hovoří jako o díle, které plně charakterizuje jejich podstatu. Na druhou stranu mnohé z fanoušků znepokojilo, že prý se má jednat o dílo lehce koketující s electro-industriálním prostředím, stejně jako tomu bylo před lety u posledního zápisu floridských rarachů z MORBID ANGEL.

31.08.2013	Diskuse (0)	Stray